Anebo si můžete přečíst reportáž z iráckého Mosulu osvobozeného od džihádistů, která byla uveřejněna v americkém časopisu Foreign Affairs. S velkým množstvím užitečných podrobností.
Mobilní telefon zakopaný na zahradě
Islámský stát měl tajnou službu podobající se gestapu, tedy, vnitřní, která byla postrachem obyvatel okupovaných území. Teroristé ale měli také zahraniční tajnou síť, která působila, možná, ne po celém světě, ale v jeho dost velké části. Formálně ale jde o jednu službu pod názvem Emni (překládá se přibližně jako „důvěrná informace").
Máme ale poznamenat, že článek ve Foreign Affairs není zdaleka veledílem vyšetřovatelské žurnalistiky. Má tři autory: jednoho „nezávislého Syřana" a dvě ženy s ruskými jmény, jedna je zřejmě Američanka a druhá z Ukrajiny. Jejich reportáž je navíc napsána tak, jakoby nebyla žádná Sýrie a úspěšná válka v této zemi, ale pouze Irák, kde jsou hlavními hrdiny samozřejmě Američani. Vypadá to přibližně tak, jakoby někdo napsal reportáž z Francie v zimě 1944-45 a snažil se zapomenout na existenci nějaké východní, ale první, fronty.
Chcete-li se dozvědět více o Emni, pak se raději podívejte, například, na článek (v podstatě menší knihu) na portálu amerického Střediska pro průzkum násilnického extremismu. Nevadí, co je to za organizaci, příspěvek je velmi podrobný, i když pro dnešek trochu zastaralý.
Tento materiál zejména připomíná, že samotná IS byla prostě dílem této ilegální tajné služby (Emni). Všechno přece začalo americkou okupací Iráku v roce 2003, když byla zahájena amerikanizace a demokratizace, kdežto politická, vojenská a výzvědná špička režimu Saddáma Husajna byla vyhozena na ulici. A pak předvedli příslušníci tajných služeb zabitého Husajna skvělý výkon: založili tajnou organizaci, která dlouho a gramotně shromažďovala síly, aby koncem června 2014 vyhlásila svůj „chalifát" na dobytém iráckém a syrském území.
Zásluha autorů článku ve Foreign Affairs spočívá hlavně v tom, že včas nastolili před dost velkým obecenstvem otázku: vedení Emni již téměř určitě opustilo území Sýrie a Iráku a zahraniční síť tam vůbec nebyla. Nebylo nic slyšet o smrti nebo zajetí těchto lidí. Což znamená, že se IS může kdekoli a kdykoli obrodit.
Müller, který zmizel
Když už jsme si připomněli rok 1945, podívejme se, o čem se tehdy dohodli vítězové. A sice SSSR a Američani s Angličany, kteří se nechovali k Moskvě lépe než dnes, ale přece jen měli se sovětským vedením solidní balík dohod o tom, co má být uděláno po válce.
Dohody se týkali zejména toho, že nejen špička, ale také tajné služby Třetí říše mají být odhaleny a zneškodněny. Počínaje Heinrichem Himmlerem až do vykonavatele, včetně nikoli vysoké šarže. Jejich organizace byly vyhlášeny za zločinecké.
V našem případě jsou lídři IS a hlavy jeho tajných služeb vůbec prakticky stejné osoby.
Co se týče světa, v kterém dnes žijeme, pak se to vůbec nepodobá otevřeným mezistátním dohodám z roku 1945. I když kontakty tajných služeb existují a ty, buď evropské nebo americké, se velice snaží spolupracovat v likvidaci sítě Emni.
Ale liší se situace od tehdejší natolik moc? Vzpomeňme si, co se stalo po roce 1945 ne s těmi, koho soudili v Norimberku, ale s hitlerovskými tajnými službami. Dohody s SSSR byly, ale jak se plnily, to je jiná věc.
Dá se ještě přít ohledně toho, co ukázala genetická analýza kostí Martina Bormana. Kam se ale poděla hlava gestapa, Heinrich Müller? A jako by se vypařila o něco méně známá postava, Hans Kammler, generál SS, který měl na starosti nacistické zázračné zbraně.
Ten prostě zmizel, bez falešných stop a dvojníků. Zato ale se objevilo něco jiného, uran, který měli Němci, ale neměli do jisté doby Američani. Jenže v srpnu 1945 se u nich objevil — a bombardovali Japonsko.
A tak tomu bylo se stovkami příslušníků hitlerovských tajných služeb. Nevidíme zatím dnes „nový IS," avšak najevo je fakt: není moc jasné, kam se poděla mocná tajná organizace, jež byla jádrem syrsko-iráckého Islámského státu. A není jasné, dozvíme se, nebo ne, co se stalo s jeho hlavními a nehlavními postavami.