Srbské a ruské odborníky osvobozující rozsudek pro Nasera Oriče nepřekvapil. Podle jejich názoru je to pokračování postoje, jaký má mezinárodní společenství k Srbům od samého počátku konfliktu v bývalé Jugoslávii. Jelena Gusková, vedoucí Centra pro studium současné balkánské krize Ústavu slavistiky Ruské akademie věd a členka senátu Republiky srbské, připomněla, že konflikt v Bosně a Hercegovině nedokázaly vyřešit mnohé mezinárodní organizace. Byl sestaven mezinárodní tribunál, jehož hlavním rysem byla politika dvojích standardů zaměřená především proti Srbům. „Dnešní soudní dvůr Bosny a Hercegoviny s podporou USA a EU pokračuje ve stejném duchu,“ dodala. „Právě tento stav věcí rozhněval vedení Republiky srbské a Dodik už po několikáté hovoří o nutnosti uspořádat referendum o zrušení tohoto soudu v Bosně a Hercegovině,“ řekla expertka a korespondentka EADaily.

Podle Guskové fakt, že jména Nasera Oriče, Hashima Tači a Ramuše Haradinaje se pravidelně objevují v soudních řízeních týkajících se válečných zločinů v bývalé Jugoslávii, není zásluha západních organizací, nebo jakýchsi jednotlivců. „Problém je v tom, že Bělehrad se snaží dokázat Evropě a světu, že Srbové velmi vážně utrpěli. A z těch, kdo zabíjeli Srby, je třeba potrestat alespoň někoho a vytvořit tak precedens. Ale když se podíváme na činnost tribunálu, zjistíme, že za vraždění Srbů nebyl z bosenských muslimů a Chorvatů odsouzen nikdo,“ podtrhla Jelena Gusková.

Připomněla, že Orič byl zatčen na žádost srbských úřadů. „Ale když ho Interpol měl vydat do Bělehradu, požádalo o jeho vydání i Sarajevo. A vydali ho právě tam. Pokud by ho soudili v Bělehradu, výsledek by byl samozřejmě jiný. Politika dvojích standardů pokračuje a Srbsko ve snaze dokázat svou nevinnost v minulých událostech stále ztrácí,“ poznamenala Gusková.

Podle její expertízy bude pro Srby velmi obtížné hledat spravedlnost, ale nemohou to vzdát a musejí nadále bojovat prostřednictvím dokumentů, médií a právních institucí. „To dnes dělá například Milivoj Ivaniševič (ředitel Institutu pro studium srbských obětí ve 20. století – EADaily), když shromažďuje údaje o mrtvých a zabitých Srbech v Bosně a Hercegovině. Jedná se o vynikající materiály a dokumenty, které jednou budou základem pro pokračování všech těchto procesů. Také Výbor pro spolupráci s Haagským tribunálem, který sbírá materiály přímo v Banja Luce (hlavním městě Republiky srbské – EADaily), funguje dobře. A existuje několik takových organizací, jak v Republice srbské, tak v Srbsku. Musíme v této práci pokračovat,“ je přesvědčena Jelena Gusková.

Ředitelka Centra pro geostrategický výzkum (Bělehrad) Dragana Trifkovičová se domnívá, že osvobození Nasera Oriče obviněného ze zločinů proti Srbům soudem Bosny a Hercegoviny nebylo pro nikoho nečekané. „V Bosně a Hercegovině neexistuje žádný nezávislý soud a ve skutečnosti nemá tento stát vlastní svrchovanost. Byl vytvořen tak, aby fungoval pod patronátem „mezinárodního společenství“, jímž se rozumí Západ. Od podpisu Mírové smlouvy v Daytonu probíhá nepřetržitý proces odnímání občanských práv srbské společnosti a snaha revidovat tuto smlouvu. V této souvislosti soud Bosny a Hercegoviny působí primárně jako nástroj Západu,“ sdělila Trifkovičová korespondentovi EADaily.

Srbská expertka připomněla, že Orič jako polní velitel armády Bosny a Hercegoviny je odpovědný za zabití asi 3500 civilistů v obcích Srebrenica a Bratunac v letech 1992-1993, kdy bosenské muslimské jednotky napadly srbské vesnice na tomto území a spáchaly četné závažné zločiny. Před soudním procesem v Bosně a Hercegovině vynesl Mezinárodní tribunál v Haagu rozsudek pouze v jednom bodě z mnoha četných obvinění a odsoudil Oriče na pouhé dva roky vězení, pokračovala. „Ale i toto hanebné rozhodnutí soudu bylo zrušeno na základě odvolání, údajně kvůli nedostatku důkazů. Tribunál v Haagu poté uvedl, že je jisté, že v Srebrenici byly spáchány závažné zločiny proti Srbům v období od září 1992 do března 1993, ale předložené důkazy nestačí k tomu, aby mohl být odsouzen jeden konkrétní účastník událostí,“ doplnila Trifkovičová.

Znalkyně také připomněla, že důkazy proti Oričovi existovaly, stejně jako svědkové. „Pointa je taková, že Západ zachází s právem a spravedlností podle systému „Qádí tě obvinil, Qádí tě bude také soudit“ (Qádí je soudce v právu Šaría), ale pouze tehdy, pokud jde o Srby. Soudní systém v Bosně a Hercegovině nebyl vytvořen pro to, aby hájil zákon a právo, ale aby prosazoval „pravdu“, kterou vykonstruoval Západ během války v regionu,“ řekla Trifkovičová. Podle jejího názoru při takovém přístupu nelze očekávat ani minimální spravedlnost, mimo jiné také proto, že Západ ovlivňuje soudnictví v Bosně a Hercegovině s pomocí těch, kteří se přímo podíleli na válečných událostech, mimo jiné přes stranu bývalého prezidenta a islamisty Alija Izetbegoviće.

Lze předpokládat, že Západ si je vědom fatálních chyb, které udělal, když vyvolal konflikt a přímo zasáhl do války v bývalé Jugoslávii, ale nemůže si dovolit to veřejně přiznat. „Výsledek jeho chybné politiky je dnes patrný na Blízkém východě, kde se rozšířil islámský extremismus. Výchozím bodem však byla Bosna a Hercegovina, v níž se díky snahám Západu objevili první mudžahedíni. Nicméně západní politici namísto toho, aby převzali odpovědnost za dopuštění katastrofální chyby a pokusili se najít adekvátní řešení, stále více tonou pod tíhou svých vlastních lží a táhnou ostatní ke dnu,“ prohlásila srbská expertka.

Její kolega z Bělehradu, kandidát historických věd Marko Pejović, se domnívá, že osvobození Nasera Oriče nemá nic společného se spravedlností v poválečné Bosně a Hercegovině. „Jedná se o další soudní rozhodnutí přijaté za jediným účelem: potvrdit mýty, které vznikly během války v 90. letech. Jsou to mýty o tom, že jedinými oběťmi jsou Bosňané, kdežto Srbové jsou výlučnými agresory a zločinci, a že v Srebrenici probíhala genocida. A tyto mýty vytvářejí osnovu, na níž bosenští zakládají vnímání sama sebe a z této představy vychází celá jejich politika,“ objasnil historik. „Západ je v tom plně podporuje, protože si chce uchovat právo na vojenskou intervenci ve jménu „lidských práv“. Jakýkoli rozsudek vůči Oričovi, mimo osvobození, by zničil tuto černobílou propagandistickou konstrukci,“ doplnil Pejović.

„Srbské oběti nebudou nikdy uznány a zločinci nebudou potrestáni. Stejně jako oběti pogromu v Oděse. Přinejmenším dotud, dokud popravčí a jejich pomocníci drží moc a spravedlnost ve vlastních rukách,“ řekl srbský expert.

Marko Pejović připomněl, že brzy uvidíme běžet jiný soud: Zvláštní soud pro válečné zločiny Kosovské osvobozenecké armády v Kosovu a Metochii. „Zločiny teroristů proti srbským civilistům zde pravděpodobně také budou přikryty několika zdlouhavými procesy. Možná bude ohlášeno několik hlasitých obvinění proti bezvýznamným figurantům. NATO a kosovské orgány se tak budou těšit z amnestie za zločiny spáchané během války v roce 1999,“ předpokládá Pejović.

Podle názoru Marka Pejoviče je krajně tristní, že osvobození Nasera Oriče u bosenského soudu jen zhorší v Republice srbské již tak pevně ustálenou představu, že je nemožné očekávat spravedlnost u vlastního soudního systému.

Pro ruského odborníka, vědeckého pracovníka Ústavu slavistiky RAV, Georgije Engelhardta, by stejně jako pro jeho srbský protějšek bylo překvapením, kdyby tentokrát Orić byl shledán vinným a odsouzen k odpovídajícímu trestu odnětí svobody. „A jeho ospravedlnění zapadá do obecného schématu. Vidíme, že ve všech typických případech pokračuje tradice z Haagu založená Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Ve všech významných kauzách týkajících se Bosňanů, kosovských Albánců a Chorvatů uslyšely všechny navýsost ikonické a opovrženíhodné osoby osvobozující rozsudek,“ řekl Engelhardt korespondentu EADaily.

Znalec připomněl, že Orić byl dříve osvobozen soudem v Haagu. „Ve skutečnosti vidíme, že Sarajevský proces nad ním skončil úplnou právní rehabilitací,“ poznamenal ruský politolog.

Engelhardt upozornil na skutečnost, že tyto soudy jsou vážně politizovány. „Kromě toho je důležité věnovat pozornost tomu, že srbská strana je velmi nedbalá v přístupu k přípravě právních materiálů proti řadě bosenských činitelů,“ zdůraznil. „Je možné vzpomenout Ganiče nebo Divjaka. Všechny tyto případy se rozpadly především kvůli velmi slabým materiálům poskytovaným z Bělehradu. To je také velký problém – kvalita práce právních zástupců z Bělehradu,“ řekl politolog.

Navíc podle jeho názoru osvobození Nasera Oriče ukazuje na neschopnost bosenských orgánů, v tomto případě Zvláštního soudu, vykonávat základní státní funkce. „Například spravedlnost. Řeknu to abstraktně: odsouzení člověka zapojeného do řady závažných zločinů během války by celkově nezměnilo nic ve vnitřních bosenských politických vztazích – především ve vztazích mezi Republikou Srbskou a Sarajevem. Spíše by to znatelně zlepšilo vztahy mezi Bosňany a Srby. Tím by ze Srbů spadla část tíhy jednoduše z titulu jisté rovnováhy odpovědnosti, alespoň nějakého ustavení spravedlnosti, a jasně by se zvýšila autorita bosenských orgánů a důvěra v ně,“ předpokládá Georgij Engelhardt.

Nicméně, jak konstatoval besedník EADaily, nastal pravý opak. „Znovu se ukazuje, řečeno Orwellovými slovy, že „všechny živé bytosti jsou si rovny, ale některé jsou si rovnější.“ To často vyvoláno u lidí pobouření a odmítnutí. Pochopitelně, že tento rozsudek dává dodatečné argumenty oponentům systému centrálního soudnictví v Bosně, především prezidentovi Republiky srbské Miloradu Dodikovi,“ zdůraznil Engelhardt.

Jak poznamenal ruský expert, západní politici vždy sledují cestu nejmenšího odporu. „A zdá se, že celé poslední desetiletí vládnutí na Balkáně je naučilo, že přít se s takovými autoritativními postavami, jako je Haradinaj, může být fatální. Jsou to neuměření lidé a mohou způsobit vypuknutí nějakého násilí, nebo něčeho podobného. Kdežto porušování zájmů Srbů není nebezpečné,“ objasnil Engelhardt taktiku předních západních zemí na Balkáně. „Nebude to mít žádné škodlivé dopady na Západ. A v situacích, kdy je třeba volit mezi dalším úderem proti Srbům, nebo poškozením zájmů nějakého činitele se sklony k násilí, upřednostňují, jak vidíme, zájem člověka, který dokáže během trestního řízení odstranit deset svědků. Pokud vím, žádný z obžalovaných Srbů nepoužil takové metody,“ dodal Georgij Engelhardt.

Podle odborníka, co se týká mezinárodní spravedlnosti, byla na konci války v regionu hypotetická možnost přinést bývalé Jugoslávii prospěch alespoň několika spravedlivými rozsudky nad pachateli mnoha trestných činů. „To by mohlo situaci zmírnit. Ale namísto spravedlivého trestu bylo trestání velice zpolitizováno, což nakonec nepřineslo spokojenost žádné straně. Šance na uklidnění etnického napětí v bývalé Jugoslávii byla promarněna,“ shrnul vědecký spolupracovník Ústavu slavistiky Ruské akademie věd.

Poznámka editora: Ano, Západ na území bývalé Jugoslávie tone stále hlouběji ve vlastních lžích. Stejně jako na Ukrajině. Stejně jako v Iráku, Libyi a dalších zemích, kde strkal svůj čumák a „šířil demokracii“, a o kterých se raději už ani moc nemluví.