Maksumičova válečná biografie byla podnětem k podání dvou trestních stížností. Ty zaslala Prokuratuře Bosny a Hercegoviny v letech 2001 a 2005 organizace Center for Public Safety East Sarajevo.

To uvádí Milorad Kojič, vedoucí vládní organizace Republiky Srbské (RS) s názvem Vládní centrum pro vyšetřování války, válečných zločinů a hledání pohřešovaných osob.

Kojič také bělehradskému deníku řekl, že Maksumič pracoval během války ve vojenských kasárnách Viktora Bubanje v Sarajevu, kde posílal Srby před soud. Během války byla část tohoto zařízení používána jako tábor pro Srby.

„Existují trestní stížnosti kvůli jeho výnosům a mučení Srbů v táboře – ale tyto stížnosti jsou drženy v šuplíku Prokuratury Bosny a Hercegoviny už více než deset let,“ řekl.

Podle Kojiče byl Maksumič v kauze Orič „klíčovou osobou“. V roce 2009 podepsal rozhodnutí o převedení případu z okresního soudu v Bijeljině na Prokuraturu Bosny a Hercegoviny na základě návrhu Oričovy obhájkyně Vasvije Vidovičové. Soudce své rozhodnutí vysvětloval tak, že by podle něj bylo škodlivé vést proces v Bijeljině „proti bosenským (muslimským) rodinám, které utrpěly genocidou ve Srebrenici.“

Kojič zdůraznil, že se jedná o precedens, kdy Prokuratura Bosny a Hercegoviny souhlasila s požadavkem na přenesení případu.

Deník Vecernije Novosti také píše, že tříčlenná komora, která osvobodila Oriče, zahrnovala i Stanisu Gluhavičovou, soudkyni s Tuzly, a Vesnu Jasenkovičovou, která strávila celou válku v Sarajevu, kde později pracovala v městské radě.

Více o Oričovi česky například zde.