Český prezident Miloš Zeman na velvyslanectví v Moskvě předal vyznamenání čtyřem ruským osobnostem. Tři z nich, Marija Rochlinová, Vladimir Dymkov a Boris Zvegincev, od prezidenta obdrželi medaile Za hrdinství. Vyznamenaní, jimž je každému 93 let, si stříbrné medaile s vyobrazením dvouocasého lva převzali osobně. Medaili Za zásluhy obdržela ruská bohemistka, profesorka slovanské filologie Valerija Vasiljevová.

Medaili Za zásluhy prezident udělil i ruské obhájkyni lidských práv Svetlaně Ganuškinové. Předsedkyně výboru Občanská pomoc a členka prezidentského Výboru pro rozvoj institucí občanské společnosti a pro lidská práva ocenění nepřevzala, protože pobývá v zahraničí.

Zeman v projevu vyjádřil úctu veteránům nejen za jejich boj za vlast, ale i za civilizovanou Evropu. Řekl, že kromě osvobození Československa v roce 1945 jsou v historii vzájemných vztahů i negativní zkušenosti, hlavně s okupací v roce 1968.

Vitální paní Rochlinová ochotně poskytla Sputniku rozhovor. Začala zdravicí.

Rochlinová: Srdečně zdravím Rokycany. Tam jsem slavila konec druhé světové války. Mám tam doposud velmi blízké kamarády, pana Josefa Sýkoru a jeho paní Janu. Všechny obyvatelé Rokynac jsou mí přátelé.

Co pro vás znamená medaile, kterou vám udělil český prezident Miloš Zeman?

To je pro mě velká čest. Je mi sice 93 let, ale stále ještě pracuji. Medaili jsme přinesla ukázat kolegům.

Jak vzpomínáte na zahájení války?

Má válka začala tři dny poté, co na Sovětský svaz zaútočilo Německo. Týden na to jsem utrpěla první zranění. Žila jsem tehdy na Ukrajině. Byl to poslední den ve škole. Se spolužáky jsme si přišli pro maturitní vysvědčení a náhle jsme se dozvěděli, že naše země je ve válce. Vysvědčení jsem si nestihla vyzvednout, celá naše třída se rozhodla přihlásit do armády.

Šli jste dobrovolně do armády?

Celá naše třída přišla k odvodové komisi, tam nám ale řekli, že armáda nás nepotřebuje. Třetí den války jsem dostala telegram z Charkovského leteckého institutu, kam jsem se po škole dostala, abych se okamžitě dostavila. Potom nás poslali na stavbu obranné linie nedaleko Kyjeva.

Na železniční stanici Sofijivka na nás zaútočily německé bombardéry. Bylo mnoho zraněných a mrtvých. Začala jsem poskytovat první pomoc, protože nás škola velmi dobře připravila na válku.

Jsem z generace vítězů. Ze sta lidí válku přežili tři. Právě má generace vyhrála druhou světovou válku. Školáci, kteří ještě včera seděli v lavicích, šli na frontu. A právě my jsme udělali vítěznou tečku za druhou světovou válkou.

Kde jste sloužila?

První polovinu války, do Stalingradu, jsem byla s tankisty. Protože jsem v prvních dnech války poskytovala pomoc tankistům. Byla jsem s nimi, když naši tankisté dostali rozkaz zlikvidovat německý výsadek. To jsem byla poprvé raněna. S touto brigádou jsem se dostala do Stalingradu.

 stalingradskou bitvu jsem byla v závodě na výrobu traktorů v stalingradské průmyslové zóně, která byla důležitou obrannou linií. Tam jsem z té zimy velmi silně onemocněla. Dostala jsem se do nemocnice, kde jsem ležela půl roku. Lékaři mě chtěli propustit z armády, ale já jsem utekla a přidala jsem se k nové jednotce, 95. gardové střelecké divize.

Povězte nám, jak jste se podílela na osvobození Československa?

Náš 1. ukrajinský front pod velením maršála Koněva a 5. gardová armáda generála Žadova postupovaly na Berlín. V Německu nás ale náhle otočili na jih. Praha prosila o pomoc. Šli jsme bez přestávky dnem i nocí. Když jsme vstoupili na československé území, tak jsme doslova pochodovali po květinách. Vítali nás výkřiky "nazdar", všude byly květiny. To bylo něco neuvěřitelného.

Museli jsme ještě bojovat. Ale ne s Němci, ale s vlasovci. Protože Němci se stáhli a nechali za sebou vlasovce. A s nimi jsme museli bojovat.

Bylo těžké bojovat se svými spoluobčany?

To nebyli naši spoluobčané! Zrada se v Rusku vždy tvrdě trestá. Jidáš zůstane Jidášem. To nelze prominout. Bojovali jsme s nimi jako s nepřítelem.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce