Zastánci multikultury mají stále plná ústa nacizmu, holocaustu a koncentráků, pokud jde o nálepkování jejich odpůrců, ale ve skutečnosti to na mě dělá dojem, jako by jim židé byli ukradení, stejně jako lidé všech ostatních náboženství..., tedy kromě islámu.

Přitom „multi“ znamená „mnoho“, nikoli „dva“ (německá + muslimská kultura), takže kdyby se to vzalo poctivě, musel by pan Thomas de Maiziere zvážit podobnou myšlenku u všech náboženství (nebo alespoň těch významnějších...) zastoupených v německé společnosti. Ovšem to se neděje.

Takže místo skutečného multikulturalizmu, kterým se „sluníčka“ tak ohánějí, tedy situace, kdy v jedné zemi pospolu a rovnoprávně žije mnoho různých etnických a náboženských skupin, při čemž žádné z nich nejsou privilegované na úkor ostatních, je snaha vytvořit dichotomii „my“ a „oni“. Tedy my, většinová „xenofobní“ společnost, jež se musí kát ze svých staletých „dědičných hříchů“, a oni, tedy muslimové, kteří nejvíc „trpěli pod bělošským jhem“, a proto je potřeba jim maximálně ustupovat a „odškodnit“ je. Ale co potom holocaust? Neměli by Němci ještě mnohem více, když už mají tuhle sebemrskačskou potřebu, podobným způsobem „odškodnit“ zmíněné židy?

Navíc, právě navození situace „my“ a „oni“, tedy nikoli mnoha, ale dvou „konkurenčních“ kultur z pravidla vede k napětí, nevraživosti, v horším případě k nenávisti, násilí a občanské válce.

Opět mě to nutí zopakovat příměr mezi sourozenci. Tedy: vláda = máma a jednotlivé menšiny = její děti. Pak situace v Německu a dalších „multikulti“ zemích mi připadá, jako by islám a muslimové byli v postavení nejmladšího sourozence, pověstného „maminčina mazánka“, který je rozmazlován a protežován na úkor nikoli jen a pouze sourozence nejstaršího (původní obyvatelstvo), ale i na úkor ostatních sourozenců (buddhisté, sikhové, židé/judaisté, taoisté a další...).

A jestli se „multikulturní fronta“ tohle snaží občanům prezentovat jako nějakou „rovnost“ a „nediskriminaci“, tak nutně musí dříve nebo později těžce pohořet, protože časem i malé děti pochopí, že o nějaké rovnosti a spravedlnosti vůči všem různým kulturám a skupinám nemůže být řeč. A následky, které to bude mít, resp. Odpovědnost za ně, padá jednoznačně právě na ty, kteří propagují princip „Někteří jsou si rovnější“ a vydávají ho za „spravedlivou a tolerantní společnost“!