Podle informací oficiálního realizátora projektu „Pioneering Spirit, největší loď na pokládání trubek na světě oslavila tuhle událost tím, že do moře položila sekce s ruskou a tureckou vlajkou, což symbolizuje překročení hranice výhradních ekonomických zón mezi těmito zeměmi".

Banket při této příležitosti pravděpodobně také byl. Ale z toho důvodu, že tato událost není všude přijímána jako radostná, část médií delikátně mlčí.

A to je škoda. Oslavit tuhle událost má smysl.

Je důležité si pamatovat následující: překročení turecké výhradní ekonomické zóny „proudem" také označuje dokončení stavby mořských částí dvou větví (ano-ano, je to tak, dvou — včetně první části Tureckého proudu-2) na území ruské výhradní ekonomické zóny. Pioneering Spirit celkově položil 448 kilometrů po dvou větvích plynovodu. Za méně než půl roku byla postavena téměř čtvrtina mořské části. Podle plánu stavby začne doprava plynu přes Turecký proud v prosinci 2019.

I nyní loď Pioneering Spirit pokračuje v pokládání první větve plynovodu až k pobřeží Turecka.

Obě větve Tureckého proudu následně v klidu vystoupí na souši nedaleko od turecké obce Kıyıköy, která se nachází přibližně sto kilometrů západně od Istanbulu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.

O čem to hlavně vypovídá? O banálních věcech. Stavba Tureckého proudu překročila bod obratu. Není to tak dlouho, co to přiznali i hlavní protivníci „proudů" — Američané. Například podle dokumentu, který byl publikován na stránkách amerického ministerstva zahraničních věcí, se budou sankce za stavění ruských exportních plynovodů používat „jen u projektů, které začaly 2. srpna či později. Za začátek projektu se bude považovat datum podepsání kontraktů".

To znamená, že ani Severní proud-2, ani obě větve Tureckého proudu sankce nezasáhnou — prostě proto, že většina investic do těchto projektů byla učiněno do této doby, i půjčky byly odsouhlaseny dříve.

Mimochodem, Turecký proud bude mít i nepřímé následky. Například Němci se již v žádném případě nevzdají stavby Severního proudu-2, aby se stali hlavním hubem ruského plynu pro Evropu.

Němci i Turci svoji výhodu chápou velmi dobře — proto témata spojená s realizací plynárenských projektů s Ruskem budou pravděpodobně dále růst.

Tedy, už rostou. Například 1. listopadu 2017 byl ustanoven rekord v rychlosti pokládky — bylo položeno 5,15 kilometru Tureckého proudu za jeden den. Přitom je dobré si pamatovat, že hloubka Černého moře v této části dosahuje 2171 metrů, což je téměř rekord.

Nelze ani zapomínat ani na prohry. Není to jenom Ukrajina, jejíž trubky, které byly ještě před několika lety základem celého státu, se změní v hromadu starého šrotu (spuštění Tureckého proudu připraví Ukrajinu o půl miliardy dolarů ročně, prohlásil ředitel ukrajinského plynárenského holdingu Naftogaz Andrej Kobolev. Zdůrazníme: první).

Ještě si můžeme vzpomenout na Bulhary — kteří pravděpodobně se „složitými" pocity myslí na dobu, kdy se plynovod ještě nazýval „Jižní" a na jeho trubkách byly dvě vlajky — ruská a bulharská.

Jak ukázala historie, jediná vlajka, která je na trubkách stále, je ta ruská. Ostatní se mohou měnit.