Pohled na výsledek voleb do Poslanecké sněmovny musel být pro strany hlásící se k odkazu Václava Havla mimořádně bolestivý. Hlasování vyhrálo hnutí Ano Andreje Babiše, navzdory obviněním z korupce a spolupráce s StB, kterým pravděpodobný nový premiér čelí.

Druhé místo a znovu senzace: Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Migranti k nám nemíří, ale s rétorikou proti nim lze senzačně uspět. Bude pan Okamura nový ministr vnitra?

Vůbec největší bombou je skutečnost, že tradiční politické strany tvořící základ českého stranického systému utrpěly totální fiasko. Křesťanští demokraté se jen těsně vyhnuli vyautování. ČSSD obdržela pouze 7,3 % hlasů.

Naopak do dolní komory parlamentu se dostali Piráti. Jako protestní strana buržoazního voličstva vytěsnila TOP 09. Karel už není punk.

Radovat se, alespoň částečně, mohou občanští demokraté, kteří se vytáhli těsně před finišem na třetí místo.

Názor na volby Sputniku řekl známý politický a mediální analytik Štěpán Kotrba.

Co říkáte na výsledek voleb do Poslanecké sněmovny?

Kotrba: Nazval jsem je Sněhurka a sedm trpaslíků. Nakonec jich bylo osm. Byl to debakl "tradičních" levicových stran — sociálních demokratů a komunistů, vítězství těch, kteří kampaň dělali poctivě a s radostí, s podporou lidí — to bylo hnutí ANO a Piráti. Vítězství těch, kterým dělali kampaň protivníci. To byla ODS. Prohra všech ostatních. Kocovina z morálních imperativů.

Jaký na vás udělalo hlasování dojem?

Špatný. Víte, špatně se mi o tom i mluví. S levicovými stranami, které prohrály, jsem spojil velkou část uplynulých 29 let. Neprohrála levice, prohrála falešná levice, volící špatná témata, špatný jazyk a špatné primární cílové skupiny. Tato levice už bohužel zapomněla, odkud vyšla. Nebyly to transgender záchodky, ale továrny.

V uplynulých letech zapomněli sociální demokraté na lidi práce, a komunisté stárli a senilněli. Roli levicových stran tak musely asertivně převzít odbory. Vznikla kampaň #KonecLevnéPráce za zvýšení mezd, zejména těch prekérních. Snad je to tak lepší. Buď levice — a to i ta odborářská — nyní rezignuje a smíří se s prohrou komunistů a sociálních demokratů, a stráví čtyři či dokonce osm let v neproduktivní opozici, nebo se semkne okolo autentického lídra, za kterým stojí kus práce, a ne jen plané žvanění — a to je dnes předseda ČMKOS. Odbory nepotřebují politiky. Odbory jsou největší levicovou politickou silou, řádově silnější než partaje.

Papírově je vítězem voleb hnutí Ano Andreje Babiše…

Andreji Babišovi a hnutí ANO patří gratulace. Babiš do politiky původně nechtěl, stalo se a zvítězil. Odpracoval si to. S premiérem Sobotkou to musely být drsné čtyři roky. Z osmnáctiprocentní strany to dotáhl na 29 procent.

Kdo je ale skutečný vítěz hlasování?

Piráti. Jednoznačně. Ve své podstatě anarchokomunistická strana, která si za hlavní cíl klade zespolečenštění duševního vlastnictví, získala 10 procent. To je vítězství antikapitalistické ideje, bez ohledu na uvědomělost nositele této ideje. Pro mě je to autentická politika 21. století, bez kmotrů a loutkovodičů, která povstala zdola, získala si srdce mladých, aby získala moc pro lidi. Takhle to má vypadat.

Možná se Piráti obrátí zády k lidem, pak ale za čtyři roky skončí. Já doufám, že jim to nadšení vydrží.

Co říkáte na volební účast? Většina stran nabádala lidi, aby přišli k volbám kvůli jejich osudové důležitosti. Teď, nebo nikdy…

A ti lidé přišli. Aby většině z politických matadorů nakopali prdel. Aby se zastali slabšího. Výsledek ANO nehovoří o ničem jiném. Sobotka se zbláznil, když rozpoutal morální hysterii okolo Andreje Babiše. Takhle se politika nedělá.

Jak vidíte složení vládní koalice? Kdo může jít s Andrejem Babišem do vlády?

Kdokoliv. A nebo nikdo. Všechny varianty jsou ve hře, jen varianta vzpoury trpaslíků proti Sněhurce je nepravděpodobná. Je to dotaz předčasný. ANO je catch all party, „všeuchopující" univerzální strana, středová, rozkročená nalevo i napravo. Jako Sněhurka si ze svých trpaslíků může vybrat.

Změní se po volbách česká zahraniční politika?

Může se změnit a nemusí. Mohla by se změnit od monopolárního proamerického vidění k multipolárnímu, ale na druhé straně není chuť. Řeknu to na rovinu: například ruská politika v Česku je stejně těžkopádná a hloupá, jako byla ta sovětská, Brežněvova. Nechce mít svébytné partnery pro tvořivý dialog, chce mít poslušnou a závislou periferii. A to je špatně. Takto to nebude. Vyřiďte to v Moskvě.