„Pouze zbytečně porušili diplomatickou slušnost." Ale ani dodatečně je nenapadla jediná správná myšlenka. Prostě bez jakékoliv omluvy předali papíry Velvyslanectví RF ve Washingtonu. Ačkoliv podle všech mezinárodních norem vůbec neměli právo se jich dotýkat. Právo není, ale přání je. A co říkal Oscar Wilde ohledně pokušení? Správně: jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je vzdát se mu.
Když otevřeli ruský majetek, ohledně archívů už neměli iluze. Tím spíše poté, co sundali vlajku. Zbývalo pouze počkat, až si počtou, a vrátí i ty, aby jim byl vyjádřen zřejmě předem připravený protest. Zvládli to za měsíc. Pro tajné služby tam nic zajímavého nebylo. Rutina. Obvyklé diplomatické všední dny. Adresy, hesla, dostavení se, kódy, šifry, jména informátorů. Jedině kdyby to sami vše dopsali.
Těžko říci, jestli prezident USA dával své „požehnání" i této nebetyčné hrubosti, jako ho dal konzervaci ruských diplomatických objektů. Jestli ne, neuškodilo by, kdyby si vzpomněl, že on je i pro tajné služby hlavou státu. A neměl by se dozvídat z médií, čím se zabývají. Jestli ano, tak je skutečně „ruský agent". Pouze špion, aby dokázal loajálnost, jak se říká, „hostitelské straně", vyzradí jí neužitečnou informaci. A to takovým způsobem, aby ji i zkompromitoval.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce