Ovšem v daném případě, dokonce kdybychom koukali na situaci s venezuelským dluhem očima cynického finančníka, jednání Moskvy nijak nepřipomíná dobročinnost. Pokud bychom měli krátce zformulovat rusko-čínskou strategii ve venezuelském směru, tak to bude krátký matematický výpočet: pro to, aby se země s největšími zásobami ropy na světě nedostala do spárů Washingtonu či Mezinárodního měnového fondu (což je ve své podstatě jedno a to samé), je vhodné odložit vrácení dluhů o několik let. Sázky ve venezuelské hře o hodně převyšují sumu jednotlivých úrokových plateb.

Nehledě na skutečně složitou ekonomickou situaci, Venezuela až do nedávné doby pravidelně platila své dluhy. Ovšem kvůli novým sankcím, které USA zavedly proti Venezuele a jejím státním strukturám a společnostem, se poslední platba zadrhla v evropském clearingovém systému Euroclear (evropský clearingový dům americké banky JPMorgan) a v systému Clearstream (clearingový dům německé Deutsche Börse AG), které jsou používány pro platby venezuelských obligací. Přestože se zástupci clearingových společností zdržují komentářů, hráči na trhu si myslí, že se bojí provést platbu kvůli strachu dostat se pod americké sankce a pokuty kvůli „podpoře režimu Madura".

Existuje důvodné podezření, že platby byly speciálně zadrženy pro to, aby americká ratingová společnost S&P měla formální důvod pro konstatování bankrotu. Právě na tento scénář ukazuje fakt, že podobný postup byl na začátku použit na venezuelskou státní společnost Electricidad de Caracas, která vyhlásila bankrot kvůli tomu, že držitelé jejích obligací nedostali platbu. Po vyhlášení bankrotu ovšem byly znenadání, jako mávnutí kouzelným proutkem, prostředky převedeny přes Euroclear. Není možné vyloučit, že podobné schéma „umělého bankrotu" bylo realizováno i vůči státním obligacím Venezuely poté, co byl scénář natrénován na jedné z velkých venezuelských společností.

Celá ta operace na vytváření obstrukcí okolo venezuelských finančních operací byla provedena očividně pro to, aby byla vyvolána panika mezi investory vkládajícími peníze do státních obligací a u přímých suverénních věřitelů Caracasu — Ruska a ČLR. Ruské ministerstvo financí se proaktivně zúčastnilo kroků na snížení paniky a zprávy o tom, že v nejbližších šesti letech Venezuela nebude muset platit 3,15 miliard dolarů, měly pozitivní vliv na trh — svět uviděl, že nechat Madura na pospas osudu se nikdo nechystá. Čínské ministerstvo financí, kterému Venezuela dluží 23 miliard dolarů, prohlásilo, že zatím nebyl učiněn návrh na restrukturalizaci dluhu, ale vyjádřilo „plné přesvědčení, že vládu Madura je možné financovat.

Na tomto pozadí začíná být pomalu vidět neúspěch této poměrně zajímavé strategie, která byla zahájena zavedením nového balíku sankcí proti Venezuele. Podle nepřímých informací, které jsou v materiálu The New York Times o tom, co se dělo s trhem venezuelských obligací po vyhlášení umělého bankrotu, je možné onu strategii dostatečně dobře zrekonstruovat. Trumpova administrativa zavedla sankce nejen proti Madurovi a vládě Venezuely, ale i proti konkrétním členům vlády (což je na první pohled naprosto nesmyslné gesto, neboť je těžké si představit venezuelského činitele s vilou v Miami). Druhou etapou strategie bylo vyprovokování bankrotu Venezuely a faktické přinucení venezuelské vlády zahájit jednání o restrukturalizaci svých zahraničních dluhů, které dosahují úrovně 150 miliard dolarů. Je velmi pravděpodobné, že americké ministerstvo zahraničních věcí počítalo s tím, že na pozadí paniky držitelé dlouhodobých cenných papírů Venezuely, jako je například americká banka Goldmen Sachs a mnohé evropské investiční fondy, prodají své obligace americkým fondům — supům, které se specializují na „sběratelskou činnost" proti zbankrotovaným zemím a za poslední desetiletí už vydělaly desítky, možná i stovky miliard dolarů na krizích v Argentině, Řecku a Kostarice.

Pokud by panika skutečně zafungovala, zástupci fondů — supů by odmítli substantivní jednání o restrukturalizaci dluhů z obligací, přičemž měli ideální záminku — jakýkoli obchod uzavřený s činiteli Madura, kteří se nacházejí v sankčním seznamu, jsou — z pohledu amerického zákonodárství — z jedné strany nezákonné a z druhé — trestný čin.

V této situaci mohly supy hned přijít ke sladkostem — zadržení a prodeji majetku, který se nachází za hranicemi Venezuely od kladívka až po státní ropnou společnost PDVSA. Kromě možnosti přidat společnost PDVSA i její velkou síť amerických čerpacích stanic do amerických rukou k dalším ropným společnostem, by „supy" dostali zelenou pro lov venezuelské ropy a valutových plateb na adresu PDVSA po celém světě, což by ještě více zkomplikovalo ekonomickou situaci ve Venezuele a postavilo by ji to na hranici či dokonce za hranici ekonomické a politické katastrofy.

Bohužel pro USA a na štěstí pro Venezuelu plán padl ve stádiu vytváření paniky. Jak informují The New York Times, za několik týdnů se „supům" nepodařilo nashromáždit na trhu relevantní množství venezuelských obligací, a držitelé 91 % celého objemu dluhu přijeli do Caracasu na jednání. Nyní před nimi a před venezuelskou vládou stojí velmi neprostý úkol — najít způsob, jak zajistit pokračování plateb, aniž by se jejich adresáti dostali pod sankce. Skeptici poukazují na to, že venezuelská vláda nemá nezbytné znalosti a zkušenost. Mírní optimisté zase poukazují na to, že pravděpodobně schéma, jak obejít sankce, budou vytvářet sami držitelé obligací, kde je dostatečné množství specialistů v legálním, pololegálním a otevřeně nelegálním (z pohledu ministerstva zahraničí USA) finančním inženýringu. Venezuelská krize je daleko od závěru, ale v krajním případě se podařilo odrazit hlavní americký útok.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce