Výzkum provedli Alan Manning z Univerzity Brighama Younga a Nikol Amar z Univerzity Jižní Alabamy. Sdělili 145 účastníkům experimentu různé špatné zprávy a používali při tom různé formulace. Poté požádali účastníky experimentu, aby zhodnotili, nakolik bylo každé sdělení jasné, taktní, přímé, čestné, konkrétní a vhodné a také aby řekli, která z těchto charakteristik pro ně byla nejdůležitější.

Zjistilo se, že lidé, kteří musí vyslechnout špatnou novinku, nejvíce cení při jejím sdělní jasnost a přímost. Když se sdělení týkalo fyzických faktů, například „umíráte", tak testovaní upřednostňovali, aby jim o tom říkali přímo a bez pokusů o jakési nadlehčení situace. „Pokud máte rakovinu, tak spíše upřednostníte, aby vám o tom lékař řekl rovnou a nechodil kolem horké kaše," vysvětlil Manning.

Když se špatná zpráva týkala sociálních vztahů, jako například „Musíme se rozejít" nebo „Jste propuštěni", tak to lidé přijímali lépe po minimální přípravě ze strany člověka, s kterým mluvili. „Okamžitě říct „Musíme se rozejít", je zřejmě nadmíru ostré, je lepší před tím říci frázi jako „Musíme si promluvit", aby si člověk stihl uvědomit, že na něj čekají špatné zprávy," poznamenal Manning.