Vědci prováděli pokusy na jednom druhu opic (lat. Callicebus), který vytváří vztahy na celý život a chová se nepřátelsky k tomu, kdo si dělá nárok na jejich území.

Samcům ukazovali klec s jejich samicemi, hrajícími si s jinými opicemi mužského pohlaví. Kromě toho další skupině samců ukazovali cizí samice v téže situaci. Během experimentu scanovali mozek primátů a měřili úroveň hormonů v krvi.

Vědcům se podařilo zjistit, v jaké části mozku vzniká žárlivost a jak je to spojeno s vytvářením dlouhodobých vztahů.

U žárlivých opic se aktivoval přední cingulát (lat. Cortex cingularis anterior), který odpovídá za sociální bolest (vznikající při rozchodu, osamělosti a v dalších podobných případech) a laterální přepážka (boční septa — lat. septum laterale), odpovídající za emociální procesy a úroveň stresu.

Jak uvádí doktor Karen Beyls, dřívější výzkumy ukázaly, že tato přepážka souvisí s vytvářením vztahů mezi partnery.

Podle názoru vědců chápání procesu vzniku žárlivosti na nervové a fyzické úrovni vysvětluje, jak vytváříme páry a proč budujeme dlouhodobé vztahy.

„Neurobiologie vytváření párů je mimořádně důležitá k pochopení vývoje monogamie a toho, jak je podporována jako sociální systém," říká Karen Beyls.

Vědci došli k závěru, že žárlivost je zřejmě evoluční způsob, jak zachovat soudržnost páru.