Ukrajino-polské vyhrocení

„Pamatujeme Lvov a Vilnius!" „Nechceme Banderu!" „Ukrajino, přiznej pravdu! Polsko zvedni se z kolen!" Tyto plakáty šlo spatřit na četných demonstracích polských nacionalistů a patriotů, jež proběhly po celé zemi 11. listopadu 2017. Polsko slavilo den nezávislosti. Samozřejmě, že na demonstracích nepanovala pouze protiukrajinská hesla a tentokrát radikálové dokonce ani nezapálili ukrajinskou vlajku, jak tomu bylo dřív. Nicméně svůj postoj k bratrům v evropské volbě radikální pravice vyjádřila. Nebyli to však pouze oni, ale i vedení země.

Ještě před demonstrací 8. listopadu u hrobu neznámého vojína v srdci Varšavy se objevily dvě nové pamětní desky připomínající Poláky, kteří během druhé světové války padli v boji s Organizací ukrajinských nacionalistů a Ukrajinskou povstaleckou armádou (OUN-UPA). Iniciátorem rozmístění těchto pamětních desek bylo polské ministerstvo obrany.

Toto rozhodnutí ostře kritizoval ředitel Ukrajinského institutu národní paměti Volodymyr Vjatrovyč. 9. listopadu polská média informovala, že Vjatrovyčovi byl zakázán vstup na polské území. Polské ministerstvo zahraničí to však nepotvrdilo.

Příhoda s pamětními deskami a Vjatrovyčem se stala součástí sporů obou zemí, jež začaly poté, co 2. listopadu 2017 polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski prohlásil, že do jeho země se nebudou vpouštět „Ukrajinci s protipolskými postoji". 10. listopadu Waszczykowski zdůraznil, že Ukrajinu čekají vážené problémy s EU, pokud neodmítne zveličování nacionalistů, kteří se pošpinili kolaborací s Hitlerem, a charakterizoval vztahy s Ukrajinou jako ty nejhorší za poslední roky. „Protipolské signály" z Ukrajiny označil jako nepřijatelné i prezident země Andrzej Duda. V ukrajinské Nejvyšší radě zase obvinili Polsko z „dělení Ukrajiny".

Proti Západu i Východu

Požadavek, aby Berlín vyplatil kompenzace, se v zahraniční politice Varšavy spojuje s odcizením od Bruselu a od Moskvy. Evropská unie je nespokojená s konzervativními reformami Varšavy včetně podřízení soudního systému legislativě a exekutivě země a rovněž s tím, že Polsko odmítá přijímat migranty z Blízkého východu a Afriky. Moskvu zase dráždí zákon o dekomunizaci, který ohrožuje osud pomníků sovětským osvoboditelům v Polsku. Rozvoji vztahů mezi Ruskem a Polskem rovněž nesvědčí příležitostná prohlášení polského ministerstva obrany o hrozbě, která přichází z Ruska. Ministr obrany Antoni Macierewicz je známým stoupencem konspirační teorie, podle níž to byla právě Moskva, která zosnovala katastrofu prezidentského letounu Tu-154 ve Smolensku v roce 2010. Tehdy zahynul polský prezident Lech Kaczyński a téměř všechna špička armádního velení země.

„Jediní sousedi, se kterými má současná polská vláda dobré vztahy, jsou Česko a Slovensko," uvedl v rozhovoru pro RT výzkumný pracovník Institutu slovanských studií Ruské akademie věd Vadim Volobujev, „s Čechy a Slováky mají dobré vztahy, zatímco se všemi ostatními jsou prostě odporné."

Dokonce i vztahy se stejně tak proamerickou a protiruskou Litvou trpí sporem o Vilenský kraj, který v letech 1918-1939 patřil Polsku. Nakonec i Česko, Slovensko a Maďarsko, jež spolu s Polskem tvoří Visegrádskou čtyřku, podporují Varšavu pouze v konfrontaci s Bruselem, ale nikoliv s Moskvou. Takže jediným absolutním spojencem Polska jsou zaoceánské Spojené státy.

„Současné polské vedení vsadilo na Washington. To ostatně ani neskrývají," říká politolog Piotr Pietrowski. Nicméně podle něj polská očekávání od USA jsou příliš přehnaná.

„Pro Británii a USA se Polsko hodí jako protistrana uvnitř Evropské unie," domnívá se Pietrowski, „jakmile tato potřeba zmizí, zmizí i nutnost zachovávat nad Polskem patronát. K tomu dojde hned po brexitu". Proto, domnívá se expert, v zájmu Varšavy by byla diverzifikace vztahů a nalezení cesty ke spolupráci s Ruskem a Čínou.

Běloruská otázka

Podobného pohledu se přidržuje i analytik polského listu Gazeta Wyborcza Paweł Wroński. Podle něj vážnou úlohu v tomto procesu zlepšování rusko-polských vztahů by mohlo hrát Bělorusko. Tezi o novém oteplení mezi Varšavou a Minskem rovněž nedávno vyslovil ředitel polského Evropského historického institutu Paweł Śpiewak a také 9. listopadu 2017 poslanec Mirosław Suchoń na zasedání parlamentu.

„Já bych ale nemluvil o zlepšení, neboť politika Práva a spravedlnosti ve vztahu k Bělorusku není jednoznačná," domnívá Piotr Pietrowski.

Podle běloruského experta současná polská vláda je často ve vleku nacionalistů. V roce 2016 například úřady povolily akci nacionalistů na uctění památky bývalého velitele Zemské armády Romualda Rajse, přezdívaného Hnědý, a jeho bojovníků. Před 70 lety tito lidé zorganizovali masakr Bělorusů v Podleském vojvodství — bývalé Bělastocké oblasti Běloruské SSR, kterou Stalin předal Polsku v roce 1945.

Podle politologa dalším důkazem nepřívětivé politiky Polska vůči Bělorusku je financování opoziční aktivity v zemi. Jedná se například o financování polskou vládou opoziční televizní stanice Belsat, kde se propagují radikální a nacionalistické názory.

„Byť běloruské vedení několikrát naznačovalo polské vládě, že k normalizaci vztahů je nutné ukončit práci této televize, k tomu nedošlo," zdůraznil Pietrowski.