Hollywoodská židovská smetánka byla početná, dlabanec byl přísně košer, a miliardáři soupeřili mezi sebou, kdo na tak hodnotnou věc přispěje nejvíc. 1 200 návštěvníků akce, která se konala v hotelu Beverly Hilton, darovalo rekordní částku 53,8 milionů dolarů, přičemž Larry Ellison, zakladatel společnosti Oracle, přispěl nejvyšší částkou 16,6 milionů dolarů. Izraelský mediální mogul Haim Saban, nejštědřejší podporovatel Hillary Clintonové, byl moderátorem akce a daroval 5 milionů dolarů. Před dvěma týdny se v New Yorku konala podobná akce, přezdívaná „Noc hrdinů“, které se zúčastnilo 1 200 podporovatelů, mezi nimiž byl i kasinový magnát Sheldon Adelson, hlavní mega sponzor Republikánské strany, a na níž se vybralo 35 milionů dolarů (7 milionů dolarů daroval Adelson osobně). Ještě než byly vybrány tyto příspěvky z akcí v Hollywoodu a New Yorku, organizace FIDF údajně získala190 milionů dolarů za příspěvky z předchozího roku.

Dary FIDF jsou odpočitatelné z daní, jelikož organizace je registrována na finanční správě USA jako 501 (c) 3 - vzdělávací a charitativní nezisková nadace. Lze se jen podivovat nad tím, jak je možné, že by měl americký daňový poplatník dotovat zahraniční vojenskou organizaci, která je pravidelně obviňována z válečných zločinů v rámci probíhající brutální a genocidní okupace palestinského Západního břehu a východního Jeruzaléma. Také se můžeme podivovat nad tím, jak je možné, že organizace, která pokračuje ve vojenské okupaci, jenž je v rozporu s několika rezolucemi OSN, schválenými Washingtonem, vůbec dostala možnost daňového úniku. A nakonec se můžeme odůvodněně ptát, proč organizace, která každoročně dostává částku, přesahující 3,8 miliardy dolarů, přímo z amerického ministerstva financí, potřebuje více peněz, aby údajně poskytla veškeré pohodlí a vymoženosti vojákům.

Odpověď na všechny výše uvedené otázky je ta, že tohle všechno umožňuje židovská moc ve Spojených státech. Konkrétně se jedná o židovské peníze, které tohle všechno umožňují, protože hotové peníze, položené na stůl, poskytují přístup jak k médiím, tak k lidem, na kterých ve Washingtonu záleží. Úzký okruh milionářských oligarchů, včetně Sabana, Ellisona a Adelsona, a také Paula Singera a Bernarda Marcuse, přímo podporuje organizace, jako je FIDF, a také hlavní proizraelské skupiny, jako je Nadace pro obranu demokracií, Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti, Washingtonský institut pro politiku Blízkého východu, Ligu proti očerňování Židů, Židovský institut pro národní bezpečnost Ameriky. Miliardáři se nestydí za svou loajalitu, vychloubají se stejně, jako to dělá Saban, že on je ten zásadní člověk, a že to nejdůležitější je Izrael. Adelson přiznal svou lítost nad tím, že nesloužil v izraelské armádě, ale v americké, a že chce, aby byl jeho syn „ostřelovač pro IDF“. Oba veřejně obhajují bombardování Íránu. Adelson dokonce navrhuje, aby bomba byla jaderná.

Někdy jsou izraelská agenda i finanční podpora záměrně skryty, jako v případě nedávno spuštěného protiíránského projektu „Angažovanost křesťanů na Středním východě“, který financuje Singer. Miliardáři také přímo darují finance na kampaně politiků a podporují projekty, které se zabývají organizováním zpráv, sloužících k ospravedlnění proizraelské politiky v Kongresu a médiích.

Většina současné agitace typu „něco se musí udělat“ s Íránem pochází právě od těchto skupin a mediálních prostředků. Ve skutečnosti je americká pomoc Izraeli prakticky nedotknutelná a je něco jako pták, který stále klade zlatá vejce. Operace „Lobby“, která je všeobecně považovaná za nejsilnější hlas v oblasti zahraniční politiky ve Washingtonu, vedla profesory Stephena Walta a Johna Mearsheimera k otázkám: „Proč jsou USA ochotny odložit stranou svou vlastní bezpečnost… jen aby podporovaly zájmy jiného státu? [Žádné] vysvětlení nemůže zdůvodnit pozoruhodně velkou úroveň materiální a diplomatické podpory, kterou USA poskytují.“ Zjistili, že „jiným speciálním zájmovým skupinám se podařilo překroutit zahraniční politiku - ale žádnému lobby se to nepodařilo přesměrovat tak daleko od toho, čeho by si žádal národní zájem - a zároveň přesvědčit Američany, že zájmy Spojených států a zájmy té druhé země (v tomto případě Izraele) jsou v podstatě totožné“.

Peníze, které poskytli židovští oligarchové ve jménu Izraele, se ukázaly jako dobrá investice, neboť z vynaložených milionů jsou miliardy. Od založení státu Izrael v roce 1948 byla tato země „největším kumulativním příjemcem zahraniční pomoci USA od 2. světové války“, tvrdí Výzkumná služba Kongresu. Spojené státy poskytly Izraeli 233,7 miliardy dolarů v letech 1948 - 2012 na podporu inflace, uvedl Haaretz.

Suma 38 miliard dolarů, kterou Obama přislíbil Izraeli na vojenskou pomoc na deset let, je mnohem menší částka, než jakou Izrael skutečně obdrží od Ministerstva financí Spojených států amerických a dalších amerických zdrojů, včetně finančních darů Kongresu. Abychom uvedli alespoň jeden příklad z nedávné doby, v září kongresman Alcee Hastings navrhoval legislativní změnu, která by poskytla 12 milionů dolarů na pomoc při usídlení etiopské komunity v Izraeli. Senátor Lindsey Graham (republikán za stát Jižní Karolína), který hovořil během poslední legislativní diskuse o pomoci Izraeli, uvedl, že suma 38 miliard dolarů by měla být považována za minimální částku, a že by měl Kongres podle potřeby schválit dodatečné finanční prostředky na obranu Izraele.

Na posledním zasedání v březnu 2017 Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC) oznámil zprávu o nejnovějších nečekaných financích z Ameriky a zatleskal „Sněmovně reprezentantů Spojených států za velké posílení podpory americko-izraelské spolupráce na protiraketové obraně v návrhu zákona o obranném rozpočtu na rok 2017. Sněmovna vyčlenila 600,7 milionů dolarů na americko-izraelské programy protiraketové obrany.“ A takovýchto případů zvláštního financování izraelských projektů je celá řada. Systém protiraketové obrany „Železná kopule“ (Iron Dome) financovaly ve velké míře Spojené státy, jednalo se o částku přesahující 1 miliardu dolarů. V 80. letech byl izraelský program „Lavi“ pro vývoj víceúčelových stíhacích letounů financován Washingtonem, a americké daňové poplatníky přišel na 2 miliardy dolarů, než byl ukončen kvůli technickým a jiným problémům, částkou 5,45 miliard dolarů financoval Pentagon různé izraelské zbrojní projekty až do roku 2002.

Jak dostává Izrael peníze z amerického ministerstva financí je ve skutečnosti poměrně složitý a pro americkou veřejnost nepříliš transparentní proces, celková částka hodně přesahuje hodnotu šeku (3,8 miliardy dolarů), který je vždy předáván na začátku fiskálního roku, a to 1. října. Dokonce i s tímto šekem, jednoznačně poskytovaným Izraeli jako jednorázová částka první den fiskálního roku, je manipulováno, aby vytvořil další příjmy. Obvykle je okamžitě znovu uložen do úschovy ministerstvu financí Spojených států, které pak, jelikož pracuje na deficitu, si půjčuje peníze na zaplacení úroků, když Izraelci částku vyčerpají. Tato úroková platba stojí každoročně americké daňové poplatníky přibližně o 100 milionů dolarů více. Izrael je také zběhlý ve využívání „úvěrových záruk“, což je záležitost, která mohla přispět k pádu prezidenta George H. W. Bushe. Realita je taková, že půjčky, dosahující částky 42 miliard dolarů, Izrael nikdy nesplácí, což znamená, že je Ministerstvo financí Spojených států ze zásady zaplatí, což je další forma finanční pomoci. Půjčka za Bushovy éry dosáhla až 10 miliard dolarů.

Společné projekty ministerstva obrany, preferenční smlouvy, „vyřazování“ nebo „přebytky“ použitelného vybavení, které je poté převedeno na IDF, stejně jako troufalé dodávky vojenské výzbroje na izraelskou základnu, jsou značným přínosem pro Tel Aviv. Většina této pomoci je skrytá před zraky veřejnosti.

V září 2012 Gabi Aškenazi, bývalý náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil, přiznal na konferenci, že mezi lety 2009 a 2012 američtí daňoví poplatníci zaplatili větší část rozpočtu na obranu Izraele, než samotní izraelští daňoví poplatníci. Tato čísla jsou sice sporná, ale faktem je, že značná část vojenských výdajů Izraele pochází ze Spojených států. V současné době částka činí více než 20% z celkového rozpočtu 16 miliard dolarů, aniž bychom započítali částky na zvláštní účely.

Prostřednictvím osvobození od daní vláda USA také dotuje koordinované úsilí o poskytnutí dodatečné pomoci Izraeli. Stejně jako FIDF, většina organizací a nadací, které mohou být považovány za aktivní součást izraelského lobby, jsou obvykle registrovány na Ministerstvu financí jako nadace, které jsou osvobozené od daně. Grant Smith, který na konferenci (24. března) hovořil o USA a Izraeli, vysvětlil, jak širší izraelská lobby využívá tento právní rámec:

„Mezi klíčové organizace v USA patří Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC), Americký židovský výbor (AJC), Sionistická organizace Ameriky (ZOA) a Liga proti očerňování Židů (ADL). Stovky dalších, včetně několika evangelických křesťanských organizací, hrají roli v rámci rozsáhlého ekosystému, který si žádá bezvýhradnou podporu Izraele ze strany USA. V roce 2012 neziskové křídlo izraelského lobby navýšilo příjmy o 3,7 miliardy dolarů. Do roku 2020 se jim jistě podaří dosáhnout 6,3 miliard dolarů. Společně zaměstnávali 14 000 lidí a získali ke spolupráci 350 000 dobrovolníků.“

Suma 3,7 miliardy dolarů, dosažená v roce 2012, nezahrnuje miliardy dolarů, získané ze soukromých darů, které jdou přímo do Izraele, plus miliardy dolarů, získané z příspěvků (tzv. „náboženských výjimek“). Skupiny, které tyto příspěvky darují, nemají povinnost je ohlašovat. A pak tu máme další příspěvky, zasílané přímo různým izraelským nadacím, které jsou často registrovány jako charitativní organizace. Časopis Forward v roce 2014 prošetřil 3 600 židovských charitativních nadací, osvobozených od daní, a zjistil, že mají čistý majetek ve výši 26 miliard dolarů, roční výnosy ve výši 12-14 miliard dolarů a „soustřeďují největší podíl dárcovských dolarů na Izrael“. The Forward dodal, že to je „aparát, který masivně profituje z americké federální vlády a mnoha státních a místních úřadů ve formě státních dotací ve výši stovek milionů dolarů, darů (osvobozených od daní) ve výši několika miliard, a poplatků za programy (hrazených z vládních fondů) ve výši několika dalších miliard.“

Jak známo, peníze jsou zaměnitelné. Někteří američtí Židé byli překvapeni, když se dozvěděli, že finanční dary, o nichž se domnívali, že budou v Izraeli použity na dobročinné akce, se místo toho využily na rozšiřování nezákonného osídlení na Západním břehu, což je záměr, který nechtěli podpořit. Jared Kushner, zeť Donalda Trumpa a zároveň jeho poradce, má rodinnou nadaci, která věnovala finanční dary Izraeli, včetně financování osad na Západním břehu, což je podle amerického práva nelegální; stejně tak činí i velvyslanec David Friedman.

Izrael také těží z jiných zdrojů, často prostřednictvím legislativních kroků, které učiní Kongres. Těží z volného a dokonce preferenčního obchodního statutu, který má dohodnutý se Spojenými státy, a dosahuje obchodního přebytku ve výši 9 miliard dolarů ročně. Izraelské společnosti a polovládní organizace se mohou bez jakýchkoli omezení zapojit do projektů obrany a národní bezpečnosti USA, což je privilegium, které se normálně uděluje pouze partnerům NATO. Největší izraelský výrobce elektronických obranných systémů Elbit nedávno získal smlouvu ve výši několika miliónů dolarů, týkající se použití technologií pro obranu amerických tanků. To byl exemplární příklad americké pomoci, kdy USA dotovaly izraelský průmysl, který nyní konkuruje americkým společnostem a způsobuje ztrátu pracovních míst ve Spojených státech.

Převod veřejných finančních prostředků do Izraele je běžné dokonce i na státní a místní úrovni. Některé státní finanční správy a penzijní fondy si zakoupily izraelské dluhopisy „Israel Bonds“, což je špatná investice, vystavující penzisty riziku, neboť dluhopisy musí být drženy až do doby splatnosti, a proto nemají sekundární trh a postrádají likviditu. Nedávno kancelář ministra financí ve státě Ohio zakoupila 3. dubna dluhopisy „Israel Bonds“ v rekordní výši 61 milionů dolarů. Josh Mandel, ministr financí ve státě Ohiu, připustil, že nákup byl reakcí na bojkot a sankce. To však znamená, že daňoví poplatníci v Ohiu jsou nic netušícími účastníky rizikového investičního programu, který je do značné míry zamýšlen jako trest pro kritiky Izraele. Není překvapením, že Mandel je stěží nezaujatou stranou, pokud jde o Izrael. Byl členem Americko-izraelského výboru (AIPAC) v době, když navštěvoval státní univerzitu v Ohiu a když vystoupil na politické konferenci v roce 2008 ve Washingtonu. Po veřejné kritice Íránu prohlásil, že „Izrael je náš nejlepší přítel a spojenec na Středním východě a je důležité udržovat s ním silný a trvalý vztah.“ Dalších osmdesát státních a obecních veřejných důchodových a penzijních fondů také údajně zakoupilo tyto dluhopisy.

Bilaterální vztah mezi USA a Izraelem je pro Američany drahou záležitostí, což je další příklad toho, že potřeby amerického „spojence“ mají přednost před skutečnými národními zájmy. Desítky miliard dolarů nemusí být nutně vynakládány na uspokojení bohaté cizí země a jejího mocného domácího lobby, nebo na uspokojení nároků miliardářů, kteří promazávají celou mašinérii, aby izraelský stroj na peníze neustále fungoval.