Stanislav Tarasov
29. 11. 2017        Regnum
...Historici se domnívají, že význam té či oné události lze chápat a vyhodnotit až po určité době. Nicméně bývají události, které hned zpočátku spadají do kategorie historických. K těmto lze bezpečně připsat v Soči konaný summit prezidentů Ruska, Íránu a Turecka Vladimíra Putina, Hasana Rúhání a Recepa Tayyipa Erdogana, který byl první tohoto druhu. Před rokem tyto tři země přijaly roli garantů příměří v Sýrii. Dnes, jak konstatoval Putin, "díky úsilí Ruska, Íránu a Turecka se podařilo odvrátit rozpad Sýrie, zabránit její obsazení mezinárodními teroristy, předejít humanitární katastrofě". A dále:
"Můžeme s jistotou konstatovat, že jsme dosáhli nového stádia, které otevírá možnost zahájení skutečného politického procesu urovnání".

Podle vyjádření tiskového tajemníka hlavy státu Dmitrije Peskova podnikl "prezident Putin intenzivní diplomatický maraton a můžeme říci, že, samozřejmě, bude v té či oné podobě pokračovat". K "maratonu" se aktivně připojily Teherán a Ankara. Rúhání po summitu v Soči uskutečnil telefonický rozhovor se syrským prezidentem Bašárem Asadem a prohlásil, že "trojstranná schůzka Ruska, Íránu a Turecka v Soči se konala v pravý čas a byla správným krokem", a ubezpečil, že "Írán bude stát při syrském lidu a syrské vládě v boji proti terorismu a že je připraven se aktivně podílet na rekonstrukci Sýrie". Erdogan šel dál. Jak informoval turecký deník Hurriyet, vyjádřil přání, aby se "trojstranné schůzky konaly každých 15 dní nebo jednou za měsíc".

Po summitu v Soči se s tureckým vůdcem telefonicky spojil americký prezident Donald Trump. Je známo, že Washington podporuje v Sýrii ve válce proti DAEŠ (organizace, jejíž činnost je zakázána v RF) stranu Demokratická aliance a její ozbrojené křídlo, síly lidové obrany (YPG). To nevyhovuje Ankaře. Turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu oznámil, že Trump Erdogana ujistil, že "vydal pokyn, aby byly zastaveny dodávky amerických zbraní silám sebebrany syrských Kurdů". Proč by ne, vždyť boj s DAEŠ je v Sýrii vyhrán, není potřeba, aby se i nadále zásobovali syrští Kurdové zbraněmi.

Na druhé straně Erdogan prohlásil, že "Turecko není v současné době v kontaktu se syrskými úřady, ale zůstává otevřeno možnosti politických kontaktů". To naznačuje, že Ankara je připravena vstoupit do dialogu s Damaškem jak celkově ohledně problematiky syrského urovnání, tak i při určování budoucího statusu Kurdů v této zemi. Turecký prezident také jednal telefonicky s králem Saúdské Arábie Salmánem bin Abd al-Azíz Ál Saúdem a diskutovali o situaci v Sýrii. Objevily se také zprávy, že předseda vlády Turecka Binali Yildirim odcestoval na návštěvu do Anglie, kde má v úmyslu projednat s britskou premiérkou Theresou Mayovou výsledky rusko-turecko-íránského summitu v Soči, regionální otázky a bilaterální vztahy.

Současně se summitem v Soči, píše americký list Huffington Post, "Saúdská Arábie působila paralelně a po dohodě s Ruskem, když hostila více než 1400 zástupců syrské opozice s cílem vytvořit sjednocenou delegaci, která by se mohla zúčastnit ženevských rozhovorů, jejichž cílem je skoncovat se syrskou tragédií". Za Sýrií přišla řada na Libanon. Ožila Francie, prezident Emmanuel Macron inicioval jednání v souvislosti s krizí v Libanonu a odeslal poselství Íránu a Saúdské Arábii s tím, že koordinovat svou činnost s USA a Egyptem. Generální tajemník OSN António Guterres učinil prohlášení, v němž varoval před možností zrození v regionu nového "vulkánu" z důvodu ozbrojeného konfliktu libanonské hnutí Hizballáh a Izraele.

Zdá se však, že v tomto směru nastává určité uvolnění, o čemž svědčí nedávné prohlášení náčelníka Generálního štábu Izraele Eizenkota, v němž zdůraznil, že Izraelci nemají v úmyslu v Libanonu bojovat. Nelze vyloučit, že při tomto příznivém vývoji událostí se Írán s Izraelem (stejně jako Írán se Saúdskou Arábií) vydají na cestu dialogu. Takže po summitu v Soči se objektivně otevírají nové možnosti pro stabilizaci situace v regionu. Klíčová rozhodnutí jsou však teprve před námi. Blízkovýchodní rovnice stále zachovává hodně neznámých a její řešení závisí na tom, zda se podaří pevně zajistit vyznačené tendence v regionálních a mezinárodních jednáních.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová