Prvními zastupiteli tedy byli vždy ti nejnadanější či nejzkušenější, zkrátka lidé, kteří společnosti dali nejvíce. Proč? Protože to bylo pro řád a pospolitost nejvýhodnější. Kdokoliv z tohoto řádu vybočil, a nebuďme naivní, že se to nedělo, pocítil, co značí soudržnost pospolitosti v praxi.

Dnešní civilizace, která vyrostla a těží z uvedeného udržitelného řádu, již ztratila nadobro vše, co tento řád znamenal. Rozhlédněme se kolem sebe – kdo nejvíce těží z hodnot, které společnost vytváří? Jaké profese jsou v pyramidě zisku nejvýše? Opravdu si někdo myslí, že by si pospolitost vydržovala ve svém středu spekulanty, právníky či lichváře (bankéře) nebo snad nekonečnou hroudu komediantů všeho druhu? Zvrácenost, rozklad a úpadek této společnosti je možné dokázat právě na tom, že činnosti, které tvoří společensky bezvýznamné či dokonce zhoubné hodnoty, se etablovaly jako ty, které z reálných hodnot vysávají nejvíce. A zvrácenost, či úpadek jednotlivce nedokazuje nic lépe, než nekonečný vlhký sen o tom, být jedním z těch, co na vrcholu pyramidy sedí a nebo mu aspoň sloužit.

Každá společnost, která nerecykluje svoje veškeré zdroje, nutně směřuje k zániku. Je to ono vychýlení ze základní rovnováhy, kterou přináší řád. Dám – dostanu. Jako v partnerství. Nebuďme ovšem naivní. Technologie zastupitelské demokracie skutečně umě využívá téměř všech dostupných relevantních lidských slabin a pomáhá je udržovat při životě, ba co více, s náležitou péčí rozvíjet. Kolik jednotlivců i v partnerství jedná podle identických vzorců. A partnerství tak končí ve stejném schématu. Nedivme se tedy.

Lidé se sociálně seskupují podle sympatií, protože jsou podvědomě přesvědčeni, že pokud naváží mimoverbální kontakt podmíněný vzájemnou sympatií, vytěží z tohoto kontaktu (rozuměj: sociální skupiny) více. Je to přeci logické. Pokud budete mít nějaký problém, řešíte ho nejprve s osobami blízkými a až teprve když vyčerpáte okruh osob blízkých, zabrouzdáte do nejistých vod zbytku společnosti.

Zastupitelská demokracie nám byla podsunuta proto, aby vyvolala ve společnosti iluzi, že zastupitelé zastupují zájmy společnosti. Což udržuje systém při životě. Jednak vede k degeneraci zájmu společnosti o rozhodování – a to z přirozených fyziologických důvodů, mozek je zkrátka opravdu nejlínější neboť energeticky nejnáročnější lidský orgán. A jednak zastupitelé jsou geniální nepropustná zeď mezi centrem skutečné moci a společností.

Aby výše uvedená iluze fungovala, musí zastupitel navázat mimoverbální kontakt. Zkrátka, musí být schopen ve vás vyvolat iluzi, že ho můžete zařadit do okruhu blízkých, uvěřit mu. A aby toto bylo možné, musí použít veškeré dostupné prostředky, kterými byl lidský druh obdařen pro budování sociálních vazeb. Vítězí tedy ti, kteří jich jsou schopni použít více a lépe. Charisma lze tak vyložit jako schopnost prvoplánově zaujmout – nemůžete z něj nebo z ní spustit oči. Všimněte si, že vůbec není podstatná ona verbální část komunikace. S tou se mozek popírá až o jednotky i desítky sekund později.

Tyto principy fungují u seznamování všeho druhu, v teamové práci, i zde v politice mezi lidmi, kteří se fyzicky třeba ani nikdy nepotkají. Jak ostatně přesně vystihnul Plesl v noční novinářské debatě na CT24 v den po volbách: kdybych si sednul u kafe se Sobotkou, neměl bych si s ním vůbec co říci. Ale i když s většinou toho, co Okamura hlásá, nesouhlasím, vydržel bych s ním sedět klidně dvě hodiny, protože vím, že by to bylo pořád zajímavé.

Problém je ale úplně jinde. Zastupitelská demokracie je protimluv. Podvod. Lidé od nepaměti vědí, že svěřená moc jednotlivci korumpuje a obrací se proti nim. Přesto znovu a znovu tuto moc svěřují jednotlivcům.

Je zajímavé, že společnosti, kde míra mentálního nebo jednodušeji inteligenčního dumpingu dosahuje velmi nízkých hodnot, spějí k přímé demokracii, protože zastupitelská demokracie se tam již zcela vyčerpává (typicky: Singapur, Thaj-wan). Teoretici hovoří o pomyslném levelu "3" (tedy jeden nadprůměrně nadaný jedinec předává část svého intelektu skrze hodnoty vytvářené společností třem méně obdařeným), který jasně koreluje s výsledky dlouhodobých inteligenčních a vzdělanostních studií ve školství (PISA). Právě v Singapuru je na dosah již level 2.

A naopak - zastupitelská demokracie selhává u systémů, kde je level vyšší než zhruba 7. V těchto systémech je již tak veliká odloučenost, anonymita mezi těmito dvěma částmi společnosti, že ani jedna nemá zájem o udržení dlouhodobé rovnováhy. Spíše uvažují - po mě potopa. V těchto systémech se proto nedaří zastupitelskou demokracii prosadit, ani udržet. Příkladem jsou některé africké postkoloniální systémy, kde lze extrapolací určit level v řádu kupříkladu 100 i více.

ČR má po 27 letech budování kapitalismu level mezi 6 a 7. Proto nadaní mizí za hranice. Nemíní být solidární svým intelektem.

V přirozeném řádu bylo normální, pokud nadání jednotlivce sloužilo celku. V tomto děsivém systému, ve kterém žijeme, je takové jednání jednotlivce vnímáno jako hřích. V povolební debatě na CT24 seděl sociolog a vysvětloval, jak podle jejich zjištění volič Babiše vnímá kauzu Čapí hnízdo. Poměrně unisono. Odpověď zní: je šikovnej, jak dokázal ten zlej Brusel oklamat! (za oklamat si doplňte vhodný ekvivalent)

Pořád ještě nechápete? Vlhký sen. O několik odstavců výše. To je důvod, proč Andrej Babiš uspěl.