Zaprvé, hlavní stan se zřizuje v případě faktického vstupu Ukrajiny do války (bez ohledu na její formální vyhlášení). Zadruhé, „organizovat" činnost hlavního stanu, tedy fakticky řídit, má tajemník SNBO Oleksandr Turčynov.

O Leonidu Kučmovi kdysi říkali, že pracuje jako prezident v administrativě Tabačnika. Naznačovali tím, že tehdejší hlava jeho administrativy Dmytro Tabačnik kontroluje prezidentův aparát a fakticky předurčuje rozhodnutí hlavy státu. Ve skutečnosti reálně monopolizoval vliv na Kučmu a nastolil úplnou kontrolu nad informací, kterou ten dostával, a dokonce nad kontakty Leonida Daniloviče s ministry a osobními poradci, pouze Volodymyr Litvin, který byl současně prvním pomocníkem prezidenta a hlavou jeho administrativy.

Situace s Litvinem dost připomíná nynější, ale s jedním velkým rozdílem. Litvin zmonopolizoval kontakty s hlavou státu, čímž si zajistil rozhodující vliv na prezidentova rozhodnutí, Turčynov se pokouší zmonopolizovat samotnou moc tím, že bere Porošenkovi reálné mocenské páky.

Již v roce 2014, když byl Oleksandr Valentinovič jmenován tajemníkem SNBO, hlasovala Rada za změny v zákonu o Bezpečnostní radě. V souladu s těmito změnami se tajemník SNBO přeměnil z velmi vlivné, ale technické postavy, na postavu politickou. V jeho rukou bylo soustředěno nejen operativní řízení aparátu Bezpečnostní rady, pokud jde o přípravu dokumentů k zasedáním a návrhů výnosů podle závěrů těchto zasedání. Tajemník SNBO získal možnost kontroly nad činností vlády. Formálně pouze činnosti, jež se týkala rozhodnutí Bezpečnostní rady, která nabyla platnosti, ale poněvadž rozhodnutí SNBO regulují prakticky všechny strategické směry rozvoje země, získal tajemník SNBO možnost zásahu do projednání vládou jakékoli otázky.

Týkalo se to ale sféry civilních záležitostí a jen zprostředkovaně mu poskytovalo pravomoci k řízení vojenské činnosti. Ve skutečnosti velel Porošenkově armádě přes Generální štáb, Bezpečnostní radu řídil přímo přes jejího předsedu Vasila Hricaka, a ministerstvo vnitra a Národní gardu řídil Avakov, a nikoli Porošenko.
Nyní má být v případě válečných akcí zřízen hlavní stan vrchního velitele, který má spojit velení všech silových struktur. Řídit tento hlavní stan a také jmenovat jeho členy bude Turčynov. Porošenko se octne v úloze nominální hlavy státu, které je dovoleno sedět v čele stolu a formálně posvětit rozhodnutí přijatá předem.

Víc než to, stačí-li Turčynovovi jeho byrokratická dovednost (která mu zdaleka nechybí), může získat dodatečné páky vlivu na činnost silových struktur také v jakoby mírové době. Jde o to, že daný výnos poskytuje Turčynovovi právo nejen na organizaci práce hlavního stanu po jeho založení, ale také na provedení opatření potřebných pro zajištění samotného zřízení stanu v potřebném okamžiku.

Turčynov má tedy připravit již dnes struktury a mechanismy, které v hodinu H zajistí okamžité zahájení práce hlavního stanu jako jednotného celku.

Zdravý smysl a byrokratická tradice napovídají, že se tento úkol dá nejsnadněji vyřešit založením v silových strukturách a dalších úřadech, podřízených hlavnímu stanu, příslušných jednotek napojených na aparát SNBO, které budou v mírové době monitorovat situaci v této organizaci (formálně kvůli zajištění mobilizační připravenosti), a ve válečné době doplní aparát Bezpečnostní rady jako profesionální jádro hlavního stanu.

Vojáci budou samozřejmě odporovat příchodu „cizáků," avšak Turčynov snědl Šalamouna v otázkách byrokratické konfrontace. Sotva se jim podaří odrazit tento útok, tím spíš, že Turčynovova pozice je zabezpečena rozhodnutím SNBO a příslušným výnosem prezidenta, který tajně, ale důkladně vyjmenovává úkoly, způsoby a mechanismy práce na založení hlavního stanu, a také Turčynov má již od roku 2014, jak jsme výše uvedli, právo na stálou kontrolu nad činností všech úřadů v sféře, kterou regulují platná rozhodnutí SNBO. Kruh se uzavřel.

Nejsou to mimochodem všechny vymoženosti Turčynova v sféře koncentrace v jeho rukou reálných řídících pák. 3. října uvedl Porošenko svým výnosem v platnost ještě jedno rozhodnutí SNBO z 13. září 2017 „O vojensko-technické spolupráci Ukrajiny s jednotlivými státy." Také tajné. 7. října uvedl Porošenko v platnost další rozhodnutí SNBO, také z 13. září 2017, „O Koncepci zajištění režimu kontrarozvědky na Ukrajině." Jak vidíme, přijala SNBO tato rozhodnutí v jeden den s rozhodnutím o hlavním stanu vrchního velitele. Dá se odůvodněně předpokládat, že všechny jsou navzájem spojené.

Nebudeme se hluboko nořit do „tajemství" ukrajinské kontrarozvědky. Jen budeme věnovat pozornost tomu, že tajná Koncepce se hlavně soustředí na ochranu informací, včetně linií spojení, počítačové sítě a dalších věcí. I vojenské a technické spolupráce, což je jeden z mála zdrojů, přes který na Ukrajinu přichází tvrdá měna. Kontrolovat (a ve skutečnosti organizovat) plnění daných příkazů, přirozeně, bude také provádět Turčynov.

Díky tomu mu byla předána:

1. Kontrola nad vojenskou a technickou spoluprací — zdrojem peněz, které často směřují na financování armády.
2. Kontrola nad informacemi a spojením.
3. Řízení armády v mimořádné době i kontrola nad ní v době míru.

Turčynov se tedy stává nejvlivnějším člověkem na Ukrajině, kontrolu nad vládou již má. Slabí, líný a ne vždy adekvátní prezident nemůže nic postavit proti Turčynovovi — kovanému byrokratovi, který v intrikování žije jako ryba ve vodě, který se ještě k tomu opírá na Radu národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny, což je aparát prověřený třemi a půl lety reálných činností, jenž on sám vytvořil.

Přirozeně vzniká otázka: vidí Porošenko hrozbu pro svoji moc, kterou on sám vytvořil? Pravděpodobně vidí. Také mu mohli tyto události prezentovat jako zesílení jeho vlastních pravomocí, Porošenko ale není naivní kluk, aby bylo možné si ho prostě omotat kolem prstu.
Pokud ale on sám všechno chápe, tak proč s tím souhlasit?

Zaprvé, co mu zbývá dělat? Podporu a autoritu už dávno nemá, moc mu uniká mezi prsty, v nejbližším okolí hnízdí zrádci. A nezbytnost v činění rozhodnutí vyplývá ze zákona, který on sám navrhl, „O zvláštnostech státní politiky pro zajištění státní suverenity Ukrajiny vůči dočasné okupovaným územím Doněcké a Luhanské oblasti", který byl přijat Nejvyšší radou v prvním čtení. Tento zákon fakticky zavádí stav nevyhlášené války Ukrajiny s Ruskem, které označuje za agresora a okupanta. Válka vyžaduje zvláštní mechanismy, které se zavádějí rozhodnutím Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.

Zadruhé, zesílení silových možností Turčynova objektivně povede ke střetu zájmů s ministrem vnitra Avakovem. To znamená, že u Porošenka se objevuje možnost manévrovat mezi dvěma centry síly. My nevíme, zdali se Turčynov utká s Avakovem či se na úkor Porošenka domluví. Petr Porošenko je ale v situaci, kdy nemá volbu — tonoucí se stébla chytá.

Znamená to, že Ukrajina bude válčit? Ano, určitě — válka je to jediné, co ještě nějakou dobu může udržovat celistvost země. Znamená to, že Ukrajina bude válčit s Ruskem? Ne. V současné mezinárodní situaci kyjevští politici nemohou po okamžitém zničení vojsk spoléhat ani na práci „vlády v exilu", protože válka s Ruskem pro ně znamená smrt. Znamená to, že Ukrajina bude válčit v Donbasu? Musí učinit pokus o aktivizaci bojových činností. Přitom se Kyjev bude pokoušet zachovat řiditelnost procesu, aby bylo možné se v jakýkoli moment navrátit k příměří.

Dokonce i z toho důvodu, že Minsk 3 nebude kvůli únavě západních zemí z Kyjeva, Ukrajina má na válce příliš velký zájem, než aby si mohla dovolit neválčit alespoň s Donbasem.

Bez pochyb ale Ukrajina bude bojovat sama se sebou. Úroveň nespokojenosti s vládou je příliš vysoká, různost v názorech uvnitř vlády je příliš silná, než aby další vlna násilí mohla být lokalizována pouze na východě. Válka se musí rozšířit na celé území země.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce