Na počátku 20. století byla plastická chirurgie v plenkách. Sir Harold Gillies je považován za otce plastické chirurgie, který se pokoušel napravit na tělech lidí následky války.

Každý den se medicína posouvala krok dopředu, ale protože lékaři neměli takové znalosti, možnosti a ani nástroje, jako dnes, byli nuceni jednoduše experimentovat. A experimenty nedopadly vždy právě nejlépe.

Operace však byly velmi bolestivé a nebezpečné. Teprve s objevy anestezie a dezinfekce v 19. století se chirurgie mohla stát běžně používanou metodou a roku 1839 se poprvé objevilo označení „plastická chirurgie“.

VAROVÁNÍ: NĚKTERÉ ZÁBĚRY NEJSOU PRO SLABÉ POVAHY!