V Československu byl v období 1968-89 skutečně mír a nezměnil se sociálně-ekonomický systém. Význam srpnové invase ale spočíval v tom, že upozornila Západ, kam až může jít a do čeho se nemá plést.
Teprve po roce 1989 se stalo to, čím "Poučení z krizového vývoje" ospravedlňovalo 21. srpen. Byl obnoven kapitalistický systém a politická orientace země se otočila o 180 stupňů.
To je holý výčet faktů, nikoli moje hodnocení jednotlivých událostí.
Západ neměl zájem na tom, aby v Československu zvítězil dubčekovský socialismus s lidskou tváří. Důležité bylo využít změn k co největšímu oslabení východního bloku. To se přece dělo již od roku 1948.
Připomeňme si, že v šedesátých letech měl Západ presidenta Ceaușesca za hrdinu, protože nepovolil přístup armád Varšavské smlouvy na rumunské území. Když byl s manželkou v prosinci 1989 zastřelen, získal doživotně nálepku diktátor. Teď tam mají vojenské základny druhé strany a je klid.
Výňatky, které byly z ruského článku zveřejněny, jsou urážlivé v tom smyslu, že pochybují o tom, že Čechoslováci mají holubiččí povahu a neprali by se.
Nedávno jsem obědval s bývalými spoupracovníky. Místo jmen uvedu naše dlouhodobé pobyty v zahraničí v šedesátých letech. Kolem stolu byly dva roky Kanady, dva roky Británie, a po jednom roce Skotsko, Kanada, Německo a moje Kanada. Byli jsme všichni nestraníci.
Mluvili jsme i o komunistech a padl názor, že jsme proti nim měli bojovat. Prý i za cenu toho, že by to dopadlo jako v Sýrii. Někteří spolustolovníci tím pozdním nápadem nadšeni, ale nikdo by se asi skutečného boje nezúčastnil…
Zdá se, že zmíněný článek opomíjí tehdejší geopolitickou situaci. Existovala Železná opona a mocnosti měly pevně vykolíkovaná území, kde si dělaly, co chtěly.
Je nepochybné, že v takové situaci nehrozilo, že by USA a jejich spojenci vojensky zasáhli na obranu jakéhosi Dubčeka.
Je pravda, že 21. srpna 1968 šlo o hrubý zásah do vnitřních záležitostí Československa. Jsme tedy i po čtyřiceti devíti letech pobouřeni, když to někdo vidí jinak. To, že protestujeme proti článku, o němž ruský premiér prohlásil, že je v rozporu s oficiálním stanoviskem ruské vlády, je jistě v pořádku (*).
Naše reakce možná souvisí s přesvědčením, že připomínání historie zamezí jejímu opakování. Pak bychom ale měli hájit zájmy nás "malých" podle pravidla "padni, komu padni".
Pochybuji, že jsme kdy protestovali proti vojenskému zásahu USA v Panamě v prosinci 1989. Tehdy nebyl ve hře sanitární kordon kolem SSSR, ale kontrola panamského průplavu. Američané Panamu bombardovali, během tří týdnů zabili 2000-6000 lidí (odhad americká vlády je uprostřed), odstranili bývalého agenta CIA Noriegu a nechali jeho poraženého presidentského protikandidáta pronést přísahu (nejspíš o věrnosti panamskému lidu) na americké vojenské základně.
Proti tomu byli Rusové v roce 1968 břídilové...
(*) Jan Kavan v ČT24 řekl, že ten článek byl pokusem "hodit vidle" do jednání Zemana s Putinem.