Výsledkem policejního vyšetřování byla obžaloba na Vlastimila Matulu a jeho nadřízeného, Vladimíra Chrásteckého. Přes pozdější snahu spolku Šalamoun ušel trestnímu stíhání práskač, který nevyužil svého nadřízeného postavení, aby ministryni varoval před podáním stížnosti, s kterou nesouhlasil a místo toho zařídil propuštění odsouzených. Pak šel žalovat Jiřímu Pospíšilovi.
Stížnost pro porušení zákona byla zřejmě napsaná dobře: Nejvyšší soud ČR ji přijal k veřejnému projednání, což je známkou kvality. V době, kdy zasáhl Jiří Pospíšil, již bylo dokonce nařízeno veřejné zasedání. Podání stížnosti pro porušení zákona je ve výsadní pravomoci ministra spravedlnosti a jediný, kdo je oprávněn o ní rozhodnout, je trestní senát Nejvyššího soudu ČR, tedy elita českých trestních soudců. Každý rok jich ministři spravedlnosti podávají desítky. Některým Nejvyšší soud ČR vyhoví, jiným nikoli. Dosud nikdy se nestalo, že by byl trestně stíhán úředník, který připravil ministrovi text stížnosti, ještě nikdy se nestalo, že by ministr stáhl stížnost pro porušení zákona, podanou včas jeho předchůdcem. Žádného ministra neobtěžovala policie kvůli podané stížnosti. Tento případ je tak jedinečný.
Žalobkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 Pavla Otáhalová a samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Mária Petrovková se povýšily nad trestní senát Nejvyššího soudu ČR a text stížnosti trhaly na kusy.
Odpovědná ministryně Daniela Kovářová i kazisvět Jiří Pospíšil se soudní frašky zúčastnili jako svědci.
Obžalovaní byli odsouzeni. Nakonec ale přišel ke slovu Ústavní soud, který všecka související rozhodnutí zrušil a vrátil k novému projednání. Věci se znova ujala soudkyně Mária Petrovková, která si částečně přisvojila pravomoc žalobkyně, aby se pokusila přebít argumentaci Ústavního soudu novými důkazy. Důkazní situaci sice neposunula v neprospěch pana obžalovaného, ale přesto ho odsoudila znova. Městský soud v Praze měl přezkoumat její rozhodnutí na základě odvolání pana obžalovaného, který věřil, že odvolací soud jeho odvolání vyhoví. V této víře těsně před soudním jednáním zemřel.
Chtělo by se přát jeho trapičům, aby je doživotně trápily výčitky svědomí. Mám ale obavy, že žádné nemají. Proto pouze přeji čest památce pana soudce Vladimíra Matuly a věčnou hanbu jeho pronásledovatelům.
Autor byl dne 4.11.2017 na návrh Johna Boka vyloučen ze spolku Šalamoun. Pokračuje v činnosti ve spolku Chamurappi z.s.