V souvislosti s tím představitel koncernu dokonce „koketně" prohlásil, že „možnosti jeho výroby nejsou neomezené". Před půl rokem státní koncern Rostec oznámil, že bude dodávat S-400 také Číně. Poté následovaly ještě dvě velké transakce: s Tureckem a před týdnem také se Saúdskou Arábií. Podle slov poradce ruského prezidenta Vladimira Košina na S-400 „stojí fronta" a zájem o něj projevují země Jihovýchodní Asie, Blízkého východu a „některé jiné státy".

Jak píše Nienhuysen, hodlá Turecko nakupovat S-400, protože chce „ostentativně ukázat, že už nepotřebuje pomoc Američanů ve zbrojení". Ruské zboží je však kvalitní i z hlediska technického. S-400 se pokládá za vysoce efektivní systém, protože může zasahovat současně nejrůznější vzdušné cíle: stíhačky, výzvědná letadla, balistické rakety, okřídlené rakety, bezpilotní letouny a dokonce i „neviditelná" letadla. S-400 je schopen zasáhnout současně na 36 cílů v akčním rádiu asi 400 km a ve výšce 27 km.

Podle slov bývalého plukovníka Bundeswehru Wolfganga Richtera patří ruský raketový systém mezi „nejkvalitnější výrobky na mezinárodním trhu". „Je určitě lepší, než americký Patriot, jímž disponuje Německo, a zdá se, že je také výhodnější," zdůraznil. Pro Rusko je zvláště důležitá dohoda s Tureckem, protože uspokojuje přání Moskvy dodávat své zboží členské zemi NATO. Americké úřady nebyly moc nadšeny tím, že Erdogan a Putin podepsali smlouvu o nákupu. Řecko ze své strany také nakoupilo od Ruska rakety S-300 — „mnohem nenápadněji, než Turecko", uzavírá autor příspěvku.