Systém dezorientuje PVO protivníka — v této roli vystupují protivzdušné raketové komplexy připomínající ruské S-400 a Pancíř-S.

Protivzdušné rakety vypuštěné proti skupině letadel přitahuje k sobě vlečný kontejner X-Guard, následkem toho rakety ztrácejí směr a stíhačky útočí na civilní infrastrukturu domnělého protivníka. Systém radioelektronického boje AIR EW Systems se v současné době nachází v závěrečné fázi vývoje.

Ochránce nebe

Skutečnost, že právě ruské vzorky protivzdušných raketových komplexů vystupují jako domnělý protivník v reklamních videoklipech zahraničních obranných společností, potvrzuje prvenství ruských projektů, domnívají se odborníci.

„Samozřejmě, v materiálech zaměřených na prosazování své produkce jsou jako potenciální cíle vybírány nejlepší typy zbraní," vysvětlil v interview pro RT vedoucí katedry politologie a sociologie Ruské ekonomické univerzity G.V. Plechanova, odborník Asociace vojenských politologů Andrej Koškin. „S-400 je nejlepší systém protivzdušného raketového komplexu na světě. Svědčí o tom i to, že takové země, jako je Turecko a Saúdská Arábie, se snaží je získat, nehledě na nespokojenost Washingtonu nebo NATO."

Protivzdušný raketový komplex S-400 byl vyprojektován po roce 2000 Vědecko-výrobním podnikem Amaz A.A Raspletina, v roce 2007 byl komplex Triumf přijat do výzbroje OS RF. Je schopný odhalit cíl na vzdálenost až 600 km, S-400 může zasáhnout aerodynamické cíle na vzdálenost až 400 km, balistické — ve vzdálenosti 60 km.

S-400 může plnit úkoly v podmínkách radiového rušení. V roce 2016 noviny Ivestija s odkazem na zdroje na Ministerstvu obrany informovaly o dodávkách speciálních stealth kontejnerů schopných ukrýt protivzdušné komplexy před radiorozvědkou protivníka.

Jediným reálným konkurentem S-400 je dnes americký protivzdušný raketový komplex Patriot. Nicméně v řadě ukazatelů ruský Triumf má náskok před americkým komplexem, domnívají se odborníci.

Politický důraz

V roce 2015 Rusko umístilo protivzdušný raketový komplex Triumf v Sýrii, v oblasti letecké základny Hmeimim. Objevení se S-400 na Blízkém východě nemůže neznepokojovat Izrael, který má dost napjaté vztahy s řadou místních států. Hlavním regionálním protivníkem Tel-Avivu je Islámská republika Írán — v roce 2016 získala S-300. Ačkoliv zatím nejde o dodávky S-400 Teheránu, vyloučit takovou možnost v budoucnosti nelze. Proto otázka odporu proti podobným systémům je mimořádně důležitá pro izraelský obranný průmysl.

Jak řekl bývalý šéf izraelského raketového programu Uzi Rubin, jakýkoliv systém PVO je možné v perspektivě zvládnout.

„K překonání takového systému jsou třeba roky. Nebezpečí pro naše vojenské letectvo pocházející od S-300 a S-400 není nic nového. <…> Čas pracuje pro nás. Jestliže dnes nemáte prostředky, objeví se zítra. Neřešitelné problémy neexistují," cituje Rubina newsland.com.

Nicméně ani rozvoj prostředků PVO nestojí na místě. V současné době ruský koncern PVO Almaz-Antej se zabývá výrobou protivzdušného raketového komplexu S-500 Prometheus. Předpokládá se, že nejnovější komplex dokáže bojovat proti nízkým oběžným satelitům a vesmírným zbraním, nadzvukovým raketám s plochou dráhou letu a bezpilotním letadlům.

Počátkem roku 2017 řada internetových médií šířila informaci, že izraelské stíhačky F-35 údajně dokázaly zaútočit na syrské území, aniž by je odhalil protivzdušný raketový komplex Triumf. Zprávy byly šířeny s odkazem na Defense News, ačkoliv nakonec se takové informace na stránkách DF neobjevily. Odborníci vysvětlili, že ve skutečnosti ruští protiletadloví střelci si neberou na mušku izraelské letectvo v SAR vzhledem k platným dohodám a o žádném „průlomu" v tomto případě se nehovoří.

Zástupce hlavního velitele vojenského letectva RF v letech 2003-2007 pro otázky Sjednoceného systému PVO států Bižev se domnívá, že šíření informací o možnostech překonání S-400 má reklamní cíle — výrobci zbraní by chtěli přesvědčit potenciální klienty o efektivitě své produkce.

„Vzhledem k tomu, že S-400 se vyváží do zahraničí, můžeme předpokládat, že jde o komerční, marketingové triky, které mají snížit hodnotu ruského komplexu," vysvětlil odborník.

Ve skutečnosti zahraniční specialisté prostě nemají informace o možnostech S-400: rozhovory o tom, jestli může nějaký systém překonat S-400, nemají žádný smysl, protože se systém zatím nikde neúčastnil reálných bojových akcí, uvádí odborník.

„Všechny rozvědky na světě by chtěly zjistit takticko-technické vlastnosti Triumfu," zdůraznil Bižev. „Existují frekvence mírové doby, existují frekvence válečné doby. Nikdo nezapojuje mimo bojové akce válečné frekvence, aby je nezjistila výzvědná letadla jiných zemí."