Opovrhující

Na konci minulého týdne Rusko dvakrát zablokovalo návrh rezoluce o prodloužení činnosti Společné mise Organizace pro zákaz chemických zbraní a OSN pro vyšetřování použití jedovatých látek v Sýrii (zkráceně Společná mise pro vyšetřování SMV). Nakonec SMV založená v roce 2015 oficiálně ukončila svoji činnost.

Toto veto (jako obvykle ojedinělé, Číňané se rozhodli pro zdržení hlasování, společně s Ruskem hlasovala pouze Bolívie) vyvolalo celý proud urážek na adresu Moskvy.

Rusko obvinili ze lhostejnosti k životům stovek obětí. „Vetem na prodloužení mandátu SMV Rusko poslalo jasný signál, že si neváží životů obětí útoků s použitím chemických zbraní a nerespektuje účelné standardy mezinárodního jednání vůči používání takových zbraní," uvádí se v prohlášení Bílého domu.

Rusko obvinili také z nepoctivosti. „Rusko dokázalo, že v otázce naší práce na politickém řešení v Sýrii mu nelze důvěřovat," oznámil stálý zástupce USA v OSN Nikki Halyeová (Poznamenáme, že k tomu došlo ihned, jak Putin s Trumpem podepsal společné prohlášení o Sýrii. A najednou takový útok na mír v Sýrii ani ne 10 dnů před dalším jednáním v Ženevě).

Zároveň bylo Rusko obviněno i z toho, že chce zachránit renomé „krvavého tyrana Asada" za každou cenu. „Rusko nesouhlasí se žádným mechanismem, který by vrhl světlo na použití chemických zbraní jejím spojencem, tedy syrským režimem," oznámila Halyeová. Západní experti spočítali, že od začátku syrského konfliktu Moskva už 11x vetovala západní návrhy rezolucí ohledně Sýrie. Proto francouzský stálý zástupce při OSN Francois Delattre dokonce oznámil, že veto Ruska „představuje hrozbu pro bezpečnost nás všech".

Jaké máte důkazy?

Jak to však obvykle i bývá, hlasitá obvinění mají pouze skrýt neschopnost západních partnerů, kteří nedokáží vyvrátit logiku ruské strany. Moskva vetovala oba projekty rezoluce o prodloužení mandátu OPCW pouze proto, aby napravila tento mandát.

Připomeňme, že téměř všechna vyšetřování SMV došla k tomu, že mise obviňovala z použití těchto chemických zbraní Asada. A Kremlu nevyhovovala absence nejen základní logiky v těchto obviněních (vítězící v té době Asad byl tím posledním, který by měl zájem o takový problém), ale i primitivní důkazy předpokládané viny syrského prezidenta. Experti SMV při vypracování své zprávy o událostech v Chán Šajchúnu nebyli ani na místě teroristického útoku (nemluvě už o takovém luxusu, jako je odebrání vzorků z půdy). Všechny materiály jim poskytli nějací anonymní pomocníci.

Podle stálého zástupce Ruska v OSN Vasilije Nebenzji je podobný mechanismus vyšetřování chemických útoků v Sýrii ostudný. Proto „je jakékoliv prodloužení OPCW možné pouze za podmínek nápravy základních nedostatků v jeho práci".

Právě proto Rusko navrhovalo přijetí alternativní varianty rezoluce, která by pouze stanovila povinnosti plnohodnotného vyšetřování incidentů před zveřejněním verdiktu. To však zamítli Američané, protože podle Nikki Haleyová Moskva pouze „plýtvala společným časem". Americká stálá zástupkyně tvrdila, že Kreml vůbec nechtěl dělat žádné kompromisy ohledně rezoluce a Nebenzja elementárně nebral telefon, když mu volali kvůli dohodě. Ruské ministerstvo zahraničních věcí to popírá. Podle ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrov Nikki Haleyová demonstruje „nový jev v mezinárodních vztazích, kdy se kromě falešných zpráv objevuje i falešná diplomacie".

Museli jít

Američané se za „falešnou diplomacii" samozřejmě urazili, ale v tomto případě má Lavrov absolutní pravdu. Rusko vetovalo misi kvůli diplomatické regulaci v Sýrii a likvidaci překážek k tomuto urovnání.

Sama o sobě je diplomatická regulace na základě kompromisu možná tehdy, když si všechny strany uvědomují, že nemohou dosáhnout absolutního vítězství. Režim Asada to pochopil dávno, ale opozice do poslední chvíle doufala. Doufala především v pomoci zvenčí v podobě americké (nebo amerických spojenců) invaze. A proto dělala všemožné provokace pro tuto invazi. Poté se objevily i situace s chemickými zbraněmi (Američané přece oznamovali, že Asadovo použití chemických zbraní bude „překročením hranice", kvůli které mohou USA do Sýrie vyslat vojska k záchraně syrské populace).

K rozčarování opozice však tato myšlenka nevyšla. Obama si neriskl tam vyslat vojska a Turci, kde také existovala naděje, všechno střízlivě zvážili a nepustili se do tohoto dobrodružství. Proto opozice začala neochotně jednat s Asadem, přičemž i ze slabé pozice chce stále žít. Pro úspěšné ukončení jednání musí Moskva udělat všechno možné pro podporu pozůstatků rozumu opozice, jejíž další odpor nemá perspektivu.

Ještě jedna šance

Přesněji ji dává Washington s pomocí SMV. S ohledem na to, že se USA postupně vzdalují od syrského procesu a také na Trumpovy snahy o vyostření situace s Íránci (jejíž doménou Sýrie je), v Kremlu nevyloučili aktivizaci americké politiky v syrském směru. A nejlepší variantou, jak toto udělat, je organizovat novou provokaci s chemickými zbraněmi, po čemž se před USA otevírá celá řada variant. Od omezeného vtržení (nebo leteckého zaútočení na pozice syrských vojsk) po delegitimaci Asada s následným tlakem ve prospěch jeho odchodu. Jakákoli z těchto variant pobídne syrskou opozici a dodá jí neústupnosti v jednacím procesu. A tedy odsune ukončení syrské občanské války a i ruský triumf v ní. Proto nástroj odsunutí, tedy Společnou misi pro vyšetřování, odmítli.

Samozřejmě to nezastaví Washington v jeho snahách o provokaci. Nikki Haleyová už oznámila, že „Spojené státy jsou připraveny vést samostatně boj za spravedlivost v Sýrii". Británie dala najevo, že ne samostatně. „Budeme pokračovat v práci a my nejen že přineseme spravedlivost těm, kteří utrpěli kvůli použití této strašné zbraně, ale i zastavíme ty, kteří budou chtít tuto zbraň použít v budoucnu," poznamenal speciální zástupce Spojeného království Matthew Rycroft. Avšak tyto rozhodnutí se budou podnikat už mimo mechanismus OSN. A tím pádem budou značně omezena v možnostech.

Samozřejmě ještě existuje naděje na to, že se Moskvě a Washingtonu podaří dojít ke kompromisu. Uruguay a Švýcarsko nabízejí učinit ještě jeden pokus a schválit další odsouhlasenou variantu rezoluce.

Ale do té doby, kdy se pan Rycroft a spol. budou držet svých myšlenek o tom, že „pro Rusko není místo v procesu politického zregulování v Sýrii", naděje na kompromis budou zůstávat falešnými.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce