Proto je prý nutné důchodový systém bezpodmínečně reformovat a dosáhnout toho aby se především každý staral sám o sebe. Reformátoři tvrdili, že jejich reformy se důchodců nijak nedotknou a že důchodová reforma současné důchodce nezajímá a ani zajímat nemusí. Ponechme stranou celou řadu katastrofických scénářů, které na nás sdělovací prostředky chrlí, pokud nebudou snižovány výdaje na důchodový systém a do sociální oblasti obecně. Ukažme si na faktech kdo na koho doplácí.

V prvé polovině devadesátých let, kdy byla u moci ODS a její satelité  odčerpaly vlády pod Klausovým vedením z důchodového systému 50 mld. Kč

V r. 2004 DS vykazoval přebytek 10,6 mld. Kč a v roce 2005 dokonce více než 17mld.

Tyto nemalé finanční prostředky, které patřily důchodcům byly „přerozděleny“ ve státních rozpočtech, věnovány na sanace bank vytunelovaných spekulanty a podobně. Pochopitelně my důchodci jsme byli a stále jsme kráceni na důchodech a díky tomu mnoho z nás už řadu let živoří na hladině životního minima.

V r. 2005 bylo na účtu sociálního pojištění, ze kterého se vyplácí důchody a nemocenské dávky po odečtení záloh na lednové penze 11,7mld Kč.

Aby nedocházelo k dalšímu rozkrádání těchto prostředků bojovali, bohužel jenom komunističtí poslanci bez podpory sociálních demokratů za to, aby byl z těchto peněz vytvořen důchodový účet - rezervní fond, který bude možno využít v pozdějších létech, kdy dojde k poklesu ročního salda v DS.

Velmi zákeřnou a rafinovanou metodou okrádání důchodců je valorizace důchodů, která stojí za povšimnutí. Vycházím z údajů ministerstva financí a českého statistického úřadu zobrazených v následující tabulce T.1. Autoři z ní vyvozují, že důchody jsou nyní nižší než před převratem o -4 % s ohledem na růst cen a o -40 % s ohledem na růst  reálných mezd. To byla velmi optimistická tvrzení, vyplývající možná ze záměrně nepřesné interpretace. I přesto to dokazuje, že popřevratové vlády přenesly důsledky své politiky a nepříznivého demografického vývoje především na důchodce a že v této asociální politice pravice i v následujících létech  pokračovala.

Tato tabulka nemá moc dobrou vypovídací hodnotu a je nepřehledná. Neříká nic ani náznakem o tom, o co byli důchodci kráceni na svých důchodech. Na tom konečně ani jedna z pravicových vlád nemá nejmenší zájem.

Mnohem srozumitelnější  a názornější je níže položený graf, zobrazující důsledky asociální důchodové politiky  ODS na výši důchodů od převratu do r.1996. Odvodil jsem jej metodou lineární interpolace z tabulky T.1. a vyplývají z něj následující skutečnosti:

Qvýsledkem hospodářské politiky ODS je trojnásobné zvýšení spotřebitelských cen během pouhých šesti let (a ne patnácti, jak je buď chybně nebo záměrně interpretováno)

Qdíky nezodpovědné asociální valorizaci důchodů trvale zaostávaly nominální důchody za růstem spotřebitelských cen a díky tomu reálná výše důchodů poklesla za těchto šest let na 53% ve srovnání s rokem 1989. V důsledku toho byli všichni důchodci v podstatě okradeni o vysoké částky. Konkrétní výše jejich ztrát byla závislá na výši důchodu, která jim byla vyměřena k 1.1.1990.

QPokud to bylo:  2000,- Kč  potom díky valorizaci přišli za 6 let o více než  105 tis. Kč

Q                          3000,- Kč   pak byli kráceni o téměř    180 tis. Kč

Q                           4000,- Kč   pak přišli o více než           210 tis. Kč 

Q                           5000,- Kč   je jejich ztráta větší než čtvrt milionu Kč.

Nejsmutnější je, že tímto způsobem je zneužívána důvěra občanů v to, že „přece není možné aby je někdo okrádal“, když jim přidává a důchody postupně zvyšuje. Vzpomínám si na setkání s přítelem před dvaceti léty, tehdy už důchodcem. Na otázku “jak žiješ?“ odpověděl: „Ujde to. Důchod je malý, ale on nám Venca občas nějakou stovku přihodí“

Nevím zda by můj přítel „Vencovi“ poděkoval, kdyby se zamyslel nad reálnou skutečností. Problém je v tom, že lidé neposuzují většinou věci komplexně a v souvislostech. V tomto případě se dívají pouze na nominální výši důchodů a mnozí se dokonce domnívají, že každou valorizací jsou vládou obdarováni. Bohužel se nedívají na trvalý růst cen a ani nepozorují, že si za svůj „zvyšující se důchod“ mohou koupit čím dál méně i těch životně důležitých věcí tak jak to do jisté míry vyplývá z výše reálných důchodů.

Z toho lze udělat dílčí závěr, že důchodci jsou na svých důchodech bezprecedentně okrádáni. Stát na ně nedoplácí. Naopak, z finančních přebytků určených na důchodové zabezpečení zalepuje díry ve státním rozpočtu. Proto by občané, neměli být lhostejní k důchodové politice vládnoucích stran a  ke svému stáří!!!  Myslím, že bude užitečné, když pomůžeme lidem otvírat oči a poukazovat na ty, kteří toto vše zapříčinili. Je třeba také přesvědčit své spoluobčany aby přišli k volbám a dali svůj hlas těm, kteří za práva seniorů cílevědomě bojují.

Dalo by se říci: „Co chtějí, to budou mít a nás to nemusí zajímat. My už svůj důchod máme.“ To by však bylo v zásadním rozporu s principem solidarity a vymstilo by se to velmi brzy i nám tím, že by s námi zase naše děti nemuseli být solidární až se bude jednat například  o valorizace našich důchodů.

Loni v červnu ukončil svou práci Výkonný tým pro přípravu podkladů pro rozhodnuti o důchodové reformě v ČR a odevzdal závěrečnou zprávu pod pracovním názvem „Důchodová reforma: možnosti a výhledy.“ Tým byl ustanoven Ministerstvem práce a sociálních věcí a byl průběžně sledován týmem expertů složených ze zástupců všech parlamentních stran, kteří mu dávali podklady pro vypracování jednotlivých variant „Důchodové reformy“. Už to je zárukou, že oba týmy složené z vysoce kvalifikovaných odborníků se zasloužily o to, aby návrhy reforem jednotlivých stran zobrazovaly věrohodně jejich představy o budoucí podobě důchodového systému. Z výše uvedené zprávy jsem čerpal při zpracování tohoto článku. S ohledem na složitost řešené problematiky se omezím na základní definice a uvedu hlavně výsledky, ke kterým výkonný tým na základě podkladů jednotlivých stran dospěl. Pro posouzení důchodového systému je velmi důležitá znalost základních pojmů, které všeobecně nejsou známy a které definovali bohužel jenom komunisté a to následovně:

Důchodový systém je státem organizovaný a řízený nástroj, jehož účelem je, podle platných zákonů, předpisů a pravidel, finančně zabezpečit důstojné stáří všech našich občanů.

Aby DS mohl plnohodnotně plnit svoji funkci, měl by být tak jako dosud

Qpovinný pro všechny občany,

Qprůběžně financovaný,

Qsolidární příjmově i generačně,

Qstátem garantovaný.

Qdávkově definovaný,

Cílem je dosažení maximálního průměrného dlouhodobého náhradového poměru, minimálně však v rozsahu 45 – 50 %, udržení statutární hranice pro odchod do důchodu na úrovni 63 let. Její případně další postupné zvýšení na 65 let podmínit snížením nezaměstnanosti pod 2% a skutečným (nikoliv prognózovaným) prodloužením délky života občanů.

Prostředkem dosažení cíle je parametrická optimalizace (optimální nastavení parametrů) stávajícího důchodového systému při současném

Qzabezpečení vysoké výkonnosti naší ekonomiky, trvalém růstu HDP a produktivity práce,

Qsnížení nezaměstnanosti pod 2 %

Qnastartování optimální pro-populační politiky.

Své představy o budoucím DS vyjádřily politické strany ve svých „vizích“ následovně:

ČSSD - zajistit dlouhodobou finanční a sociální stabilitu základního důchodového systému umožňujícího dosažení přiměřené životní úrovně důchodců. (Toho chce dosáhnout reformou současného DS na tzv. NDC systém používaný např. ve Švédsku)

Nedostatkem této vize je, že nekonkretizuje pojem „Přiměřená životní úroveň důchodců“. To je možné např. vymezením minimální hranice celkového náhradového poměru, jako jednoho z cílů důchodové reformy. Nemyslím si, že cílem by mělo být zajištění dlouhodobé finanční a sociální stability DS, protože to je základním předpokladem jeho správné funkce. 

KDU-ČSL - zabezpečit občanům České republiky vyšší absolutní i relativní úroveň příjmu v post-produktivním věku a dlouhodobě vyřešit problém financování starobních penzí. (Toho chce dosáhnout reformou současného DS na kombinovaný systém povinného spoření a parametrických úprav s možností každého jedince stávající systém opustit tzv. Out-put systém)

KSČM - zabezpečit důstojné stáří všech našich občanů dosažením průměrného dlouhodobého náhradového poměru na minimální úrovni 45 - 50 % průměrné hrubé mzdy při zachování statutární hranice odchodu do důchodu ve výši 63 let a dlouhodobé finanční udržitelnosti (Toho chce dosáhnout parametrickou optimalizací stávajícího důchodového systému při současném zabezpečení vysoké výkonnosti naší ekonomiky, trvalým růstem HDP, vyšší daňovou výtěžností, vysokou produktivitou práce, snížením nezaměstnanosti pod 2 % a nastartováním optimální pro-populační politiky.

US-DEU - snížení váhy průběžného systému a zvýšení váhy individuálního spoření do fondového systému s možností každého jedince stávající systém opustit. (Toho chce dosáhnout podstatným snížením výdajů DS tzn. prudkým snížením důchodových dávek)

ODS - o zabezpečení na stáří by se měl starat více jednotlivec, méně stát, státní důchodový sytém by měl být více odolný vůči demografickým změnám. (Toho chce dosáhnout razantním snížením výdajů DS tzn. prudkým snížením důchodových dávek, snížením podílu státních důchodů na HDP, zavedením tzv. rovného důchodu na úrovni 20 – 25 % průměrné mzdy při jednotné snížené příspěvkové sazbě 18 %.)

 Tyto „vize“ vyplývají z politických programů jednotlivých stran a zobrazují postoj k nám důchodcům. Dá se z nich usoudit, že promyšlenou a naprosto konkrétní představu o důchodovém systému mají komunisté ať se nám to líbí nebo nelíbí. Jako jediní, nesouhlasí s reformou DS v pojetí pravicových stran, protože ta je mimo jiné nesmírně drahá v řádu stovek miliard, ale co je hlavní, je naprosto asociální. Záměry ostatních politických stran vedou v podstatě k degradaci současného důchodového systému na velice chabou sociální síť a k jeho následné likvidaci. Závěr si může udělat každý sám, pokud se seznámí s výsledky jednotlivých alternativ důchodové reformy uvedenými v  tabulce.

Z uvedené tabulky vyplývá naprosto jednoznačně, že důstojné stáří hodlá seniorům finančně zabezpečit pouze KSČM.  Výše důchodů není sice nijak vysoká, odpovídála ale současným možnostem naší zničené ekonomiky. Vychází z principu příspěvkové solidarity a do značné míry respektuje princip zásluhovosti. Jako jediná je zásadně proti snižování výdajů DS, což by vedlo k ožebračování důchodců. Pro jeho finanční udržitelnost našla tato strana potřebné ale naprosto reálné zdroje, které udržují kumulativní saldo DS po celé století v kladných hodnotách ve výši okolo jednoho procenta tzn. že, finanční prostředky hodlá využívat především ve prospěch důchodců.

ČSSD klade důraz na princip zásluhovosti. Vysoký přebytek kumulativního salda zajistí sice finanční udržitelnost DS ale na úkor nízko-příjmových skupin, tím, že výrazně krátí nízké důchody, zatímco vysoké důchody značně zvyšuje. To v žádném případě nepovede k sociální stabilitě společnosti. Protagonisté této reformy neuvádí k čemu tento přebytek využijí.

KDU-ČSL  jde cestou razantního snižování výdajů DS přesto ale jejich alternativa je dlouhodobě finančně neudržitelná. Její autoři neuvádí z jakých prostředků hodlají tento deficit uhradit.

US-DEU nezabezpečuje finančně důstojné stáří občanů je krajně asociální, seniory se středními a nízkými příjmy uvrhne do bídy a doživotnímu živoření

ODS svým rovným důchodem nezabezpečuje finančně důstojné stáří občanů. To co tato strana navrhuje není důchodovou reformoumou, ale rafinovanou strategií směřující k totální likvidaci stávajícího DS. Cílem jejich „reformy“ je zabezpečení maximálních zisků kapitálových důchodových fondů.  Pokud by byla prosazena, bude zhruba 85 % důchodců odsouzeno k živoření pod hranicí chudoby. To dokumentuje naprosto zřetelně asociální podstatu politiky ODS vůči seniorům a cynismus vlastní nenasytnosti jejich vůdců. Důchodci se stanou rukojmími kapitálových důchodových fondů. I přesto všechno jejich alternativa nezabezpečuje finanční stabilitu DS. Finanční deficit dosahuje 35% HDP a nikde není uvedeno z čeho by měl být pokryt.

Výše uvedená tabulka nebyla publikována nejen v závěrečné zprávě ale ani v přílohách na elektronickém nosiči. Proto jsem ji vypracoval sám na základě výsledků zobrazených v jiné podobě výkonným týmem. Údaje v ní obsažené jsou tedy naprosto věrohodné.

Hlavním důvodem proč se všechny parlamentní strany, vyjma komunistů, brání uvedené výsledky zveřejnit je skutečnost, že jimi navržené reformy, pokud budou prosazeny, budou mít prokazatelně katastrofální dopad na životní úroveň zejména budoucích důchodců. (Topolánek tehdy prohlásil „…pokud s našimi záměry budou lidé seznámeni, nikdy nás nebudou volit…)

Pokud si mnozí z nás říkají „Nás už se to netýká“, měli bychom mít na zřeteli, že se to bytostně týká našich dětí a vnuků. I oni by měli mít možnost porovnat úmysly jednotlivých stran a udělat si představu o tom jak ve stáří budou zabezpečeni podle toho, která z nich ve volbách zvítězí. Na základě znalosti přístupu jednotlivých stran nejen k nám seniorům ale i k těm budoucím vím už teď, že svůj hlas v nadcházejících volbách dám s důvěrou komunistům.