Svatba Salmů v uniformě wehrmachtu

Jiří Jaroš Nickelli
17.10.2017 ČNL
Neustálé právní reparáty kauzy rájeckého bývalého starohraběte a knížete (Altgraf und Fürst, nikoli „hrabě“, jak neustále píši podjatá média), jehož predikát platil pouze za monarchie, a za doby ohrožení republiky a za okupace, znejišťuje po desetiletí právní jistoty občanů České republiky. Patří k nehynoucí hanbě polistopadového státu, že žádný orgán ani soud - ani po více jak čtvrtstoletí sporů o obrovský majetek státu zabavený Salmům po osvobození ČSR od velkogermánské okupace podle dekretů - nevyřešil konečnou restituční tečku. Což je skandál. 

Kauza se neustále neproduktivně přemílá, zatěžuje úřady, zatěžuje archivy, zatěžuje soudy, a vyvolává v občanech oprávněně dojem pyramidálního alibismu polistopadového státu a nekonečného příběhu o posmrtné udělení či neudělení československého občanství mnohonásobně registrovanému i několikrát podepsanému Němci.

Žalobci přitom neustále brojí prezentovaným nátlakem na nemocného, Kdo konstatoval fakt, že Hugo Salm věren čs. republice nezůstal? doloženým údajně v protektorátních listinách u tzv. „státního presidenta protektorátu“ dr. Háchy. Pomineme-li neřešitelnou diskusi, o jaký nátlak se jednalo či nejednalo, proti těmto listinám stojí jiné listiny a dokumenty, prokazující opak. Jsou to spisy vyšetřovatelů ministerstva vnitra ČSR z let 1945 až 1947, vyšetřovací spisy Krajské správy SNB v Brně z roku 1959, protokol pěti komisařů - vyšetřovatelů bezpečností komise v Rájci z roku 1945 a 1946, a řada dalších dokumentů, fotografií a svědectví pamětníků.

Hugo Salm se při své svatbě ozdobil říšskou helmou velkoněmeckého dobyvatele

I sám úmrtní list šlechtice Hugo Nikolause Salm-Reifferscheidta dle nás odbojářů dokládá jeho říšské občanství v okamžiku smrti - „in articulo mortis“ - a to přes alibistickou formulaci předsedy MNV Rájce o tom, že „jeho říšské občanství je doposud sporné, protože nebyla dosud vyřízena žádost o zjištění čsl. státního občanství podle par.1 odst.3 a 4 dekretu čís.33/1945 Sb.“ Je totiž lhostejné, zdali on sám nebo jeho pozůstalí požádali o přezkum čsl. státního občanství, které nenabyl již z jednoduchého důvodu – nikdy, při všech žádostech, jeho, ani jeho advokáta, ani pozůstalých, on sám čsl. občanství nabýti nemohl, protože nikdy nenabyl osvědčení o čsl. státní spolehlivosti. V této souvislosti je lhostejné, zdali mu bylo posmrtně uděleno „prozatímní osvědčení čs. občanství typu B“, protože k definitivnímu nabytí čsl. občanství by musel nejdříve obdržeti osvědčení o státní spolehlivosti. A to se nikdy nestalo.

• Žádný čs. orgán ani soud - pokud je známo - Hugo Salmovi nikdy osvědčení o státní spolehlivosti neudělil.


• Říšský občan Hugo Salm podle úmrtního listu zesnul jako říšský Němec – byť v konstatovaném sporu s čs. státem o zpětné udělení občanství! Definitivní čs. občanství mu nikdy uděleno nebylo, protože mu nikdy nebylo uděleno osvědčení o národní spolehlivosti.

Kdo konstatoval fakt, že Hugo Salm věren čs. republice nezůstal?

Vyšetřovatelé ministerstva vnitra ČSR ve vyšetřování Salmovy šamotové továrny a elektrárny.

Vyšetřovatelé ministerstva vnitra ČSR v šetření podle par. 7 dekretu 100 naznali, že „na majitele se nevztahuje tato uvedená výjimka dekretu, neboť čsl. republice věren nezůstal, neb se přihlásil k německé národnosti a stal se německým státním příslušníkem, proti národu českému a slovenskému nepodnikl však žádnou otevřenou persekuci. Bojů za osvobození repubKdo konstatoval fakt, že Hugo Salm věren čs. republice nezůstal? liky se nezúčastnil, pod nacistickým neb fašistickým terorem netrpěl.“

Dále vyšetřovatelé zjistili, že majitel Salm „přispíval na Winterhilfe“, avšak nezjistil obnosy. (Str. 2 vyšetřovacího protokolu). To byl jejich omyl. Sumu zjistili komisaři MNV Rájec roku 1945 a zapsali ji do svého protokolu jako 40 tisíc korun. (Str. 1 protokolu 5ti komisařů MNV Rájec ONV Boskovice čj.2718/295-45 příloh 24 – tyto ukradeny!).

Konečně vyšetřovatelé ministerstva vnitra ČSR zjistili, že majitel šamotky a elektrárny Salm „germanisaci nadržoval tím, že i za republiky, kdy se v podniku úřadovalo česky, zaměstnával několik vedoucích úředníků Němců...“ Současně konstatovali, že nelze majiteli přičítat za vinu nepřátelství k čsl. republice, ale trpěl činnost shora uvedených úředníků a z podniků je neodstranil.

(Proti tomu se žalobci brání uvedením nucené správy, (Zwangsverwaltung), což je irelevantní pro I. ČSR, i dokonce pro okupaci, protože toto bylo všeobecné válečné opatření reichu pro všechny, i české podniky, např. i pro podniky v nedalekých Bílovicích n.Svitavou, kde například čeští majitelé přes nucenou správu nacisty nepodporovali!)

Nebudu tu rozebírat další proříšské či proněmecké skutky pana Hugo Salma. Odkazuji na své studie „Salm-omyly a nepravdy“ ve sborníku Živé hodnoty Masarykova Československa pro 21.století, Brno 2012,sep., dále na studie „Otázka domácího vězení Hugo Salma v letech 1945-1946 aneb Opak věrnosti ČSR je zrada ČSR“, ve Sborníku Muzea Blansko 2013, s.141-147 a na studii „Fotografie říšské vojenské svatby Salmů a Schoellerů v Rájci 1944 - nevyvratitelné doklady kolaborace se III.říší“ ve Sborníku Muzea Blansko 2014, s. 131-137, s tabulkami fotografií z mého archivu.

Cíl této stati je jiný. Ukázat na obrovský rozpor ve vyšetřovaní Salma v letech 1945-1947 na straně jedné, a na schizofrenii opakovaných šetření Huga Salma v restitučním sporu a ve sporech na ochranu osobnosti.

(Byť i první vyšetřování nepostrádá žel i fenomény hrubé nedbalosti státu ve všech aspektech činnosti Hugo Salma, a to zejména nešetřená, nestíhaná, a hrubě zanedbaná vojenská činnost!

Zde zodpovědnost plně padá na ministerstvo obrany, jež nikdy nezajistilo s péčí řádného hospodáře militária vztahující se k Salmovi a strpělo je utajit, nedokumentovat. a dokonce je i rozkrást. Jmenuji tu pouze prapor válečníků veteránů, uložený celou válku u Salma na zámku a ukradený po r. 1953, a album válečníků veteránů s fotografií Huga Salma a místních nacistů, uložené u nacisty Chwatika-Tugemanna, Salmova vrchního účetního velkostatku a náměstka pro německé obyvatelstvo Rájce, který jediný měl pravomoc kněžně Salmové udělovat Mutterkreuz. Mutterkreuz jí byl udělen za 4 germánské děti k 18. květnu 1941 k Říšskému svátku matek. Za Mutterkreuz celá rodina a pan Salm dostávali podle komisařů MNV všechny výhody Reichhilfe – tj, zvláštní příděly potravin, šatstva, obuvi, otop a zvláštní úvěry v říšských bankách. Komisaři konstatovali: Hugo Salm využíval všech výhod Reichshilfe. Viz Protokol 5ti komisařů, str.1.

Album bylo vystavené původně na stanici SNB v Rájci a někdy poté ukradené. Tato militária podle zesnulého znalce faleristy dr. Dražďáka, CSc. by mohla dnes mít vyvolávací sběratelskou hodnotu cca 410 tisíc korun... Tato militária jsou naštěstí zapsána v protokolu 5ti komisařů MNV,str. 1 a 3.)

Pokračujeme, a stále citujeme autorem této stati nevytvořené dokumenty a výroky třetích osob, kompetentních vyšetřovatelů a orgánů.

Podle listin MNV Rájec z roku 1945, byl pan Salm zajištěn v zámku, kde byl internován. Podle vyšetřovatelů ministerstva vnitra byly panu Salmovi přiděleny určité místnosti v zámku, (protokol šetření šamotové továrny), které nesměl opustit, a to až do své smrti.

Podle protokolu 5ti komisařů MNV pan Salm pobýval na zámku v internaci, kde jej navštívili a vyslýchali tři komisaři. Zjistili, že obýval 5 pokojů, a měl dvě služebné a komorníka. Při prohlídce komisaři potvrdili ryze německý charakter Salmovy domácnosti (písemnosti, knihy, gramofonové desky apod.) a zjistili od samotného Salma, že za okupace dostával od vnucené správy (Zwangsverwaltung) 100 až 200 tisíc protektorátních korun. (Viz protokol 5ti komisařů MNV Rájec, str.2.)

Protokol tohoto Salmova výslechu třemi komisaři v září 1945 byl opět ukraden! Naštěstí podstatné části výslechu byly přepsány do protokolu 5ti komisařů MNV Rájec, z nichž pan Oldřich Plhoň jako poslední žijící svědek vyšetřování Salma roku 1945, nedávno zesnul. Jeho podpis v protokolu 5ti komisařů se ovšem s podpisy ostatních komisařů – Rašovského, Komárka, Skotáka a Kleina, dochoval. Ve spisech soudů v té věci figurují úředně ověřené kopie tohoto protokolu s podpisy komisařů. Tato militária a protokol ze září 1945 o Hugo Salmovi měly býti s péčí řádného hospodáře uloženy na ministerstvech vnitra a obrany – místo toho byly ukradeny. Hrubá nedbalost státu.

Pan Salm byl tedy po osvobození
 

• zajištěn v zámku až do úmrtí v místnostech, jež nesměl opustit


• v úmrtním listu byl označen za osobu se sporným říšským občanstvím


• byl vyšetřován vyšetřovateli ministerstva vnitra a shledáno, že nezůstal věren ČSR a nadržoval germanisaci


• bylo mu zrušeno čestné občanství města (Rájec-Jestřebí, Dějiny města, J. Skutil a kol 1981, str.119, anonymní zápis v kronice Rájce)


• byl konfiskován místní rolnickou komisí a Čs. státními lesy podle par. 6.a 7 dekretu ze dne 21.6.1945 č.12 ( Rájec Jestřebí, Dějiny,str.122.)


• Podle dekretu presidenta republiky zámek Rájec byl prohlášen za státní kulturní majetek podle zákona 137/1946 Sb. o národních kulturních památkách (Ibidem, str.123).

Shrnutí celé otázky restituce a soudů o charakter konání pana Salma za okupace tedy zní:

V poválečném období byl pan Salm zajištěn jako říšský Němec podle vyšetřovatelů státu a MNV, bylo zjištěno, že nadržoval germanisaci, i když sám proti ČSR nevykonal persekuci, za okupace on ani rodina netrpěli naopak využíval Reichshilfe, protifašistického odboje se neúčastnil.

(Mohli bychom pokračovat v rozboru dále a uvádět fakta o jeho rodině, počínaje Mutterkreuzem manželky, až po sňatek zletilé dcery Idy s důstojníkem wehrmachtu von Schoellerem, a jeho účastí na této svatbě, v prostředí německých důstojníků, nacisty Tugemanna, veteránů I.války, a dokonce i příslušníka Allgemeine SS v zámecké kapli - doloženo na 16ti fotografiích říšské svatby v Rájci 1944 z mého terénního nálezu, z mého archivu, viz Sborník Muzea Blansko 2014.)

Salmova dědička osmdesátiletá Marie Alžběta Salm-Reifferscheidtová Zdroj: http://blanensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/soud-historicka-se-musi-omluvit-salmovym-dceram.html(vpravo) se svou advokátkou

V polistopadovém období je celá otázka chování pana Salma a jeho rodiny za okupace zpochybňována, problematisována, zamlžována a nepatřičně omlouvána, přičemž zatemnění problému napomáhaly po celou dobu krádeže základní dokumentace o tomto tématu. Velmi negativní roli v tom sehrávají média a zejména Česká televize, zejména svým regionálním pořadem o dlouhodobě ukradených a na můj podnět policii anonymně vrácených protokolních knihách města Rájce, kde na rozdíl od tvrzení televize jsou zapsána fakta vyšetřovatelů – komisařů MNV o odmítavém a nevšímavém chování pana Salma k české věci a o jeho členství v německých organisacích. (I.protokolní kniha města).

Jednání orgánů a soudů o restituci majetku zabaveného panu Salmovi podle dekretů 12, 33, 100 a 108 vyvolává dojem jakési právní schizofrenie, kdy stát prostřednictvím orgánů na jedné straně stále nepřipouští restituci tohoto majetku, a na druhé straně připouští postmortální omluvy zesnulému majiteli panství Rájec za jednotlivé údajně nepravdivé výroky o jeho osobě. Tyto soukromé soudy nařízené omluvy podle nás odbojářů a pozůstalých vyvolávají dojem jakéhosi potenciálního beranidla na brány ministerstva vnitra, které by podle restituentů mělo uznat jakési nároky potomků na restituci obrovského majetku zahrnujícího obrovské plochy okresu Blansko v odhadované hodnotě až 11ti miliard korun.

Podle nás členů ČSBS by stát měl konečně vyjít ze své alibistické ulity a učinit po více jak čtvrtstoletí nekonečných sporů definitivní restituční tečku. Stát by měl odmítnout nekonečné praktiky vypírání pana Salma z protektorátní vstřícnosti vůči III.říši systémem římskoprávně řečeno „AETHIOPEM DEALBARE“ anobrž „BĚLENÍ ČERNOCHA“. Podle nás pan Salm nebyl ani zlosyn protektorátu, ani odbojář. Podle nás byl souběžec reichu. Takové je naše stanovisko.

Za Historicko dokumentační komisi ČSBS Boskovice

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda komise