Monika Hoření
8. 11. 2017         HalóNoviny
»Rusofobie – antisemitismus 21. století?« Provokativní otázka, dotýkající se však závažného jevu, jenž může ohrozit mírové soužití států a vést k ozbrojeným konfliktům. V současné době jsou jakékoli špatnosti svalovány na Rusko, něco společného tedy tento stav s antisemitismem má, vysvětlil Zdeněk Kratochvíl, organizátor besedy pořádané na toto téma v minulém týdnu na Novotného lávce v Praze.
Kratochvílův záměr byl demokratický se snahou o objektivitu, pozváni totiž byli historička, politoložka a publicistka Veronika Sušová Salminen, publicista a bezpečnostní analytik Jan Schneider a dva rusisté a novináři Libor Dvořák z Českého rozhlasu a Ondřej Soukup z Hospodářských novin. Poslední dva zmínění pánové prezentují názory opačné než první dvojice, mohlo tedy dojít k souboji argumentů. Žel Dvořák svou účast odvolal na základě nátlaku Jakuba Jandy z platformy Evropské hodnoty, Soukup v poslední chvíli pod tlakem svého nadřízeného. Debata tak postrádala »pro a proti«.

Janda tuto akci cíleně zmařil, zhodnotil nastalou situaci Schneider. »Předvádí jednu z největších chyb minulého režimu, totiž odmítání dialogu s lidmi s ‚protivnými‘ názory, takže lze dovodit, že je vlastně živým mementem, které by mělo vybudit adekvátní imunitní reakci společnosti. Jako bacil je tedy paradoxně svým způsobem užitečný,« řekl našemu listu.

Podnikání se strachem

»Téma Ruska je v současné době tancem mezi vejci, převažuje totiž emotivní vidění, hledání dobra a zla,« uvedla Sušová Salminen svůj příspěvek. Rusofobie je podle ní živena negativními důsledky recese a pokračující krize, a je těhotná konfliktními situacemi. »Rusko se stává či se stane obrazem nepřítele. Bude tak jinaké, až dojde ke konfliktu, a třeba i válečnému konfliktu,« varovala. Věří však, že slepota, kterou vykazuje významná část veřejnosti, nepovede k válce.

S pojmem rusofobie humanitní vědy pracují dlouhodobě, jedná se o obavu z Ruska, která je chápána jako hrozba. Hlavním referentem je zde pěstovaný strach, »podnikání se strachem«. Někteří politici mají strach dokonce jako svou agendu a rusofobie může přispívat i k ospravedlnění vlastní agrese, vysvětlila. Podle Sušové se Rusko brání následovat bezhlavě modely, které jsou mu vnucovány odjinud. Projevuje se západní arogance (»my určujeme pravidla«), přičemž Západ je na konci své nadvlády. Rusofobie je proto výsledkem zklamání, krize Západu, míní česká politoložka a historička, která dlouhodobě žije ve Finsku.

Glosu na téma rusofobie z pohledu psychiatra poskytl Ivan David, lékař právě této odbornosti. Podle něho rusofobie nemá z 99 procent nic společného s fobií, proto by volil jiný termín – misorusie (z řec. misos – nenávist), tedy nenávist k ruskému, kde opakem jerusofilie. »Rusko je nesmírně bohaté, je tam co ukrást, a to je ten hlavní důvod pogromu na Rusko,« míní David.

Analytik Schneider odmítl hysterii, která opanuje již déle než rok Spojené státy, tedy hledání ruských stop v americké politice i jinde. »Tam stačí, aby se někdo zatvářil rusky, a je podezřelý,« zaironizoval. Přitom není ve světě jiná možnost než vést dialog, je přesvědčen. Ačkoli sám někdejším disidentem, je Schneider názoru, že »teď patří čest těm, kteří myslí na druhou stranu – čurat dnes po větru? To ne…«