S blížícími se parlamentními volbami slyšíme neustálý proud hovadin, které do tupého davu vypouští v rámci kampaně politici prakticky všech partají. Slovní ejakulát zaznívá zejména ze strany těch velkých, často zaběhnutých a časem „prověřených“ politických organizací, které dnes nejsou většinou již ničím jiným, než výdělečnou trafikou pro lidi neschopné uživit se v běžném životě normální prací. Parlamentní demokracie jim umožňuje dobře profitovat na úkor národa, o který jim nikdy nešlo, nejde a nepůjde. Dovolte mi jen malé zamyšlení, nebo ohlédnutí se za tím, jací lidé ovládají tento svět dnes, neboť jsou to stejné typy, jako dříve. Při možnostech světa Googlu uvedu jen několik příkladů. Kdo chce, najde si detail už potom sám.

Zastavme se nejdřív před nabídkou, jakou před sebou máme teď, před volbami. Sociálním demokratům, straně s mnoha korupčními aférami a vedením, které rádo rozhazuje peníze tam, kde to není podle názoru valné části občanů užitečné, už věří málokdo. Jeden Sobotka by nám měl vystačit na několik volebních období dopředu, ovšem stoupající preference po škatulatech ve vrcholných partajních funkcích nám dokazují, že paměť národa je krátká. Hnutí Ano, které je jevištěm pro one-man show v podání Andreje Babiše, vévodí preferencím. Inu, propaganda v podání schopných a dobře zaplacených PR agentur zřejmě zvítězí a otevře oligarchovi cestu k vládě a hlavně imunitě i možnosti ovlivňovat záležitosti ve prospěch jemu podobných. Kdo z nás by šel do politiky, být miliardářem, kdyby za tím nebyl nějaký jiný, dosud utajený plán?

S dožívající KSČM, jejíž preference pozvolna klesají, jak vymírá základna skalních voličů, už nemůže pracující třída příliš počítat. Zdá se, že vedení táhne za jeden provaz s ostatními – a to nejspíš proto, že službami formou něco za něco se mnoho komunistů jen podle jména udržuje v dozorčích radách alespoň na úrovni komunální, chcete-li krajské politiky. Jinak je nevídáme a nejspíš ani vídat nebudeme, protože mají často své výnosné právnické, či exekutorské praxe. ODS se snaží povylézt v preferencích, ale moc jí to nejde, protože postrádá silné osobnosti. A zbytek? TOP09, kterou svého času zachránil před úpadkem příchod politického fluktuana se sklonem ke konzumaci alkoholu, ukazuje všemožně Kalouska s heslem „Neuhneme!“, což je nejspíš už to vůbec poslední, co ještě může nabídnout, parazitujíce na odporu části národa k prezidentu Zemanovi a oligarchovi Babišovi. Okamurova SPD budí dojem, že se její lídr o něco snaží, jen je na škodu, že je „samuraj“, což hodně lidé nezkousne. Piráti, s velice těžko obhájitelným programem, řekl bych, jsou alespoň jiní v tom, že nepatří mezi „známé držky“, kterých má český volič často už po krk. Zbytek nestojí za moc, ať už mluvíme o lidovcích, co opravují slovo „umřít“ na „chcípnout“, či Zelených, kde se pro další politický život zaučuje ministerský synek Stropnický. Politickou scénu vnímám většinou jako hnůj, kdy je jedno, kdo vyhraje, neboť půjde na ruku boháčům typu Kellnera, Komárka, Dospivy, Bernarda a Bakaly.

Ohlédněme se jen krátce za kapitalisty, kteří byli jedna ruka s Hitlerem, když ten byl u moci. Poté, co jejich favorit prohrál – vlastním přičiněním – válku, mnoho z nich si dalo záležet, aby zakládali fondy pro oběti koncentračních táborů, které sami používali na otrockou práci. Dám je několik příkladů, o nichž se to příliš neví. Vyhnu se profláknutým firmám typu IG Farben, aby si každý uvědomil, jak funguje tento svět. Jak se rádo zapomíná, jak se vše dokáže snadno zamést pod koberec, když kapitalista projeví trochu lítosti, ač opožděná charita životy nevrátí. Důležité je, aby si každý uvědomil, že vidina zisku vede byznysmeny – když k tomu dostanou příležitost – k naprosto bezskrupulnímu zacházení s běžnými lidmi. Je dobré si uvědomit, že nejen tyto firmy po válce pokračují vesele dál, ale i dřívější činovníci NSDAP bývali alespoň na nižší úrovni vítěznými západními mocnostmi používáni, protože je potřebovaly ke správě poraženého Německa. Nechoď Vašku s pány na led, protože pán uklouzne, ale ty si zlomíš nohu – toto v kapitalismu platí dvojnásob. Korouhvičky, co „něco umí“, se přece vždy hodí. A tak není divu, že po vítězství bolševiků v občanské válce v Rusku přešlo mnoho bývalých s carem sympatizujících lidí ke komunistům, stejně jako po tzv. Sametové revoluci vystoupilo mnoho dříve v prsa se bijících členů KSČ z partaje, aby si mohli rychle nakrást. A vsadím se s vámi, že poté, co se Piráti dostanou do sněmovny, se mnoho podobných pokusí vstoupit pod černou vlajku s lebkou, protože ucítí svou příležitost. A zřejmě se nově ukáží i bohatí přátelé.

Takže jdeme na příklady průmyslníků, jejichž zboží používáme, nebo chcete-li konzumujeme, ale kde se překvapivě skrývá nacistická minulost. Máte rádi limonádu Fanta? Blahopřeji, tak to pijete výrobek představený v roce 1941 společností Coca-Cola v Německu pro Wehrmacht a nacistické pohlaváry. Jedná se o druhý nápoj vymyšlený po klasické cole, uvedený v život manažerem firmy Maxem Keithem, protože za války se do Německa těžko dodávaly přísady pro původní výrobek. Coca-Cola ani za války nepřestala působit v nacistické třetí říši, ovšem z historických pramenů není prokazatelné, zda využívala otrockou práci. Alespoň, že tak. Též se vám líbí německé uniformy? Pro fanoušky historie jsou něčím výjimečné, prostě vypadají dobře. Není divu, navrhnul je Hugo Boss, člen NSDAP. Dodnes se jeho slušivé hadříky nosí.

A co foťáky Kodak? Za války firma podle dostupných pramenů využívala ve svých závodech ve Stuttgartu a Berlíně několik stovek dělníků-otroků. Osobní ekonomický poradce Hitlera, Wilhelm Keppler, byl označován jako „Kodak Man“ – kvůli osobnímu i pracovní propojení s firmou, která za války vyráběla pro Wehrmacht též vojenský materiál. Naci-peníze nesmrdí. Líbí se vám luxusní Audi? Ano, i zde je nacistická minulost, protože předchůdce Audi, firma Auto Union, využívala vězně koncentračních táborů a zajatce k neplacené práci. Historikové uvádějí, že firma používala ve svých pracovních táborech téměř čtyřicet tisíc dělníků-otroků. Zemřelo jich čtyři tisíce, historikové navíc zjistili, že pokud byl někdo neschopen práce, byl ze strany automobilky poslán ke zplynování. Auto Union přešla za války za aut na výrobu tanků a leteckých motorů. Změnilo toto zjištění váš pohled na ladné „zmijí“ kapoty audin?

No, tak hlavně nepřesedlejte na Mercedes. Daimler-Benz za války používal též desetitisíce dělníků-otroků, kteří vyráběli komponenty pro nacistické letectvo, námořnictvo atd. BMW je na tom stejně – majitel společnosti Günther Quandt vycítil, odkud vítr vane, už v roce 1933, kdy se stal členem NSDAP. Nemýlil se, získal řadu exkluzivních zakázek. Zároveň rozšířil své podnikatelské impérium, když převzal několik zabavených židovských podniků. Vyráběl pušky, minuci, části raketometů, baterie pro ponorky atd. Snad trochu překvapí, že byl prvním manželem Magdy Goebbelsové. V každém případě si ve vězení odseděl jen dva roky – mezi lety 1946 a 1948 – a nebyl zařazen do soudních procesů, jako majitelé firem Krupp, Flick atd.

Nacistické minulosti neutečeme ani tím, že budeme nakupovat americká auta. Henry Ford, co proslul tím, že Hitlerovi posílal k narozeninám šek na padesát tisíc dolarů, je autorem knihy Mezinárodní Žid. Jeho německá pobočka Ford Werke AB vyráběla pro Wehrmacht nákladní auta (za války vyrobil asi třetinu náklaďáků používaných německou armádou), část výtěžku z prodeje aut v Německu šla NSDAP. V roce 1938 obdržel Záslužný řád německého orla. Na nacistickou minulost narazíme prostě všude. Například čokoládovny Nestlé přiznaly v roce 2000, že už v roce 1947 převzaly firmu využívající otrocké práce, byly aktivní v zemích pod říšskou porobou, financovaly švýcarskou nacistickou stranu a v roce 1939 získaly exkluzivní kontrakt na dodávky čokolády pro Wehrmacht. Po více než padesáti letech tak Nestlé založila fond, do nějž vložila směšných 14,5 milionu dolarů, s cílem odškodnit pozůstalé holocaustu.

Mimochodem, právě sedíte u počítače, protože má zamyšlení a postřehy otiskují jen nezávislá média, jelikož píši to, co se elitám a jimi ovládaným médiím nehodí, aby si voliči uvědomili. Pak tedy vězte, že mezi Hitlerem a IBM bylo strategické spojenectví již od nástupu tohoto diktátora k moci. Byly to právě technologie této společnosti, které umožnily sčítat, třídit a pak i identifikovat Židy určené k vyhlazení. Na tento obrovský úkol by se s palírovými lejstry těžko stačilo, ovšem IBM disponovala tehdy technologií Hollerithových děrných štítků, co byly použity při holocaustu na základě kontraktu o kompletním zajištění zvládání zpracování osobních dat. Přestože IBM jistě nevěděla, k čemu bude technologie použita, chtěl jsem jen dokreslit celkový obraz. V krátkosti ještě uvedu několik příkladů: Gabrielle Coco Chanel za okupace Paříže spolupracovala s nacisty, coby homofobní, špehnounská a snobská osoba, uvedl Los Angeles Times. Jmenujme Ferdinanda Porsche, autora tanků Tiger, jehož obludy u Kurska dostaly na frak, zato po válce dobyl svět svým Broukem, kterého projektoval ještě na přání Hitlera před válkou. Zmíním nakonec přece jen i I.G. Farbenindustrie AG, chemickou průmyslovou společnost, která při zábor ČSR a Polska plánovala s vedením Wehrmachtu, jak převzít chemický průmysl obou zemí do svých rukou. Z této dílny vzešel Cyklon B, jímž byli hubeni Židé v koncentračních táborech, a podle některých zdrojů platila firma esesákům 200 říšských marek za vězně, na kterém bude moci šílený Dr. Mengele provádět pokusy na lidech. Jednou z nástupnických firem IG Farben je Bayer, jehož prášky dnes baštíme i my v Čechách.

Čím více člověk přemýšlí nad lidmi, kteří stojí za tradičními českými politickými stranami a jejichž mainstreemová média do nás hustí pitomosti, tím více dochází k závěru, že tyto volby nebudou o změně, ale o výběru šťastných politických loutek. Těm na další čtyři léta otevřeme dveře do vysněného světa skvělých kšeftíků s oligarchy v pozadí, jimž přihrávají ty správné kontrakty. Vůbec nepochybuji o tom, že mnozí z nich by se – pokud by k tomu nahrávala zase příležitost – neštítili nakupovat otrockou práci od SS, hlavně, že by jim to dostatečně sypalo. Za nejnebezpečnější považuji fakt, že zejména u mladší generace (nechci paušalizovat) není už zájem o historii, popř. o skutečnou tvář dějin. Neumí si pokládat správné otázky, neumí nad věcmi přemýšlet, přijímají překroucené pravdy z médií hlavního proudu. Navíc debata s nimi je nemožná, protože argumenty VIP z televize a komentátorů z Babišových plátků jsou přece pravdivé. Jak jinak by o tom mohly noviny psát?! Nakonec je za pitomce v očích svých spoluobčanů ten, co do věcí nejvíc vidí. A tak v ČR povládne hloupost a hnůj z těchto voleb…

Vratislav Vyhlídka,

český spisovatel