Autorka taky dobře zná „své pappenheimské“ a ví, že „si koleduje.“
To, že výsledky voleb jsou zatím interpretovány v tom smyslu, že „blbý lid propadl fašismu“, vypovídá o té měšťácko-liberálkovské elitě víc, než by nejspíš sama chtěla.
Instituce pro vyčleňování
Samozřejmě, že taková delegitimizace nemůže spoléhat „jen“ na působení pražských (především) „elit“ a médií. Je potřeba mít stálejší strukturu. Takže tu máme ÚSTR, v případě ruského nebezpečí Jakuba Jandu a Evropské hodnoty. A protože je ta demokracie po těch více než 25 letech taková křehoučká, je potřeba ji chránit institucemi, které patří do totality. Proto nás sociální demokracie obdarovala paní Romancovovou a jejím práskačsko-cenzurním úřadem.
Nejde ale jen o úřad. Vyčleňování z kategorie „slušných lidí“ probíhá také zesměšňováním, bojkotem a štvanicí na ty, kteří „zradili“, „zaprodali se“ atd.
Naštěstí disponují naše liberálkovské elity dostatečným počtem těch, kteří jsou „ostražití a bdělí“, řečeno majorem Terazkym, a ví, jak si to vyřídit s Prchalem, kavárnou Liberál, Zábranským, nebo Honzou Kellerem. Je ovšem potřeba, abyste se orientovali v tom, že jde o elitu, protože pokud byste sledovali jejich slovník a chování, mohli byste omylem usoudit, že se jedná o kriminální spodinu. Takový Honza Keller (není levičák, protože kdo je levičák, to určuje liberálkovská měšťácká elita) nejenže píše „agitky.“ Nejmírnější slovník lepších lidí ho počastuje výrazy jako je „fašoun“, „hovado“ a „dobytek“. To víte, to jsou ti lepší lidi. Ale protože na jejich straně je PRAVDA (láska přijde, až odejde Babiš a Zeman, že ano), tak je to v pořádku.
Koneckonců autorka sama má už také své zkušenosti. Byla již vícekrát vyzvána, aby učinila „soudružskou sebekritiku“ (když jste volili Zemana, že), či ji bylo vážně sděleno, že „aktivisté k ní mají výhrady“ (kvůli migrační krizi). A ti úplně „nejslušnější“ už rovnou napsali, že je autorka sociálfašista (jo, nesouhlasit s Mutti Merkel, to se nevyplácí). Paradoxně (nebo spíš ne) si k tomu vybrali slovo (sociálfašista) ze stalinského slovníku.
Volby jasně ukázaly, že toto vyčleňování, tato delegitimizace spjatá s pohrdáním, která se ústí v hysterické štvanice na čím dál patologičtějších sociálních sítích, existuje a je hluboce občany pociťováno.
(Jedna z mých kamarádek přiznala, že ji ve volební kalkulačce vyšel Okamura. Byla okamžitě pokárána jedním z těch „lepších“ sociálních demokratů s tím, že by se měla nad sebou zamyslet!).