Jít tam, či nejít? Proč jsem si kladl takovou otázku? Doněcká mešita totiž leží na severozápadě města nedaleko tzv. „linie příměří“. Leží jakoby na výspě, na konci Doněcku, dál už je jen bývalý plavecký bazén a zavřená šachta. Nejblíže k „linii příměří“ je to na severozápad, asi 1 km. Ukrajinské Pisky jsou od mešity vzdáleny 2 km. Severně, asi 2 km od mešity, se nachází zničené doněcké letiště. Četl jsem mnohokrát o ukrajinském ostřelování Doněcku ze strany Pisků, i o ostřelování mešity a nedalekého sídliště. Když jsem byl v Doněcku poprvé, na jaře roku 2016, k mešitě jsem se neodvážil. Na jaře roku 2017 jsem se tam přeci jen vypravil.

Podchodem pod doněckým nádražím jsem se dostal do čtvrti Okťabrskoje a vydal se vlevo. Nejprve jsem došel na křižovatku, kde jsem už dříve byl. Silnice vpravo vedla na sever k letišti a do čtvrti Vesjoloje, rovně do ukrajinských Pisků. Vydal jsem se rovně.  Jdu dál přes vypálené tržiště, trhovci tak mají zboží vyložené nedaleko na zemi či stolech. Míjím sídliště, kde je na domech patrné ostřelování ukrajinskými střelami. Většina oken je zabedněná nebo přikrytá jakousi plachtou či igelitem. Již vidím mešitu mezi stromy. Před mešitou končí sídliště, zde má dočasnou konečnou autobus. Před válkou v roce 2014 jezdil autobus až do Pisků. Sídlištěm a mešitou tak končí veškerá civilizace. Plavecký bazén a šachta Okťabrskaja, které se nacházejí za mešitou, jsou zavřené. Zatímco u tržiště a kolem sídliště se pohybuje několik lidí, za sídlištěm, směrem k mešitě, jsem již sám. Nezvyklý, stísněný pocit.

Přicházím k mešitě. Je v pěkném prostředí, v parku mezi stromy. Park kolem mešity je ohrazen plotem. Prohlédl jsem si zvenčí mešitu, udělal pár fotek. Už jsem chtěl odejít, ale pak mě napadlo zkusit kliku u vrátek v plotu. Zevnitř bych měl lepší fotografie. Bylo otevřeno, jdu dovnitř a fotím si mešitu. Ve zdi mešity je vidět zásah ukrajinskou střelou a další drobná poškození. Cedule na zdi mešity napovídá, že mešitu začali stavět roku 1994. Zkouším kliku u dveří mešity-k mému překvapení je otevřeno! Vcházím dovnitř. Přišel nějaký chlapík, představil se jako Artur. Povídám mu, že bych si rád prohlédl mešitu. Zavolal kohosi. Přišel správce mešity Rušan a pozval mě dovnitř. Byl velmi překvapen návštěvou z ČR. Ochotně mě dovedl nahoru do hlavního sálu a povídal mi o historii mešity. Mešita se začala stavět r. 1994 a dokončena byla r.1997. Před válkou v roce 2014 bylo na bohoslužbách plno. Od začátku války do příměří v únoru 2015 se bohoslužby nekonaly. Mešita dostala několik zásahů, jeden velký. Nebyla naštěstí poškozena moc. Vyřazeno ale bylo z provozu topení, tak se už dva roky bohoslužby konají jen od jara do podzimu. Konají se každý pátek, přijíždějí lidé nejen z Doněcka. V současnosti je účast asi 40 lidí, protože mnoho lidí se odstěhovalo a mnoho lidí se bojí, jsou příliš blízko“linie příměří“. Potom mě Rušan s Arturem pozvali na čaj a malé občerstvení. Seděli jsme dole v přízemí a povídali si. Předal jsem jim pohled českého města a ukázal Haló noviny s mým článkem o Doněcku z léta 2016. Velmi se jim to líbilo. Přečetli si se zájmem také dopis poslankyně Parlamentu ČR Marty Semelové, ve kterém vyjadřuje podporu učitelům a žákům škol. Rušan s Arturem mi dali na památku muslimský kalendář a nějakou brožuru. Seznámil jsem je s naší Společností a její činností. Byli rádi, že v ČR také někdo šíří a píše pravdu o Donbasu. Také je zajímal názor Čechů na Donbas. Povídali mně o válce a o „příměří“. Tak tady je tedy doopravdy „příměří“! Střílí se zde velmi často. Mešita naštěstí od r. 2014 další zásahy již nedostala, ale střely mnohdy létají nad jejich hlavami. Jedna dopadla do parku nedaleko mešity. Ostřelují tuto část Doněcku často ze dvou směrů-ze západu od Pisků a ze severu od letiště. Byla to dlouhé a příjemné posezení. Rozloučili jsme se se slovy, ať již brzy nastane mír. Až zase přijedu do Doněcku, rozhodně mám za nimi zase zajít.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Doněck, DLR