Bulharský publicista Petar Volgin se zamýšlí nad kvalitou svobody, kterou jsem získali za posledních 28 let. Na adresu vládnoucích elit říká: „Chudoba obyvatelstva jim vyhovuje. A udělají všechno možné, aby to tak zůstalo. Protože chudoba nedovoluje myslet. Ani klást odpor.“
Není možné být zároveň chudý, zároveň svobodný. V nejlepším případě, můžete mít v této situaci iluzi svobody. Když jste chudí, nemůžete nic. Jediné, na co vám stačí rozum, je přežití. Jeden z důvodů, proč nás drží na hranici existenčního minima je přesně tento – snaha, abychom zůstali nesvobodní. Jedině tak se cítí být elita v bezpečí. Ti, kteří by po nich mohli chtít skládat účty, nemají možnost to udělat. Musí makat, aby zůstali několik centimetrů nad hladinou. Za těchto podmínek nejde myslet na revoluci, nelze se snažit změnit status quo.
Postpřechodové elity tomu rozumí. Chudoba obyvatelstva jim vyhovuje. A udělají všechno možné, aby to tak zůstalo. Protože chudoba nedovoluje myslet. Ani klást odpor. Myšlení a revolta jsou dvě základní kvality svobodného člověka. Jestli nejsou, pak žádnou svobodu nemáme. Máme jen iluzi svobody, kterou nám pracně nutí celých těch 28 let. Stejným způsobem nám řvou do uší o „nutné civilizační volbě“ a „světlé euroatlantické budoucnosti“. Jestli bylo něčeho za tu dobu dostatek, pak to byly smyslu zbavené fráze. Čím jsou tyto hesla dutější, tím více jsou prohlašovány za svaté. Máme nyní i pěstitele nového vládnoucího liberálního new-speaku, kteří bedlivě sledují, aby ho nikdo nenarušoval. Nikdo nesmí říkat věci, které by byly v nesouladu se statusem quo. Každý, kdo si dovolí podobný hřích, bývá trestán. A ať mi teď někdo řekne, zda jsme svobodní.
Přeložil: Michail Stavrev