V roce 2017 to bude již druhý Karakurt (tak se nazývá projekt 22800), který se vydá na první malou plavbu. V červenci byl v petrohradské loděnici Pella spuštěn na vodu Uragan, první malá raketová loď této série.

Náprava chyb

Uragan a Tajfun jsou přímými potomky malých raketových lodí projektu 21631 Bujan-M, které slouží na Baltu a v Kaspické flotile. Oficiálním úkolem těchto korvet je ochrana bližního mořského pásma státu. Bujany však dokázaly, že jsou schopny dělat více. Například kaspická trojka lodí Grad Svijažsk, Uglič a Velikij Usťug ostřelovala základny teroristů v Sýrii raketami s plochou dráhou Kalibr přímo z „domácích" vod. V NATO uznali, že flotila ruských raketových korvet může představovat hrozbu dokonce pro velké západní lodi.

Při využívání Bujanů byla ostatně zjištěna řada nedostatků. Za prvé se tyto lodi hodí nejlépe k pobřežní službě pod ochranou pozemních komplexů PVO: svůj vlastní „protivzdušný deštník" mají totiž dost slabý. Za druhé Bujany, které byly projektovány pro poměrně klidné Kaspické moře a řeky, se

Karakurty jsou těchto nedostatků zbaveny. Při menším výtlaku (asi 800 tun) mohou tyto malé lodi působit autonomně 1,5krát déle než jejich předchůdci, tedy až 15 dnů. Projektant Ústřední konstrukční kanceláře Almaz tvrdí, že nová loď bude mít také podstatně lepší plavebnost. Trupy Uraganu a Tajfunu jsou vyrobeny za použití technologií Stealth, což za malých rozměrů (délka 65 metrů a šířka 10 metrů) dělá z perspektivních malých raketových lodí mimořádně složité cíle dokonce i pro ty nejmodernější západní protilodní střely.

Před útoky ze vzduchu budou první lodě tohoto projektu chránit protiletadlové kanóny AK-630M, a počínaje třetím Karakurtem univerzální komplexy Pancir-M. Od pozemního systému se novinka liší především mohutnější dělostřeleckou výzbrojí, která je složena sdruženými šestihlavňovými kanóny GŠ-6-30 s celkovou kadencí přes 10 tisíc výstřelů za minutu. Kromě toho může komplex střílet na vzdušné cíle protiletadlovými střelami 57E6E na vzdálenost až 20 kilometrů. Mohou ničit mj. protilodní prostředky.

Útočný potenciál

Hlavním „trumfem" nových lodí jsou jejich útočné komplexy. Každý Karakurt nese osm zařízení pro vertikální odpalování ZS14 pro protilodní střely P-800 Onyx a univerzální Kalibr-NK pro útoky na pozemní cíle. Takže v 500kilometrovém okruhu se nemůže ani jedna loď nepřítele cítit v bezpečí, ať už to bude korveta nebo letadlová loď. Pozemní cíl zasáhne Karakurt na vzdálenost až 2 500 kilometrů.

Když vystřelí rakety, stává se každá loď viditelná pro všechny pozorovací prostředky nepřítele. Karakurt však ani v tomto případě nezůstane bezbranný. Tyto dost rychlé malé lodi mohou vyvíjet rychlost až 30 uzlů a rychle opustit místo, kde byly rakety odpáleny. Pro boj zblízka mají Karakurty věžová dělostřelecká zařízení ráže 76,2 milimetrů (také je možné namontovat 100milimetrové kanóny).

Podle veřejných údajů mají být malé raketové lodě projektu 22800 vybaveny bojovým informačním a řídícím systémem Sigma-E a automatizovaným vícefunkčním komplexem pro výměnu informací Trassa-E. Sledovat situaci a vyhledávat vzdušné nebo hladinové cíle se předpokládá za pomoci radarů několika typů včetně Mineralu-M. Větší část tohoto složitého zařízení bude rozmístěna na integrovaném stožáru, který má místa pro čtyři radary.

„Udeřil a zmizel"

Technické a konstrukční osobitosti Karakurtů předurčují taktiku jejich bojového využití. Malé „komáří loďstvo" s využitím kompaktní velikosti a technologií snížení zjistitelnosti je schopné se nepozorovaně dostat k cíli, zaútočit raketami a rychle z místa zmizet. Na Západě se podobná taktika nazývá Hit and run (Udeřit a zmizet). Přičemž Karakurty mohou zaútočit, jak se patří. Tři malé raketové lodě této třídy jsou svými bojovými možnostmi srovnatelné s mnohem většími loděmi pravděpodobného nepřítele.

Například americký křižník typu Ticonderog (výtlak 9 800 tun) má na palubě 26 raket s plochou dráhou letu Tomahawk, které mohou likvidovat pozemní a hladinové cíle na vzdálenost až 2 500 kilometrů. Tři Karakurty zase mohou vyslat salvu 24 vysoce přesných Kalibrů (každý s bojovou hlavicí o hmotnosti až 400 kilogramů) na stejnou vzdálenost.

Je třeba poznamenat, že mnozí západní analytici již ocenili tendenci ruského námořnictva k „miniaturizaci" lodní sestavy. Zejména americký časopis The National Interest v roce 2015 napsal: „Korveta s osmi raketami Kalibr-NK na palubě má masivnější útok než vyřazené fregaty typu Oliver Hazard Perry a určitě má větší palebnou sílu než jakákoliv z amerických bojových lodí pobřežní zóny."

S poplachem se o ruských korvetách zmínili i novináři Forbesu: „Možnosti ruského námořnictva umožňují velké omezení svobody USA a NATO a od amerického obranného průmyslu budou vyžadovat značné zvýšení nákladů. I malé hlídkové ruské lodě mohou díky novým raketám s plochou dráhou letu Kalibr a munice s přesným naváděním silněji zaútočit než lodě jiného vojenského námořnictva.

Očekává se, že Uragan a Tajfun se ve výzbroji Baltského loďstva objeví v roce 2018. V různých fázích budování je dalších šest malých raketových lodí — Štorm, Škval, Burja, Ochotsk, Musson a Passat. Plánuje se zahájení prací na zbývajících deseti lodích. Budovat je budou v petrohradském závodu Pella, feodosijském More, Zelenodolském lodním závodu, kerčském podniku Zaliv a Amurském lodním závodu. Toto rozdělení úsilí, jednoduchost konstrukce Karakurtů a jejich malé rozměry dává naději, že své nové „komáří loďstvo" Rusko vytvoří v rámci státního programu zbrojení na období 2018-2025.