Cílem manévrů je nácvik rozsáhlé ofenzívy a demonstrace celému světu (včetně KLDR) železné vůle amerického tichomořského loďstva. Otevřeně o tom prohlásil velitel loďstva, admirál Scott Swift.

Cvičení se účastní letadlové lodě s jaderným pohonem Ronald Reagan, Nimitz a Theodore Roosevelt — vlajkové lodě 5., 11. a 12. útočné skupiny. Bývalý velitel ruského baltského loďstva, admirál Vladimir Valujev prohlásil, že koncentrace těchto tří operačních svazů lodí v oblasti Korejského poloostrova vypovídá o tom, že americké námořnictvo je připraveno bojovat proti Severní Koreji.

Demokracie s dodávkou domů

Počínaje 60. lety 20. století obrovské plavající letecké základny se staly hlavním geopolitickým argumentem Spojených států. Pomocí těchto monster na jaderný pohon Američané již několikrát svrhávali „neposlušné" vlády v různých částech světa a zaměňovali je mnohem poslušnějšími režimy.

Pokud se podíváme pozorněji, tak agresivní cíle jsou založeny v samotné koncepci využívání Nimitzů. Jádro běžného leteckého křídla tvoří palubní stíhací letouny F/A-18 Hornet — jedná se o efektivní útočné zbraně. Každý Hornet má osmitunovou bojovou zátěž a působí v okruhu přes 700 km. V současnosti se jedná o hlavní vojenský letoun amerického loďstva a námořní pěchoty. Ve výzbroji jich mají přes tisíc kusů.

Smrtonosná družina

Americké letadlové lodě neválčí samostatně. K tomuto účelu se ostatně ani příliš nehodí. Jejich obranná výzbroj je poměrně slabá a je tvořena třemi protiletadlovými systémy Sea Sparrow, čtyřmi 20mm protiletadlovými kanóny Vulcan Phalanx a dvěma trojitými 324mm torpédomety.

Proto každou útočnou skupinu tvoří až dvacet lodí, jejíž součástí jsou 2-3 křižníky s řízenými raketovými zbraněmi typu Ticonderoga, 2-3 torpédoborce třídy Arleigh Burke, fregaty s řízenými raketovými zbraněmi, pár víceúčelových ponorek a zásobovací plavidla. Hlavním úkolem této flotily je zakrytí své vlajkové lodě neprůstřelným deštníkem protivzdušné obrany a aby ji v případě nouze přikryly svým trupem před torpédem.

Projekce síly
Útočnou skupinu letadlových lodí lze označit za pobřežní operační svaz, neboť jejím hlavním úkolem je umožnit provádět rozsáhlé útoky na pobřežní infrastrukturu nepřítele do hloubky do 1600 km. Hlavní výhodou eskadry jsou nenápadnost a moment překvapení. Za normální rychlosti je schopna překonat až 1500 km a rychle se přichystat k útoku. Strategie působení těchto skupin je již dobře rozpracována a téměř neprocházela změnami.

Zpravidla když se skupina přiblíží k pobřeží nepřítele, tak křižníky a torpédoborce provedou rozsáhlý útok střelami s plochou dráhou letu na předem odhalené strategické objekty a velitelská stanoviště. Dochází přitom k četnému využívání bezpilotních letounů. Poté palubní stíhačky a letouny radioelektronického boje neutralizují systém protivzdušné obrany. Ve třetí vlně do útoku míří letouny typu Hornet, jež bombami a raketami ničí vše, co přežilo, a vyčišťují prostor pro vylodění oddílů námořní pěchoty. Působení letectva ze vzduchu koordinují létající střediska včasného varování a řízení (AWACS).

Byť někteří experti skepticky nazývají letadlové lodě zbraněmi pro boj s „banánovými republikami", jež jsou bezmocné v boji proti vyspělému nepříteli, tento názor není zcela správný. Útočné skupiny letadlových lodí představují hrozivou sílu schopnou ne-li zničit, tak alespoň způsobit značnou újmu infrastruktuře dokonce velké velmoci se silnou armádou. Nejzranitelnějšími jsou pobřežní a ostrovní státy.