Nová studie NASA našla důkazy, že existuje geotermální zdroj tepla jménem výhonek pláště ležící hluboko pod Západní Antarktidou v Zemi Marie Byrd. Tento zdroj tepla by mohl vysvětlit, proč v těchto místech probíhá tání, které pod ledovcovým příkrovem vytváří řeky a jezera.

Ač na takovém zdroji tepla není nic nového a neznamená hrozbu pro příkrov Západní Antarktidy, vysvětluje to, proč tu v předchozích érách docházelo k tak rychlým kolapsům ledovcového příkrovu při rychlých klimatických změnách a proč i po nich zůstal tak nestabilní.

V podloží Antarktidy je mnoho jezer a řek, kdy jedno z největších má být stejné velikosti jako jezero Erie. Spousta jezer odpouští vodu, zatímco se rychle plní, a to nutí i povrchový led tisíce stop nad tím, aby stoupal a pak zase klesal až o 6 metrů. Vědci dovedli těchto pohybů využít, aby poskytli odhady toho, kolik je tam vody a kde ta voda v podloží je.

University of Colorado poukazuje, že ten zdroj tepla z výhonku pláště, který je pod Zemí Marie Byrd, by mohl vysvětlit jak např. vulkanickou aktivitu v regionu, k níž došlo v tomto regionu před třiceti lety, tak i topografické tvary této krajiny tvořící určitý dóm. Navíc poslední seismické snímkování podpořilo koncept University of Colorado. Helene Seroussi z Jet Propulsion Laboratory NASA v Kalifornii řekla, že když byly tyto představy předneseny poprvé, byly považované za potrhlé. Přiznala, že nevěděla, jak by mohlo takové množství tepla formovat led, který je nad ním.

Nejlepším způsobem studia výhonku pláště jsou zatím numerické modely

Bylo zahájeno přímé měření zpod ledového příkrovu a k tomu prohlásil Erik Evins z JPL, že nejlepším způsobem, jak studovat představu, že tam do zemské kůry přesahuje výběžek pláště, je použít numerické modelování. Model systému ledovcového příkrovu (ISSM) představuje numericky vykalkulované zobrazení ledovcových příkrovů vyvinuté na základě fyziky ledovcových příkrovů vypracované vědci JPL a University of California. Seroussi tento ISSM vylepšila, načež s jeho pomocí podchytila přirozený zdroj ohřevu a přenosu tepla z vody, která je zmrzlá, taje a teče, podléhá tření a dalším procesům.

Aby vědci zajistili, že tento model bude realistický, vzali si zjištění o výškách ledového povrchu, které pořídil satelit IceSat NASA a kampaň Operace IceBridge (Ledový most). Ivins řekla, že nastavili silná omezení na přípustné stupně tání ledu, které byly stanovenou veličinou, kterou chtěli předpovídat. Ivins se uchýlila k tvrzení, že když rozměry a umístění možného výhonku pláště nejsou ještě známy, tak musí vědci testovat celou škálu možností, které by byly fyzicky možné, a tak vypočítat celé tucty simulací.

Vědci zjistili, že výběžek pláště by musel mít tok energie nanejvýš 150 miliwatů na metr čtvereční. V porovnání s regiony USA, které nejsou vulkanicky aktivní, je mezi 40 až 60 miliwatty. V podloží Yellowstonkého národního parku Spojených států, což je oblast geotermálního žhavého ložiska, je po celém parku tok tepla vycházejícího z podzemí 200 miliwattů na každý čtvereční meter. Avšak jednotlivé geotermální útvary, říkají vědci, jako např. gejzíry, jsou daleko teplejší.

Simulace od Ivins a Seroussiho využívají tepelného toku, který je vyšší než 150 miliwatt na každý čtvereční metr, a ukazují, že tam dochází k příliš velkému tání, aby to bylo v souladu s daty z kosmu jinými než těmi, která jsou k dispozici o vnitrozemském regionu Rossovo moře. Region Rossova moře potřebuje tepelný tok asi 150 až 180 miliwatt na každý čtvereční metr, aby to sedělo s pozorováními. Seismické zobrazování odhalilo, že teplo z pláště v tomto regionu by mohlo do ledového příkrovu pronikat riftem, tedy prasklinou v zemské kůře, nikoliv nepodobnou té, jaká je v africkém Údolí velkého riftu.

Na výběžky pláště se přišlo během 70. let

Výběžky pláště se říká úzkým tokům žhavé skály, které prorůstají zemským pláštěm a pak se pod příkrovem zemské kůry rozlévají a tvoří něco jako hlavu houby. Nadnášení tímto materiálem, kdy část se ho taví, pak způsobuje, že kůra se tam nadýmá. Teorie o takovýchto výběžcích pláště spatřila světlo světa v 70. letech, aby se tím vysvětlila geotermální aktivita, k níž docházelo na hranách tektonických desek, jako třeba v Yellowstonu a na Havaji.

O výběžku pláště v Zemi Marie Byrd se říká, že se zformoval asi před 50 až 110 miliony lety a tedy dávno předtím, než ledový příkrov Západní Antarktidy vůbec začal existovat. Koncem doby ledové asi před 11 000 lety to vypadá, že ledovcový příkrov vstoupil do období trvalého a rychlého úbytku ledu díky globálním změnám počasí a vzestupu mořské hladiny, která tlačila teplejší vodu blíže k ledovému příkrovu. A k tomu nadále dochází i dnes. Ivins a Seroussi naznačují, že ten výběžek pláště by mohl s takovouto ohromnou ztrátou ledu pomoci.

Zdroj: dailymail.co.uk