Všude je spiknutí

Poslanec Nejvyšší rady Sergej Leščenko za frakci Blok Petra Porošenka uveřejnil v těchto dnech článek pod názvem Chráníce ukrajinskou revoluci před vůdci Ukrajiny. Ten samý Leščenko, který je považován za jednoho z organizátorů a ideologů Euromajdanu v letech 2013-2014.

V článku kritizuje ponižujícím způsobem svého politického patrona Porošenka, obviňuje ho z prohry „demokratických reforem" a prohlašuje, že ho ovládly „instinkty oligarchy, zvyklého převádět svůj politický status na hmotné bohatství".

Jako důkaz spiknutí Porošenka s oligarchy člen parlamentu uvádí skutečnost, že televizní kanál Ukrajina, patřící Rinatu Achmetovovi, natočil seriál Po stopách grantojedů, v němž „ dochází k pokusům shodit na kritiky režimu zneužívání amerických grantů a nákup drahých nemovitostí". Mimochodem, seriál vypráví o senzačním případu nákupu samotným Leščenkem elitní nemovitosti v Kyjevě údajně za peníze jeho milenky. Je zábavné číst podobné opusy od autora, který si dlouho dělal jméno na tom, že psal články o drahém majetku ukrajinských úředníků. Teď však pokusy vyšetřit případ s jeho vlastním bytem bere výhradně jako spiknutí oligarchů proti demokracii.

Ale hlavní podstata Leščenkova článku spočívá v tom: „Dnes ukrajinská demokracie vchází do stavu turbulence. Bezvízový režim s Evropskou unií byl prostředkem přinucení vládnoucí skupiny k přijetí nutných zákonů. Dnes, když máme bezvízový režim v kapse, bude mnohem složitější prosazovat reformy při odporu vlády. A v nejbližší budoucnosti neexistují reálné cíle, jejichž pomocí by bylo možné posouvat zemi kupředu. Za těchto podmínek se prezident stále více uchyluje k represívním metodám. <…> Evropští partneři musí upozornit Porošenka na možnost přehodnocení bezvízového režimu, jestliže útok na občanskou společnost a růst korupce trvá."

„Duchovní otec" Majdanu v podstatě vyzývá k tomu, aby byl nivelizován jeden z největších úspěchů aktivistů státního převratu. Revoluce, jak je známo, požírá svoje děti. V tomto případě potichoučku začala požírat i své největší dítě — bezvízový režim.

Signál od Evropy

Můžeme se samozřejmě dívat na tuto průhlednou narážku shovívavě: kdo je to ten Leščenko? Věčný revolucionář, odvržený svou vlastní frakcí a směšný svými skandály kolem „bytové otázky". Ale je zajímavé, kde konkrétně uveřejnil svůj článek: na webu OpenDemocracy, hlavním informačním zdroji miliardáře George Sorose. Na Ukrajině si už dávno všimli: co má Soros na mysli, to mají jeho věrní grantojedi na jazyku. Vzhledem ke zvláštním vztahům Leščenka s miliardářem je možné předpokládat, že pasáž ohledně bezvízového režimu není jeho vlastní iniciativa. A výzva je spíše určena Evropě než Ukrajině.

Takový předpoklad je založen minimálně na tom, že OpenDemocracy uveřejnil článek ve dvou jazycích — anglicky a rusky. Ukrajinská verze není. Přičemž v překladu do ruštiny, který si nejspíše přečte ukrajinská veřejnost, je i nadpis mírnější (Demokracie v turbulentní zóně) a narážka na možné zrušení bezvízového styku není silně vyznačena jako v anglickém textu.

Není vyloučeno, že poslance „naléhavě poprosili", aby zveřejnil zprávu s cílem rozvázet ruce evropským úředníkům.

Nesmíme zapomínat, že Evropská unie speciálně kvůli Ukrajině v květnu 2016 přijala mechanismus „mimořádného brzdění" bezvízového režimu v případě, jestliže Evropu zahltí proudy nelegálních migrantů.

V Gruzii, která získala bezvízový režim o něco dříve než Ukrajina, se už začalo mluvit o faktické obnově víz pod rouškou „předběžné autorizace".

Zatím nikdo přesně neví, do jaké míry stoupl počet „bezvízových" migrantů z Ukrajiny, ale určitě je to číslo mnohem vyšší ve srovnání s počtem nelegálů z Gruzie. Nepřímo potvrzuje tento problém informace, uvedená nedávno na webu The Times of Israel: Během tří let počet obyvatel Gruzie a Ukrajiny, kteří požádali o politický azyl v Izraeli, stoupl z nuly na 21,7 tisíc. To je výsledek bezvízového režimu s postsovětskými republikami „vítězné demokracie" pro Izrael. Můžeme si představit, jaká budou čísla pro Evropu.

Ale zrušit bezvízový styk s Ukrajinou pouze na základě obav z růstu počtu nelegálních migrantů, Brusel nemůže. EU by ztratila politickou tvář a zkritizovala by ji liberální média. Ovšem využít právo „pozastavit" režim údajně kvůli boji za „demokracii" — to by bylo východisko.

Já bych se na místě kyjevské vlády začal po zveřejnění takového článku snažit. Ne kvůli tomu, že ho napsal grantojed Leščenko. Kvůli tomu, že je to možná černá tečka Kyjevu od Bruselu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce