Rusko vydrží dalších pár let, dokončí další plynové potrubí - a pro Ameriku se stane nevýhodné bojovat o Ukrajinu. Amerika plivne do tváře dalšímu ukrajinskému „gaulajtru v šarovarech“ s jeho poddanými s účesem podle kastrolu. Řekne: "Jste špatní, já vás opouštím." Bude uražena a odejde. A Rusko si konečně oddychne - předmostí NATO zmizí od západní hranice. Řekneme si, supímu státu se plán nepodařil, Putin všechny přechytračil, vydržel, hurá, diskotéka.

Není nic vzdálenějšího od pochopení podstaty problému Ukrajiny než takovéto naděje.

Rusko může vybudovat hodně potrubí do Evropy, ale Západ nikdy nebude chtít pustit dobyté předmostí. Dokonce i přes ztráty, náklady a úplnou zbytečnost sankcí. Proč?

Především proto, že Spojené státy nebojují o Ukrajinu, ale o Eurasii. V Eurasii je Rusko. V Ruském světě je Ukrajina. Ukrajina je místem vstupu do Eurasie, klíčem k odstranění Ruska, jako překážky pro nadvládu USA v Eurasii. A ovládání Eurasie znamená ovládání světa.

Čeho chtějí USA dosáhnout v Eurasii? Chtějí následující: v Eurasii by neměl existovat jeden vedoucí stát, jako např. Rusko. V Eurasii by mělo existovat mnoho menších států. Jejich stabilita by měla být relativní. Co znamená relativní stabilita ve smyslu Západu? To je stabilita, která je v souladu s jejich vůlí. Stabilita, kterou ovládají a kdykoli se může zhroutit. Pak tyto státy střední velikosti a relativně nestabilní, jednotlivě nebo kolektivně, by neměly být konkurenceschopné Spojeným státům. To je hlavní cíl. Po pochopení této skutečnosti je snadné pochopit další - západní upuštění od pohlcení Ukrajiny znamená vzdání se Eurasie. Nic víc, nic méně. Vzdát se Eurasie znamená vzdát se příležitosti k získání globální moci pro sebe. Proto funguje jednoduchá politická rovnice:

Rozumíte? Ukrajina = globální moc Spojených států, není to záležitost rozmaru nebo „udržení cti“. Myslet si, že se USA dobrovolně vzdají své globální moci, nemůže ani nejhloupější člověk. Ale žádný hlupák by také neměl doufat, že Rusko přijme tento sen Spojených států bez odporu a dovolí, aby se to stalo skutečností. Rusko se bude snažit zničit zdroj hrozby v podobě Ukrajiny, ovládané Západem. Zničení hrozby bude mít formu Ruskem kontrolovaného rozpadu tohoto území, pod zátěží nahromaděných nepřekonatelných rozporů regionů, elitních skupin a etnik. Rusko nemá kam spěchat - Ukrajina hromadí potenciál rozpadu sama a rychle. Rusko může po dlouhá léta vyjednávat se Západem o různých tématech, ale čas pracuje pro něj. Rusofobní konsenzus na Ukrajině se rozpadá pod zátěží krize. S rozpadem konsenzu se rozpadá samotná Ukrajina. Předmostím NATO se ještě nestala a nebude jím v budoucnu. Rusku to zatím stačí.

Ukrajinská chyba při výběru garanta integrity svého státu ji stála život. Ukrajina nadhodnotila možnosti Spojených států a podcenila možnosti Ruska. Neutrální status Ukrajiny je nejlepší pozice ze všech možných. Toto však ukrajinská elita odmítla především proto, že Západ, usilující o absorbování Ukrajiny, jí uložil odmítnutí neutrality, a ukázala se být zcela neschopnou suverenity a krátkozrakou. Nelekla se přechodu jejich svrchovanosti do rukou Spojených států.

V Rusku se toho dlouho báli. Myslíte, že za Putina? Ne, nemáte přehled, jestli si to myslíte. V Rusku se lekli ztráty svrchovanosti na samém začátku Jelcinovy vlády. V roce 1993. Už v roce 1994 Brzezinski bědoval, že Spojené státy udělaly nenapravitelnou chybu s Ruskem, když jej nepřesvědčily, že šíření NATO na východ je spojeno se zapojením Ruska do zvláštních vztahů s NATO. V roce 1996, kdy po třech letech meditací začala Amerika rozšiřovat NATO směrem k Rusku, čelila kategorickým námitkám ruských elit. Vnímali to jako hrozbu. Ruské elity se domnívají, že Amerika nemá v Eurasii místo, Eurasie je oblastí bývalého SSSR více než z poloviny. Bylo to v roce 1996, když siloviki začali posilovat mezi elitami Ruska a vytlačili západníky na okraj politiky. Brzezinski píše: 1993 je bohužel rokem historické příležitosti, která USA unikla. Právě tehdy Spojené státy ztratily Rusko.

Takže objevení se Putina v roce 1999 je dokončením procesu přeorientování hlavních skupin ruských elit od Západu. Je to proces, který začal v roce 1993, bezprostředně po rozstřílení Nejvyššího sovětu a kupónové Čubajso-Gajdarovské privatizaci. Je třeba říci, že Jelcin byl na počátku nucen přiznat, že začlenění Polska do NATO neodporuje zájmům Ruska. Zdálo se to být časem divoké chvály liberálů. Ale není tomu tak. Od roku 1994 začal proces rostoucího vlivu armády a v roce 1996 Jelcinův ​​poradce Dmitrij Rjurikov již řekl, že Ukrajina je jev analogie paktu o neútočení mezi Německem a SSSR v roce 1939 (tzv. Molotovův-Ribbentroppův pakt, který vedl k připojení ruských území). Že postup Západu na Ukrajinu je čin nepřijatelný pro Rusko. Tak už Jelcinovo ​​Rusko prohlásilo, že žádné další ústupky okupantům nedovolí. Od tohoto okamžiku začíná v Rusku oslabování ruských "pro-západních elit" a posilování "suverenniků" a "vlastenců". Putinův příchod k moci byl logickým dokončením první fáze procesu návratu ztracené svrchovanosti ruským elitám. Druhá fáze byla posílení Putina, třetí fáze začala jeho mnichovským projevem. Pokračuje dodnes. Čtvrtá fáze začne po znovuzvolení Putina v roce 2018.

Ukrajinské elity nedokázaly najít sílu, aby zabránila podobnému procesu desuverenizace a umožnily Ukrajině upadnout pod plné vnější řízení Spojenými státy. Výsledkem je státní katastrofa a rozpad země. Rusko bude usilovat o vymanění území z nadvlády Západu a zpomalovat bude tento proces pouze z důvodů volby správného okamžiku.

Zejména proto, že Ukrajina není cenná pro Západ sama o sobě, ale jako klíčová součást širší strategie, čekat na dobrovolné puštění Ukrajiny jako ztrátového aktiva není možné. Otázka zisku z Ukrajiny není prvořadá. Důvodem je globální domino, které se může sesypat, pokud Spojené státy ztratí Ukrajinu. Koneckonců by to byl precedens, zahajující proces nekontrolovaného úniku vazalů, který povede ke kolapsu moci Spojených států. Pokud všichni uvidí, že USA už nejsou schopny udržet kolonie - představte si, co začne? Boj za koloniální dědictví Spojených států může uvrhnout svět do chaosu ještě horšího, než svět pod nadvládu Spojených států. Světová válka pak bude blíže než kdy jindy. Rusko proto váhá, protože chápe, že ještě nebyl čas stabilizovat kameny rozrušovaného amerického koloniálního systému. Amerika bojuje zuby nehty za své udržení, chápajíce, že její zhroucení bude strašné. Neexistuje žádná země, která by nesnila o tom, jak USA vrazit nůž. Zaslouženě.

Takže proto závažnost ukrajinského problému je tak velká, že nadhodnocení prostě není možné. S tím „blahopřeji“ Ukrajincům. Zapsali se do historie – hůře než kdy jindy.

http://zavtra.ru/blogs/kogda_zapad_ottcepitsya_ot_ukraini

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf