„Pokud by byl takový zákon na celoevropské úrovni přijat, pak by už česká vláda nemohla mluvit ani do toho, kolik žadatelů o azyl nám bude v jak krátkých intervalech přidělováno, ani do jejich složení (například podlé míry kvalifikace a výše vzdělání),“ varuje europoslanec Jan Keller před návrhem nového předpisu z Evropské unie.
Ta problematika je dost složitá, ale pokusím se ji popsat stručně. V září 2015 Komise EU podporovaná Evropským parlamentem rozhodla o povinných kvótách žadatelů o azyl. Tehdy se především v Řecku a Itálii shromáždilo už tolik migrantů, že tyto hraniční země naléhaly, aby se o nově příchozí podělily všechny státy EU. Bylo to v době, kdy Angela Merkelová zvala do Německa všechny Syřany a kdy Maďaři zablokovali stavbou plotu takzvanou Balkánskou cestu. Podle povinných kvót si měly členské státy mezi sebou rozdělit stanovené počty migrantů v průběhu příštích dvou let. Tato doba uplynula a ze všech zemí EU naplnilo povinné kvóty jen několik málo, například Malta a Finsko.
Evropská komise proto hledá nový způsob, jak po neúspěchu kvót ulevit zemím, jako je Itálie či Řecko, a rozmisťovat nově příchozí podle jiného (opět povinného) klíče. Podle dosud platných úmluv o zacházení s žadateli o azyl je povinna řešit jejich žádosti ta země, do které jako do první v Evropě vstoupili. Tyto zákony byly tvořeny v době, kdy nikdo netušil, jaký proud migrantů se vydá přes Středozemní moře a jak bude přetížena především Itálie a Řecko.
Aby těmto dvěma zemím odlehčila, Komise nyní navrhuje nový mechanismus. Ocituji vám ho doslova: „Měl by být vytvořen korekční přidělovací mechanismus, jehož cílem je zajistit spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a rychlý přístup žadatelů k řízení o udělení mezinárodní ochrany, aby se předešlo situacím, kdy by se některý členský stát jinak potýkal s neúměrným množstvím žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž by byl příslušný.“
Srozumitelně se to dá přeložit takto: Každému, kdo připluje přes Středozemní moře, sejmou v Itálii či Řecku otisky prstů a uskuteční s ním krátký pohovor. Jeho spis pak poputuje přímo do Bruselu. Tam rozhodne úřad zvaný Agentura Evropské unie pro azyl, do které země bude žadatel o azyl přidělen. Při rozhodování se bude zohledňovat počet obyvatel jednotlivých členských států, výkonnost jejich ekonomiky a stupeň nasycení země migranty. Výsledkem bude, že nově příchozí budou rozmísťováni do jednotlivých zemí stále rovnoměrněji.
Jaká z toho pro nás plynou největší rizika?
Pokud by byl takový zákon na celoevropské úrovni přijat, pak by už česká vláda nemohla mluvit ani do toho, kolik žadatelů o azyl nám bude v jak krátkých intervalech přidělováno, ani do jejich složení (například podlé míry kvalifikace a výše vzdělání). Pokud přijde někdo, kdo již v Evropě studoval či pracoval, půjde přednostně do země, kde to zná. Podle mého názoru, který se v tomto případě opírá pouze o selský rozum, to znamená, že ty kvalifikovanější si rozeberou hlavně Francouzi, Němci, prostě země, které mají zahraničních studentů z třetího světa více než my. K nám budou přidělováni především ti, kteří se v Evropě ocitnou poprvé, budou bez kompetencí, budou bez prostředků a bez rodin, které by se o ně mohly aspoň částečně postarat.
V jaké fázi je to celé přijímání, co nás čeká?
Přede dvěma týdny se ve Štrasburku hlasovalo v tom, zda zahájit jednání o tomto novém mechanismu mezi Parlamentem a Radou. Ze 751členného europarlamentu nás proti takovému jednání hlasovalo tuším 175. Byli jsme přehlasováni velkou většinou. Z toho si můžete udělat obrázek, jak asi ... .... ....