15. října 2010 - NATO a naše členství v něm je často vydáváno za rozhodující a zásadní moment v naší novodobé historii. Zajišťuje nám prý jednoznačné politické směřování a bezpečnost. Není jiná cesta ani alternativa. Jsou to zásadní stanoviska s očekávanými závažnými důsledky. Kdo oponuje, či jen vznáší dotaz, je nepřítel a přímo zrádce své vlasti.
„…Zrušení Varšavské smlouvy … je ovšem politicky reálné jen v případě, že budou rozpuštěny oba vojensko-politické pakty … Rozvoji mezinárodních vztahů by nepochybně prospělo, kdyby státy NATO veřejně vyhlásily svou vůli jednat s Varšavskou smlouvou o rozpuštění obou paktů do roku 2000.“ (Z otevřeného dopisu Charty 77 členským zemím NATO, který v květnu 1989 podepsali mluvčí Tomáš Hradílek, Dana Němcová a Saša Vondra, a pro zvýšení politické váhy i Jiří Dienstbier, Václav Havel a Václav Malý.)
NATO je organizací bez jakýchkoliv závazků (mimo jeden), a to zvláště a právě s ohledem na text článku 5 Washingtonské smlouvy. Má to svoji logiku, která vychází z americké bezpečnostní a politické strategie.
Členové NATO přijali jen jediný závazek, a ten je vyjádřen hned v článku 1 Washingtonské smlouvy. Cituji:
„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“
„Tato smlouva se nedotýká a nebude žádným způsobem vykládána, jako by se dotýkala práv a povinností smluvních stran, které jsou členy Spojených národů, vyplývajících z Charty, ani základní odpovědnosti Rady Bezpečnosti za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“
Miroslav Polreich, Utajená zákulisí, nakl. Petrklíč, Praha, 2009, ISBN 978-80-7229-232-5
Knihu si můžete nejlevněji objednat na [email protected].