Přesně před 40 lety — 6.října 1977 — se na první let vydalo letadlo 9-01 — prototyp celosvětově známé lehké frontové stíhačky MiG-29. Po šesti letech byla zařazena do výzbroje sovětského vojenského letectva a dosud je jedním z nejrozšířenějších strojů své třídy na světě. Celkem bylo postaveno více než 1600 letadel tohoto typu, která se nacházejí ve výzbroji více než 25 zemí. O přednostech MiG-29 a jeho nejnovějších nadčasových modifikacích se dočtete v materiálu RIA Novosti.

Hbitá malá

Hlavním cílem tohoto letadla je získání místního náskoku ve vzduchu na relativně malém území fronty. Daleké lety a volný lov je úkolem těžkých SU-27 a jejich početných modifikací. Činnost MiG-29 je spojena se zemí — chrání před nálety pěchotu a obrněnou techniku, kryje týlové objekty, působí proti vzdušné rozvědce protivníka. Lehké stíhačky mají zpravidla základny u linie fronty, často na málo připravených a ne právě „komfortních" letištích. Proto je MiG-29 letadlo nevybíravé a mimořádně spolehlivé. Samopal Kalašnikov ve světě bojového letectva.

Aby mohlo letadlo startovat i na velmi „špinavé" dráze bez obav, že se cizí předměty dostanou do přívodních hrdel, má „žábry" zleva i zprava od kabiny na takzvaném horním laloku — komponentu, spojujícím křídla s trupem. Právě jejich pomocí motory nabírají vzduch během startu a přistání.

To není jediné know-how „opory" (Fulcrum — označení MiG-29 podle klasifikace NATO). Speciálně pro toto letadlo Státní strojírenská konstrukční kancelář Vympel vyrobila řízenou raketu krátkého doletu vzduch-vzduch R-73, předanou do výzbroje v roce 1983. Toto super manévrovatelné střelivo v modernizovaných variantách se dosud používá v ruském vojenském letectvu i v řadě dalších zemí. Funguje na principu „vystřelil — zapomněl" — stíhačka nemusí „osvětlovat" cíl pro raketu, ona ho najde sama. To je velmi důležité ve vzdušném boji na krátkou vzdálenost — pilot má více času na rychlostní manévrování, které je považováno za „koníčka" MiGu.

„Dvacátá devátá" je velmi „hbitý" stroj. Dva motory RD-33 na přídavné spalování vytvářejí přítlak 17 tisíc kg za sekundu, což je pro patnáctitunový stroj více než dostatečné. Stíhačka je schopná dosáhnout rychlosti až 2450 km za hodinu a provádět složitou akrobacii včetně „zvonu" — vertikální visení ve vzduchu s nulovou rychlostí. V té chvíli se letadlo stává doslova neviditelným pro protivníkovy prostředky PVO.

Nový MiG

Celkem bylo v SSSR a Rusku vyrobeno kolem dvaceti modifikací MiG-29: dvoumístné cvičně-bojové MiG-29UB, schopné útočit na pozemní cíle vysocepřesnými raketami MiG-29M, super manévrovatelné MiG-29OVT, vybavené motorem s odchylovatelným vektorem tahu, lodní MiG-29K a další. Moderní varianty stíhačky mají nejnovější výzbroj, palubní radioelektronické vybavení, prostředky navigace a komunikace.

Posledním „potomkem" legendární „devětadvacítky" je mnohofunkční MiG-35S, poprvé předvedená na aeroshow MAKS-2017. V podstatě je to úplně nový stroj. Je zde možné uvést radiolokační stanici Žuk-A s aktivní fázovací mřížkou, schopnou sledovat až 30 vzdušných cílů na vzdálenost až 200 km; tříkanálový elektronický distanční systém řízení (dřívější MiG-29 létaly na mechanice); zdokonalené motory RD-33 MK s řízeným vektorem tahu; vestavěnou a kontejnerovou opticko-lokační stanici; helmový systém vyhledávání cílů a zaměřování. MiG-35S má zvýšenou bojovou zátěž, zásobu paliva, výkon motorů a cena letové hodiny je přitom 2,5-krát menší.

„Víme, že v Indii jsou velmi využívána ruská letadla, především MiG-29," odpověděl generální ředitel RSK MiG Ilja Tarasenko na otázku indické novinářky na perspektivu exportu stíhačky. „Infrastruktura ve vaší zemi se bude velmi dobře hodit i pro MiG-29." Základní náklady její obsluhy jsou mnohem menší než u bývalých strojů. Přitom MiG-35 je rychlejší, manévrovatelnější, má lepší palubní radioelektronické vybavení. Kromě toho v nové stíhačce jsou realizovány technologie „stealth". Například radiopohlcující povrch trupu, dělajícího letadlo neviditelným pro radary."