Někomu se tahle formulace může zdát jako narážka na to, že je ruský lídr ve skutečnosti samozvancem ve vedení světového ropného kartelu, ale samotný text dává naprosto jasně najevo, že vůdcovství Ruska v otázkách energetické geopolitiky je novou realitou a pro USA je celkem nepříjemné v ní být.

Z pohledu amerických novinářů a také specialistů, kterých se zeptali, se tato nová realita stala možnou díky dvěma pořádným chybám USA. Zaprvé se zdá, že Kreml může zcela spolupracovat a dokonce mít významný vliv na mezinárodní organizace, které byly historicky zaměřeny proti ruským zájmům. Zadruhé se ukázalo, že je špatné věřit vlastní propagandě, to se stalo zjevným na příkladu neústupného přesvědčení o schopnostech amerických „břidlicových společností" nekonečně udržovat ceny na nízké úrovni.

Aby byl cítit rozsah šoku, který pociťují někteří američtí analytikové, pozorující zesílení vlivu ruského prezidenta na rozhodnutí OPEC, je potřeba pochopit převažující narativ o roli ropného kartelu ve zničení Sovětského svazu. Na Západě a i mezi určitým segmentem ruské exportní společnosti má velkou popularita ta verze, že by byla likvidace SSSR nemožná bez tak zvaného „cenového šoku" zajištěného strmým pádem cen ropy a odpovídající měnové tržby SSSR. Klíčovou roli v organizaci tohoto šoku sehrál kartel OPEC, jehož činnost fakticky vedl Washington.

Verze o klíčové roli OPEC v pádu SSSR je tématem k diskusi, ale role OPEC v nedávném snížení cen je holým faktem, potvrzeným prohlášeními oficiálních zástupců zemí, které jsou součástí kartelu. I když byl hlavním cílem kampaně na porušení cen vyhlášen boj s levnou americkou břidlicovou ropou, soulad tohoto snížení s ukrajinskou krizí a zavedením protiruských sankcí dával důvody pro podezření z toho, že prvotním cílem bylo opakování v současných podmínkách úspěšné operace pro narušení sovětské ekonomiky. Ve prospěch této verze vypovídal ještě ten fakt, že Washington a Rijád byly v tu chvíli spojenci a tedy na verzi, že saúdská vláda pracuje proti americké společnosti, se ne vždy hledělo přesvědčivě. Mnozí západní experti a média uváděli přímé paralely mezi situací pozdního SSSR a problémy současného Ruska a předpovídali mu rychlý ekonomický kolaps kvůli opakování toho stejného „cenového šoku". Jak bylo potřeba očekávat, následující události silně rozčarovaly naše západní oponenty.

Zdroj agentury Bloomberg z OPEC tvrdí, že „teď Putin řeší vše" v následujících činnostech ropného kartelu a při tom si nelze nevšimnout, že saúdská elita úspěšně spolupracuje s ruskou stranou, což ukazuje na ztrátu Washingtonu svých dominantních pozic na Blízkém východě a na světovém ropném trhu.

Trefný výrok amerického novináře: „Zesílení vlivu Kremlu na OPEC odráží zahraniční politiku zaměřenou na to, aby odporovala americkému vlivu na celém světě s pomocí širokého arsenálu ekonomických, diplomatických, vojenských a výzvědných opatření." S těžkým srdcem Bloomberg uznává, že „strategie Kremlu funguje". Ruská ekonomika a ruští občané odmítli kapitulovat před Západem nehledě na vážný ekonomický tlak, ale úspěch ruské vojenské operace v Sýrii pomohl ujistit saúdské lídry v účelnosti spolupráce s Moskvou. Jen vzájemně výhodná společná práce s Ruskem na energetickém trhu mohla zabezpečit zlepšení ekonomické situace Saúdské Arábie a zemí OPEC celkově. Ve výsledku Moskva získala značný vliv na jeden z klíčových nástrojů mezinárodního energetického trhu, který do té doby úspěšně používal Washington. Nedávné „protikorupční čistky", které otřásly saudským establishmentem, vedly k tomu, že se teď Rijád ještě výrazněji sblížil s Moskvou, minimálně si to myslí američtí specialisté. Navíc jeden ze sloupkařů Bloombergu dokonce oznámil, že v Saúdské Arábii probíhá skutečná „putinizace", což je chápáno tak, že saúdské vedení začalo přejímat ruskou řídící zkušenost.

Do nedávné doby velkou naději pro zastavování růstů ceny ropy vkládali do amerických břidlicových společností, z nichž některé oznamovali rentabilitu těžby dokonce při ceně 20 dolarů za barel. Ale nehledě na kolosální finanční vliv zabezpečený bezprecedentně měkkou monetární politikou Federálního rezervního systému USA, americké břidlicové společnosti nemohly obhájit naděje.

V rozhovoru pro Bloomberg Tom Driscoll, analytik energetického sektoru v bance Barclays, podotkl, že rozčarování, které pociťují investoři v amerických břidlicových firmách, je opodstatněné. Není to překvapivé, když vezmeme v potaz, že index agentury Standard & Poor's, který je závislý na cenách akcií amerických ropných a těžařských společností spadl za rok o 13 procent, když zároveň index závislý na americkém trhu akcií celkově (Standard & Poor's 500) vzrostl o 17 procent.

Američtí novináři a specialisté začínají mít podezření, že minulé úspěchy břidlicových společností v růstu těžby ropy byly podmíněny selektivním vývojem nejvýhodnějších oblastí a nerozumnými útratami peněz investorů. Ještě v září Mark Papa, ředitel Centennial Resource Development Inc., ropný magnát, kterého američtí novináři nazývají jedním z kmotrů břidlicového průmyslu, oznámil, že americká břidlicová těžba „není tak Velkým Šedivým Vlkem, jak si všichni myslí".

Samozřejmě je do konečného bodu v konkurenčním konfliktu mezi OPEC a americkými břidlicovými společnostmi ještě velmi daleko, ale už jsou vážné motivy pro to, aby se skepticky stavělo k verzi, že američtí těžaři mohou kdykoli zaplavit trh levnou ropou.

Na příkladu toho, co se teď děje na ropném trhu, si lze všimnout, jak se v jednom bodu scházejí, zdálo by se, že mezi sebou nespojené činy ruských politiků, diplomatů, vojáků, rozvědčíků a ropných magnátů v nejrůznějších regionech planety. Kontrola části venezuelské těžby a podpora vlády Madura, úspěšná operace v Sýrii a zlepšení vztahů s Rijádem — všechno to jsou elementy velké geopolitické mozaiky, kterou zručně skládá ruský prezident. Celkem nedávno americká média a analytici Královské banky Kanady vyhlásily Vladimira Putina div ne „imperátorem světového chaosu". Nyní ho nazývají králem OPEC. Jednání s OPEC a reakce našich geopolitických oponentů ukazují, že program změny Ruska v energetickou supervelmoc byl úspěšně realizován a už přináší zemi zcela znatelné finanční a politické dividendy.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce