A jako senzaci uvádí skutečnost, že se Vladimir Putin 7. listopadu nezúčastní průvodu, který je organizován Komunistickou stranou. A chtělo by se zeptat. Copak musí? Vždyť nikoho nepřekvapuje, že se britská premiérka Theresa Mayova neúčastní akcí Labouristické strany, ať už jde o jakoukoliv akci.

Během celého uplynulého roku západní tisk s neskrývanou radostí diskutoval o skutečnosti, že v Rusku neexistuje jednotný názor ohledně událostí roku 1917 a stát se údajně nemůže rozhodnout, jak se k tomuto jubileu postavit. Noviny britských labouristů The Guardian vloni dokonce napsaly, že se Rusové trápí tím, jak oslavovat revoluci roku 1917.

Není to zcela jasné. Copak je v tomto případě špatné, že stát nemá určitou linii? Nesvědčí to právě o tom, že v Rusku neexistuje „jediná správná ideologická linie", z čeho tak dlouho Rusko obviňovaly západní noviny? Copak někoho překvapuje ta skutečnost, že v USA existují odlišné názory na události a historické postavy období války Severu proti Jihu, což se nedávno jasně projevilo v americké „válce památníků"? A představte si, jaké rozhořčení by vyvolal pokus státu o zavedení toho „jediného správného pohledu" na události dávných dnů.

Bohužel to dopadlo tak, že na Západě nyní vychází mnohem více nových knih o ruské revoluci než v Rusku. Navíc jsou dostatečně povrchové, takže je to spíše soubor ideologických klišé a mýtů, které jsou vydávány za fakta.
Oznámení o tom, že v Rusku je „zakázána" oslava 100. výročí revoluce (jak tvrdí další prostředek průmyslníků a finančníků The Economist) je zjevná deformace skutečnosti.

Ano, teď mluvím o stejném vydání časopisu, jehož obálka s titulkem Car se narodil se nedávno aktivně řešila na sociálních sítích. Časopis nelenil a věnoval několik stránek jubileu ruské revoluce a pokusil se dnešní události přirovnat k roku 1917. A nakonec „přesvědčivě dokazuje", že se dnešní ruský prezident stal „carem". „Důkazy" jsou jednoduché. Ještě v prosinci 1999 Vladimir Putin, budoucí premiér, napsal článek Rusko na přelomu tisíciletí, ve kterém mluvil o posílení státu a státnosti. Anglojazyčný časopis dokonce nemeškal a použil slovo gosudarstvo, kdy svým čtenářům vysvětlil, že vzniklo ze slova gosudar: staré slovo, které znamená panovník nebo vládce. A na tomto základě The Economist „autoritativně" píše: „Moderní stát (state) je souhrn zákonů a formálních pravidel. Gosudarstvo je pokračování cara jako hlavního zdroje pořádku a moci."

A jak se vám líbí takový „důkaz" přechodu Ruska k monarchii? Ukazuje se, že slovo „gosudarstvo" v Rusku začali používat! Dříve ho nepoužívali. Chápete, že anglojazyčnému čtenáři nikdo nevysvětluje, že slovo state se do ruštiny vždy překládalo a překládá pouze jako stát. Musíme v tom přece najít „monarchistické" tendence v Rusku, jinak bude dobrá titulní strana k ničemu.

Západní média jsou připravena ke všemu, jen aby mohla informovat o nějakých „monarchistických" tendencích. Francouzská agentura AFP s odkazem na sociologický výzkum VCIOM oznámila, že 28 % dotázaných podporuje v Rusku monarchii. Pokud se podíváte na data tohoto výzkumu, uvidíte, že je situace poněkud jiná: „Při odpovědi na přímou otázku o tom, jaká forma vlády je nejvhodnější pro ruský stát, pouze 8 % nazvalo monarchii, kdy se moc předává dědictvím, zatímco 88 % je pro republiku." Přičemž počet příznivců republiky se ve srovnání s rokem 2013 dokonce o 6 % zvýšil. Ale proč by se západní čtenář měl ponořovat do takových detailů, správně?

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce