Účastníci Dohody o konvenčních zbraních v Evropě (CFE) — 28 evropských zemí a také USA a Kanada. Snížení útočných potenciálů kontrolovali inspektoři. Kvůli rozšíření NATO na východ Rusko od roku 2007 přestalo plnit ustanovení dohody. O tom, jak hlavní dokument garantující evropskou bezpečnost ztrácel smysl v materiálu Sputniku.
Mezibloková parita
Dohoda podepsaná v roce 1990 definovala množství zbraní a vojenské techniky v Evropě mezi Varšavskou smlouvou a NATO. Každý blok mohl mít ne více než 20 tanků, 30 tisíc obrněných transportérů, 20 tisíc kusů dělostřelectva, 6,8 tisíce bojových letounů a dva tisíce útočných vrtulníků. Na linii se množství bojové techniky omezovalo na 4,7 tisíce tanků, 5,9 tisíce kusů obrněné techniky a šest tisíc kusů dělostřelectva.
„CFE ovšem ve své počáteční variantě zabraňoval vytváření skupin pro možný nenadálý útok ze strany každého z bloků," řekl pro RIA Novosti prezident Akademie geopolitických problémů generál Leonid Ivašov. „Ne ve všem nás uspokojoval. Tam, kde mělo NATO výhodu, například v lodních skupinách, nepřistupovali na jakákoli omezení. Kromě toho se dohoda netýkala okřídlených střel vystřelovaných z moře a ze vzduchu. Postupem času se začala měnit politika vůči Rusku a začala vycházet najevo agresivní podstata aliance v čele s USA," dodal.
Rusko v roce 1995 snížilo počty ozbrojených sil téměř do limitu, vznikli ale problémy se skupinami na liniích. Toto se podařilo vyřešit k roku 1996, brzy se ale objevily další problémy.
Hra o jedny dveře
Další přezkoumání dokumentu bylo potřeba na konci 90. let kvůli řadě zemí v NATO. Na území suverénních států zakázali umísťovat bojovou techniku cizích států, přičemž národní kvóty Ruska ještě trochu „seřízli". Co je zajímavé, NATO si přitom ponechalo právo mít v Evropě prakticky stejné množství zbraní, kolik mohlo mít v první — blokové — verzi dokumentu.
Podle nových požadavků Rusko omezilo své síly na severozápadním směru, odvedlo své zbraně z Moldavska a ratifikovalo dohodu. NATO ale oproti tomu přijalo do svých řad několik dalších bývalých zemí Varšavské smlouvy a pobaltské státy, které nejsou součástí CFE. Kromě toho se v Bulharsku a Rumunsku objevily základny USA. Díky tomu celkový počet obyčejných zbraní bloku v Evropě podstatně vyrostl a překročil všechny stanovené limity.
Varovný signál
Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov dříve zmínil, že situace ve světě se kardinálně změnila a Rusko ve výsledku zůstalo jedinou zemí, která CFE plní. „Nikdo z členů NATO tuhle dohodu neplní a my nechceme vypadat, jako bychom žili v divadle absurda," řekl Lavrov při vystoupení na řádném zasedání Rady Rusko — NATO v Oslu.
„Nyní není nejlepší doba v rusko-amerických a rusko-evropských vztazích, aby bylo možné spouštět novou smlouvu. Stará zemřela a nenáleží rekonstrukci. Odsud je možné vzít nějaké principy, omezení na koncentraci vojsk a těžké techniky, ale pouze poté, co se Evropané stanou více samostatnými," myslí si Ivašov.
Na mimořádné konferenci svolané v roce 2007 Rusko navrhlo dopsat do smlouvy pobaltské země a snížit počet zbraní NATO, odsouhlasit tyto změny se ale nepodařilo. Ruský prezident Vladimir Putin tehdy 13. července 2007 podepsal příkaz o pozastavení platnosti CFE ze strany Ruska.
Od tohoto momentu Rusko přestalo informovat o přemísťování své bojové techniky a uzavřelo zahraničním inspektorům přístup ke svým vojskům. Později vystoupilo ze společné skupiny pro konzultace CFE.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.