Selhání tradičních stran je jejich selháním. Selháním arogance, která zapomněla na to, že musí s voličem komunikovat, vysvětlovat a obhajovat se, ne prostě mechanicky čekat, že lid bude volit tak, jak volil vždycky. Že je možné dělat to, s čím lid nesouhlasí, že je možné ho přehlížet, ale nám je to jedno, protože víme, co je pro lid dobré a on nám to smí pouze odmávnout.

Uvažováni v duchu "ti dobří volí s námi - a kdo volí proti nám je vyvrhel" je zcela arogantní, totalitní uvažování. Uvažování lidí, kteří aktivně odmítají lidu naslouchat, odmítají s ním komunikovat, vždyť je dávno jasné, kdo má ideopravdu a kdo je zpátečník.

Místo hysterického vykřikování o tom, jak je třeba emigrovat, jací jsou lidé hloupí a jak je ideálně nutné vyčistit si sociální sítě od hlupáků, kteří volili "špatně", se racionálové soustředí na podrobnou analýzu toho, kde to ONI podělali.

Někteří tak učinili, Feri už poznamenal, že s negativní kampaní proti ANO to přehnali, zatímco Kalousek to nepochopil a pronesl projev tak bojovný, že to vypadá, že hodlá přejít do partyzánského odboje. Ne, prostě si nepoloží otázku, proč to projel a z bryndy ho zachránila o kus jen Praha, on chce opakovat svoji strategii znovu, více a intenzivněji.

A v tom je jádro maléru: Pokud se odmítáte poučit, pokud odmítáte pochopit, čím víc se od lidu izolujete, tím nižší máte pravděpodobnost na to, že svoji chybu opravíte a pouze ji budete opakovat.

Protože představa, že 60% plebsu se mýlí, zatímco vy máte pravdu - to není uvažování demokrata, ale aristokrata. Chyba není na straně lidu, ale elit, které ho ignorují. A to se, ve funkční demokracii, poněkud vymstí.