Vědci ukázali 240 studentům novinový článek o útoku zločince s basebalovou holí. Oběť, kterou údajně objevila policie, utrpěla tržné rány, má zlomenou nohu a je v bezvědomí.

Vědci přitom během výzkumu „vyměňovali" oběti: jednalo se o roční dítě, třicetiletého dospělého člověka, štěně a šestiletého psa. Poté studenti procházeli test na empatii (schopnost se vcítit do pocitů druhé osoby — pozn. red.).

Zjistilo se, že všichni testovaní studenti stejně silně soucítili se štěnětem, psem a dítětem, ale mnohem méně s dospělým člověkem.

Na základě toho vědci dospěli k závěru, že lidé zaprvé přistupují k zvířatům jako k rovnoprávným členům své rodiny. „Nevnímali své psy jako domácí zvířata, ale spíše jako malé děti porostlé srstí nebo je považovali za stejné členy rodiny jako své děti," stojí ve výzkumu.

Zadruhé naši empatii pravděpodobně ovlivňuje naše vnímání bezmocnosti oběti. Tudíž jednou z možných příčin, proč dospělý člověk v této situaci vyvolává mnohem menší soucit, může být pocit, že si to možná zasloužil.