V jiném svém článku jsem se zabýval riziky provozu jaderných reaktorů.

Nyní bych se chtěl podívat na to, jestli jaderné reaktory opravdu nezbytně potřebujeme z hlediska zatížení soustavy a jestli opravdu potřebujeme přenosovou soustavu velmi vysokého napětí (vvn) 220kV a zvláště vysokého napětí (zvn) 400kV s nimi spojenou. Je to podle mne záležitost tzv. “kupeckých počtů” a ty nelze obelhat. Vše najdete na www.ceps.cz

Naplánovali jsme si tedy, že budeme průměrně vyvážet každý den roku 2017 1 530MW elektrického výkonu, že jeden blok jaderné elektrárny Temelín (1000 MW) necháme stát jeden celý rok, že z jaderné elektrárny Dukovany (1 899,7 MW) vyvezeme ihned 1 633,8 MW (81,7%). Skutečnost ve čtvrtek dne 16.11. byla, že zatížení soustavy bylo 9 555 MW a vyvezli jsme výkon 2 865 MW (30%). Skutečnost v pátek dne 17.11. byla, že zatížení soustavy bylo 8 600 MW a vyvezli jsme výkon 3 356 MW (39%). Tím jsme si potvrdili, že obě jaderné elektrárny, které jsme vybudovali za desítky a spíše stovky miliard korun opravdu nepotřebujeme, protože je potřebujeme více méně jen na vývoz elektrické energie.

Mohli bychom přestat vyvážet elektrickou energii a vypnout obě tyto jaderné elektrárny ihned a nic převratného by se asi nestalo. Oni nás k tomu sousedé velmi pravděpodobně stejně donutí.

O to více je zarážející, že nejen že jsme si naplánovali velmi drahou obnovu přenosové soustavy 400/220kV, ale plánujeme dostavbu obou jaderných elektráren, které vlastně nepotřebujeme. To nemá logiku. Proč to děláme? To si koupíme další nové auto, pokud s tím starým jsme nechali jezdit souseda?

Proč pořád používám v tomto článku slovo jsme? No proto, že obě ty akciové společnosti jsou pořád ještě převážně vlastněny státem a je to tedy pořád převážně majetek nás všech, občanů a daňových poplatníků. Je pouze záležitostí pana ministra průmyslu obchodu, jak je v našem zastoupení řídí. Ať mi to všichni pánové ministři prominou, ale zejména energetika byla v posledních letech řízena bídně. Poslední pan Ministr průmyslu a obchodu Havlíček nám sice stihl vyprodat za hubičku poslední zbytek národního surovinového bohatství, ale pro energetiku neudělal téměř nic.

Nechtěl jsem věřit svým očím a proto jsem tuto analýzu zpracoval znovu pro posledních pět let provozu (2012-2016). Výsledky jsou zde. Ty potvrdily, že v podstatě to stejné se dělo v posledních pěti letech. Menší výjimka byla v roce 2016, kdy jeden blok Temelína měl technické potíže. Výsledky shrnuje následující tabulka.

Pokud by se přenosová soustava očistila od těchto vývozů a přeshraničních toků a pokud bychom koupili asi tak 1000-2000 MW přenosných kontejnerových plynových turbín po 50-200 MW s otevřeným cyklem, které bychom mohli umístit flexibilně podle potřeby přímo v areálech rozvoden 400 / 110kV na cca 1-2 měsíce v zimě, tak zjistíme, že nebudeme potřebovat ani přenosovou soustavu. Distribuční soustava 110kV by pravděpodobně tyto vnitrostátní toky asi zvládla. Navíc bychom ji mohli dobudovat a více zasíťovat. Jako záložní síť by pak sloužily sítě 22kV a 35kV. Páteř by vytvořil budoucí Evropský Supergrid. Ušetřili bychom pak několik set miliard korun za další jaderné elektrárny a několik set miliard korun za rekonstrukci přenosové soustavy 220/400kV. Mohli bychom okamžitě zvýšit důchody a přidat všem, kdo to potřebují.

Dalším krokem by pak mohla být decentralizace výroby elektrické energie na lokální úroveň a vybalancování toků tak, aby i v sítích 110/35/22 kV bylo minimální zatížení a snížily by se tak dále ztráty i v těch soustavách s nižším napětím. I tam nejsou malé. Musíme také našlápnout do zapojení obnovitelných zdrojů. V tom se toho v ČR také moc neděje. O tom všem však snad až příště.

Oldřich Maděra