Při mé první návštěvě Alčevského městského historického muzea na podzim roku 2016 mě požádala ředitelka muzea Larisa Šepturová, jestli bych se nepokusil najít v České republice potomky Semjona Ryžkova, učitele Klimenta Vorošilova. Ukázala mi materiál, kde se píše o emigraci Ryžkova a jeho rodiny do Československa po skončení občanské války v Rusku v roce 1922. Nejdříve jsem se zhrozil, vždyť to je už skoro 100 let! Nicméně nakonec jsem si řekl, že se o to pokusím. V úspěch jsem ale moc nevěřil. Materiál jsem si ofotil.

Semjon Martynovič Ryžkov se narodil v roce 1874 v Těrnovce v Dněpropetrovské oblasti Ukrajiny. V letech 1893-1895 učil ve Vasilevské zemské škole (Vasilevka je dnes součástí Alčevska) budoucího revolucionáře Klimenta Vorošilova. S Vorošilovem udržoval i později kontakty. V roce 1906 byl poslancem Státní Dumy. V době 1.světové války se s Vorošilovem názorově rozešel. Syn Ryžkova bojoval v bílé armádě. V roce 1920 celá rodina (rodiče a osm dětí) emigrovala přes Turecko-Istanbul a ostrov Chalki- do Československa, kam dorazila v roce 1922. Do svého odchodu do penze v roce 1939 byl Ryžkov vedoucím knihovny v Ruském gymnáziu v Praze-Strašnicích. V materiálu byla uvedena i poslední známá pražská adresa Ryžkova. Semjon Ryžkov zemřel v roce 1950 v Praze.

Po návratu do Prahy jsem zahájil pátrání. V domě, kde Semjon Ryžkov v Praze bydlel, jej ani jeho potomky neznají. Něco málo jsem našel v Národním archivu v Praze. V badatelně jsem studoval materiály o Semjonovi, jeho ženě Marii a jeho synech Nikolaji, Grigoriji a Konstantinovi. Konstantin měl syna Michaila, narozeného v roce 1940 v Praze. Pátrání po Michailovi bylo neúspěšné.

Zlomem v pátrání bylo nalezení rodokmenu Ryžkovových na webu MyHeritage. Tam jsem se dozvěděl mnoho o dětech Semjona Ryžkova a jejich rodinách. Z osmi rodin žijí v ČR již jen dvě. Syn Ryžkova Nikolaj neměl děti. Rodina Grigorije se vrátila v roce 1956 na základě vyhlášené amnestie pro ruské emigranty do SSSR a žila v Moskvě, rodiny Lidie a Valentiny žijí v USA, rodina Alexandry v Argentině. Z rodiny Konstantina se ztratil syn Konstantina Michail, dcera Konstantina Tamara údajně žije v Rakousku. Rodiny Anny a Serafimy žijí v ČR. Rodokmen sestavuje jakási Olga Dohnalová, což je vnučka Serafimy. Napsal jsem jí, aby se mi ozvala, a čekal. Podaří se? Moc jsem si to přál, abych udělal muzeu v Alčevsku radost!

Netrpělivé čekání na odpověď bylo prolomeno po několika týdnech. Ozvala se mi maminka Olgy, vnučka Semjona Ryžkova Serafína Kristková, roz. Němcová!!! Podařilo se! Našel jsem potomky Semjona Ryžkova! Serafína bydlí v Brně, má mnohé fotografie dědečka Semjona a jeho rodiny, úplný rodokmen, vzpomínky na dědečka a překvapení. Domluvili jsme se na setkání v Brně. Radostnou zprávu jsem ihned odeslal do muzea v Alčevsku, kde byli nadšeni!

Setkání s vnučkou Semjona Ryžkova v Brně v únoru t.r. bylo velmi příjemné. Serafína mi vyprávěla o svých setkáních s dědečkem, s tetami a strýci i o své rodině. Zajímavostí je, že na ostrově Chalki v Marmarském moři, kde byl zřízen utečenecký tábor pro ruské emigranty, se její maminka Serafima seznámila s jejím tatínkem Pavlem Němcem. Prohlíželi jsme si fotografie, některé jejich kopie mi předala pro muzeum v Alčevsku. Předala mi i úplný rodokmen rodiny. Z osmi dětí Semjona Ryžkova nežije již nikdo (poslední Valentina zemřela v roce 2001 ve věku 98 let), z 11 vnuků tři zemřeli, čtyři žijí a další čtyři jsou nezvěstní. Kromě Serafíny žije syn Alexandry Nikola v Argentině a děti Valentiny Maria a Viktor v USA. Dále žije 10 pravnuků, 11 prapravnuků a jedno praprapravnouče. Serafína udržuje kontakty s rodinou Alexandry v Argentině a Valentiny v USA. Dala mi kontakt na bratrance Viktora (syna Valentiny), který má tři děti a šest vnuků. S Viktorem jsem si začal dopisovat. Rodina dcery Serafíny Olgy žije v Brně a dcery Hany v Kuřimi. S potomky sestřenice Niny (dcery tety Anny), s rodinou jejího syna Martina, který žije v ČR, se nestýká. A překvapení? Rukou psané vzpomínky dědečka na svého žáka Klimenta Vorošilova. Tento vzácný text prý ještě nikdy nebyl publikován. Serafína mi slíbila kopii těchto dědečkových vzpomínek zaslat pro alčevské muzeum, což za několik dní splnila. Kopie jsem odeslal Historickému muzeu v Alčevsku. Serafína vyjádřila radost, že Historické muzeum uchovává vzpomínku na jejího dědečka Semjona, učitele Vorošilova. Ještě mnoho zajímavostí o vztazích dědečka a Vorošilova mě Serafína vyprávěla. Např. o tom, jak se 13-letého pasáčka Klimenta z chudé rodiny ujal v roce 1894 její dědeček, vzal jej do své rodiny, vychovával jej a učil. Tohoto si Kliment Vorošilov velmi vážil a pozdějí ve svých vzpomínkách na svého učitele s láskou vzpomínal. Psal o tom, jak jej Semjon Ryžkov přivedl ke čtení knih a k zájmu o historii. Vztahy obou nebyly nikdy úplně zpřetrhány. Když byl Vorošilov za své revoluční názory perzekvován, dědeček mu několikrát pomohl najít novou práci. Serafína mi vyprávěla, jak se z Prahy v polovině 20.let 20.století náhle ztratila dědečkova dcera (teta Serafíny). Dědeček se obrátil s prosbou o pomoc k ministru armády a námořnictva Vorošilovovi. Tomu se podařilo dceru najít v Berlíně a vrátit domů.

V Praze-Strašnicích jsem také našel budovu bývalého ruského gymnázia. V této budově se nacházelo „Ruské pražské reálné gymnázium“ od roku 1924 do roku 1937. Hrob Semjona a Marie Ryžkovových na Olšanských hřbitovech se mi zatím nepodařilo najít.

Při své návštěvě muzea v Alčevsku na jaře t.r. jsme besedovali s ředitelkou muzea. Pracovníci muzea mají obrovskou radost nejen z toho, že jsem našel potomky Semjona Ryžkova, ale i z fotografií, rodokmenu a vzpomínek dědečka na Vorošilova, které muzeu darovala vnučka Semjona Ryžkova Serafína. Muzeum děkuje Serafíně za všechny vzácné materiály, kterými toto muzeum obohatí své sbírky.

Při mé návštěvě  38. ZŠ v Lugansku na podzim t.r. se stala ještě jedna zajímavá, nečekaná událost. Tato škola nedávno získala čestný název škola Klimenta Vorošilova. Buduje malé školní muzeum Vorošilova. Když jsem paní ředitelce povídal o svém setkání se Serafínou Kristkovou a o vzpomínkách jejího dědečka na Vorošilova, projevila zájem tyto vzpomínky získat do školního muzea. Kontaktoval jsem tedy paní Serafínu a ta dala souhlas. Přivezu tedy  kopii vzpomínek Semjona Ryžkova na Klimenta Vorošilova i tomuto školnímu muzeu.

Moje pátrání po potomcích Semjona Ryžkova, učitele Klimenta Vorošilova, bylo tedy nečekaně úspěšné.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Alčevsk, Lugansk, LLR, Praha, Brno, ČR