RIA Novosti zveřejnila výběr těch nejpodivnějších a nejneobyčejnějších tanků světa.

Nejvěžatější

Těžký tank T-35, vyvíjený v letech 1931-1932 sovětskými konstruktéry, se stal prvním silně obrněným bojovým vozidlem, které se dočkalo masové výroby. Konstrukční zvláštností tohoto padesátitunového monstra byl v té době módní vícevěžový koncept. T-35 měl až pět věží, díky kterým mohl pálit naráz na všechny strany ze tří kanónů a šesti kulometů DT. Tank mělo řídit 11 lidí!

V bojových podmínkách se však tank příliš neosvědčil. Do roku 1941 se tanky T-35 účastnily pouze cvičení a přehlídek, ve kterých měly ztělesňovat sílu obrněných sil Rudé armády. Nicméně všechny tyto stroje (50 kusů) byly zničeny během první etapy Velké vlastenecké války. Zaprvé velitel fyzicky nestíhal koordinovat palbu ze všech zbraní. Zadruhé tank byl příliš neohrabaný a stal se tak snadným terčem pro nepřítele. Zatřetí kvůli obrovské hmotnosti tank mohl být chráněn pouze slabým pancířem, který bránil pouze před lehkými zbraněmi. Začtvrté T-35 se pohyboval v boji želvím tempem — 8 až 10 km/h. A nakonec zapáté tank byl z technického hlediska příliš „náladový".

Nejplacatější

Přímým protikladem sovětského tanku T-35 se stal švédský tank Stridsvagn 103 (neboli Strv.103). Tento stroj je jediný zástupce hlavního bojového tanku, který nemá vůbec žádnou věž. 105mm kanón je upevněn na čele korby vozidla. Díky tomuto neobyčejnému designu má tank mimořádně nízkou siluetu. Je vysoký pouze 214 cm.

Díky tomu lze tank obzvlášť dobře využívat pro organizaci léček: dobře zamaskovaný stroj byl obtížně odhalitelný dokonce i z blízka. Nicméně tank Strv. 103 se stal prakticky nepoužitelným, pokud došlo k poškození podvozku. Zaměřování kanónu nelze provádět bez pohybu pásů.

Nejprůchodnější

V době studené války jak SSSR, tak i USA se snažily vyvinout těžký tank, který by byl schopný bojovat dokonce i v epicentru jaderného výbuchu. Ani jeden stát se však dál než k prototypu nedostal. Sovětský objekt 279 vyvinutý v Leningradě v roce 1959 svým vzhledem dokonce i dnes překvapuje naši představivost. Zaprvé karosérie tanku byla protažena do elipsoidu a svou podobou připomínala člun nebo létající talíř. Tato konstrukce měla zabránit převrácení tanku v důsledku tlakové vlny jaderného výbuchu. Zadruhé tank se uváděl do pohybu prostřednictvím čtyř pásů, což se dříve v konstrukci tanků nevyužívalo. To mu mělo umožnit zdolávat terén, kterým ostatní tanky projet nemohly.

Sériové výroby se však Objekt 279 nedočkal. Mezi jeho hlavní nevýhody patřila velká neohrabanost, složitá obsluha a oprava, příliš velká výška a velká náročnost výroby.

Největší věž

Podobný osud potkal i velmi zajímavý projekt amerického tanku, který měl odolat zbraním hromadného ničení. Pětadvacetitunový Chrysler TV-8 se nedočkal masové výroby a existoval pouze jako maketa životní velikosti, která byla pouze částečně vybavena příslušnými systémy. O tomto tanku lze s jistotou říci, že tvůrci jeho konstrukci příliš zamotali. Zaprvé se do pohybu uváděl plynovou turbínou, pro kterou byl zkonstruován menší jaderný reaktor. Zadruhé na rozdíl od většiny tanků, ve kterých se posádka nalézá v samotném trupu, v TV-18 posádka měla být umístěna v pohyblivé vyvýšené masivní věži, tvaru kapky, kde měl být umístěn kanón, kulomety a motor. Zatřetí posádka TV-8 se měla na poli boje orientovat prostřednictvím videokamer připevněných zvenčí. Začtvrté tento zázrak konstrukční mysli ještě uměl i plavat.

Tank však byl příliš komplikovaný na výrobu a jeho bojové možnosti byly nedostatečné. 23. dubna 1956 projekt TV-8 byl ukončen.

Nejrychlopalnější

Francouzský lehký tank AMX-13 vyvíjený v letech 1946-1949 se vyznačoval velmi zvláštní konstrukcí, která využívala tzv. výkyvnou věž. Věž AMX-13 má dvě části: otočnou spodní část a výkyvnou horní část, na níž je umístěn kanón. Hlavní výhodou výkyvné věže oproti té klasické je to, že její horní část se vůči kanónu nalézá v nepohyblivém stavu, což umožňuje využívat velmi jednoduchý nabíjecí mechanizmus.

Tento neobyčejný tank se ukázal být úspěšným. Celkem bylo vyrobeno kolem 8 000 kusů tanku AMX-13 a přes deset zemí ho má stále ve výzbroji.