Noviny konstatují, že média a politici přivádějí švédskou společnost v omyl když tvrdí, že ukrajinská krize začala Krymem, a připomínají, co událostem na poloostrově předcházelo.

„21. Listopadu 2013 ukrajinská vláda odmítla podepsat smlouvu s Evropskou unií, založenou na zásadách neoliberálního diktátu a předpokládající sblížení Ukrajiny s NATO – píšou noviny. Proto tehdy přišel ke slovu  „plán B“: fašistické úderky, vyškolené v Polsku a financované USA, se postavily na čelo agresivních protestů na Majdanu. 22. února 2014 obklíčily parlament (Radu), zmlátily mluvčího a vyhrožovaly poslancům. Po přestřelce byl  zvolený prezident nucen utéct. Za podpory Západu došlo k neústavnímu státnímu převratu.“

„Převrat spustil vlnu fašistického a rusofobního teroru s pogromy, únosy a vraždami politických a etnických protivníků,“ píše Sydöstran. „Na základě toho obyvatelstvo Krymu uskutečnilo v březnu 2014 referendum a rozhodlo o opětovném  připojení poloostrova k Rusku. Anexe znamená, že se území uchvátí silou. Dá se v tomto případě mluvit o anexi? Nedošlo k jedinému výstřelu. Ruská vojska se nacházela na Krymu na základě smlouvy o vojenské a námořní základně, která mezi Ruskem a Ukrajinou platila už dávno.

Znovusjednocení bylo fakticky v rozporu s ukrajinskou ústavou, která však ještě předtím byla pošlapána samotnou skutečností státního převratu. Článek 1 Charty OSN přiznává národu právo na sebeurčení, a historické vazby mezi Ruskem a Krymem jsou velmi silné.“

Zdroj: http://misharoby.livejournal.com/