Ruské dálkové letectvo nyní disponuje jen šestnácti strategickými nosiči raket Tupolev Tu-160, přezdívanými „bílá labuť“. Je to méně než polovina počtu, jakým disponoval Sovětský svaz, který tyto unikátní bombardéry zavedl do výzbroje v posledním desetiletí své existence.
Americký „duch“ byl sice od počátku vyvíjen s prvořadým cílem minimalizace radarové odrazné plochy, ale i ruský stroj je navržen – byť v menší míře – s ohledem na tyto požadavky. Spojené státy navíc z finančních důvodů zařadily do výzbroje pouze 21 bombardérů B-2 (z nichž jeden byl zničen při havárii).
Sovětský stroj nabízí mimořádnou, dosud nepokořenou kombinaci vysokých hodnot u klíčových charakteristik: rychlosti, doletu, nosnosti a dostupu. Díky měnitelné geometrii křídla je navíc velmi flexibilní, byť „optimalizace“ provozu technicky značně komplikovaného letadla byla velmi náročná.
Bojovou hodnotu „bílých labutí“ Američané už na sklonku studené války přesně zanalyzovali – právě proto na počátku 90. let minulého století vehementně prosazovali a dokonce z vlastních zdrojů platili likvidaci těchto letadel na území bývalého Sovětského svazu.
První zkušební letoun v rámci modernizačního programu je už podle dostupných informací prakticky dokončen a z kazaňského továrního letiště má vzlétnout v únoru příštího roku. Bude se jednat o stroj sériového čísla 0804.
Po započetí modernizace existujících letadel naběhne sériová výroba nových – podle současných předpokladů se tak má stát v roce 2023.
Ty mají v první fázi tvořit strategické řízené střely s plochou dráhou letu řady Ch-55/555, dále moderní a v Sýrii odzkoušené zbraně stejné kategorie Ch-101/102, v budoucnu nová střela známá prozatím jako Ch-SD a především vyvíjená hypersonická strategická řízená střela s plochou dráhou letu.
„Bílá labuť“ unese ve vnitřních pumovnicích až 45 tun výzbroje – mimo jiné až dvanáct strategických střel s plochou dráhou letu na dvou šestinásobných rotačních závěsnících (B-2 unese necelou polovinu uvedené hmotnosti, B-1B a B-52 okolo 30 tun).