Dnes jsou různě po světě schovány miliony neobjevených výbušnin nejrůznější konfigurace, formy a bojových možností.

Protipěchotní miny jsou považovány za nehumánní prostředek vedení války, ale většina států je dosud aktivně využívá. Hlavním faktorem této zbraně je vojákův strach před neviditelným nebezpečím, který zastavoval útoky celých divizí. Levně,..tvrdě a efektivně. Sputnik uvádí výběr nejnebezpečnějších protipěchotních min, které má ve výzbroji Ruská armáda.

Čarodějnice

Tříštivá blokovací mina OZM-72 byla vyráběna v SSSR už začátkem 70. let, ale dosud je ve výzbroji. Je to velmi zákeřná a nebezpečná zbraň, patřící k druhu takzvaných skákavých min. Skládá se z ocelového „hrnku", vystřelovacího zařízení a bojové části, v níž je 660 gramů TNT a 2400 ničivých prvků. Čarodějnice spustí tehdy, když neopatrný voják zachytí nohou o vytažený drát. Vystřelovací zařízení vyhazuje minu z „hrnku" vertikálně nahoru. K její detonaci dochází ve výšce 60-80 cm. Ničivý dosah OZM-72 je 25 metrů. Zůstat bez úhony po jejím výbuchu je málo pravděpodobné.

Lísteček

Protipěchotní fugasová mina PFM-1 Lísteček nikdy není umísťována v krajině ručně. Toto malé výbušné zařízení, vážící každé pouhých 800 gramů, naplněné polyethylénem, je rozhazováno po krajině pomocí prostředků distančního zaminování.

Lísteček je krutá mina. Stoprocentně zabít člověka 37 gramů výbušniny nedokáže, k ničivému účinku dochází zraněním dolní části nohy. Při výbuchu téměř nevznikají ničivé úlomky, kromě kovových součástí mechanismu ve střední části miny. Ale chodidlo utrhne na sto procent.

Моnkа

Protipěchotní tříštivá mina řízeného ničení MON-50 byla vyprojektována v 60. — 70. letech a dosud je jednou z nejefektivnějších. Je možné ji umísťovat na zemi, ve sněhu, u vchodů do budov, připevňovat na stromy. Výbuch miny řídí operátor dálkovým ovládáním při objevení se protivníka v sektoru dosahu nebo při zachycení o vytažené čidlo výbušného zařízení. Vše živé na obzoru 54 stupňů a ve výšce od 15 centimetrů do 4 metrů „kosí" 540 ničivých prvků.

Černá vdova

Tlaková protipěchotní mina PMN je ve výzbroji inženýrsko-ženijních jednotek Ruské armády od roku 1950 a také v řadě dalších zemí SNS a v zahraničí. Černá vdova, jak ji nazvali během války ve Vietnamu američtí vojáci, je dost silná fugasová mina.

Není vybavena ničivými prvky, cíl poškozuje výbušná látka — 200 gramů tritolu. Nízká váha výrobku (550 g) umožňuje ženijní jednotce vzít velké množství těchto min a rychle udělat z velkého území neprostupnou „bažinu" pro pěchotu protivníka.

Оtok

Protipěchotní tříštivá natahovací mina POM-2 Otok (Edém) je umísťována v krajině distančně. Zvláštností této zbraně je její „samostatný" charakter. Po pádu POM-2 na zem začíná proces jejího uvádění do bojového stavu — tento proces trvá asi minutu. Nejdříve se otevírají zámky šesti odpružených lopatek, které se odklopí stranou od trupu a zvedají ho do vertikální polohy. Potom z horní části trupu vystřelují různým směrem čtyři kotevní závaží, táhnucí za sebou tenké vodiče. Od této chvíle je mina v bojovém stavu a začíná se odpočítávat doba bojové činnosti, která může trvat 4 — 100 hodin. Po uplynutí této doby se munice sama zlikviduje.

K výbuchu miny dojde přerušením jednoho ze čtyř vodičů. Ničivý dosah je až 16 metrů. POM-2 zajišťuje kruhouvou likvidaci cílů. Přitom odstranit ji není možné — Otok se nedá vytáhnout ani zneškodnit.