Už při přípravách referenda bylo všem jasné, že se celá věc neponese v klidném duchu a španělská vláda dělala vše pro to, aby k žádnému referendu vůbec nedošlo. Začala organizátory plebiscitu pronásledovat a následně některé i pozatýkala. Poslala na místo velké množství federálních policistů, nechala zamykat volební místnosti a zabavovat dokonce i volební urny.

Španělský kabinet si neuvědomuje, že Katalánci nejsou separatisté, jak je neprávem nazývá, nýbrž poklidní občané, kteří se chtějí demokraticky rozhodnout o svém osamostatnění. Mají na to právo, jelikož právo na sebeurčení je nezvratné.

Demokracie se nevyjadřuje silou a tím, že si politici, kteří jsou zvoleni v systému zastupitelské demokracie myslí, že si po zvolení mohou dělat, co chtějí. Demokracie je diskuse a měla by být úsilím proti nadpráví a násilnosti, jak pravil pan Masaryk.

Evropská unie strká hlavu do písku a její nejvyšší představitelé veřejně podporují celistvost prosazovanou španělskou vládou. Je vidět, že v žádném případě nepřipouští prosazování vůle občanů.

Tento případ je další ukázkou toho, že se lidem zajídá být součástí nadnárodně otevřeného a přebyrokratizovaného spolku jménem Evropská unie, který je řízen nevolenými úředníky z Bruselu. Do budoucna je to signál k tomu, že se EU pomalu začne drolit na samostatné národní státy, které budou chtít zachovat kořeny svých předků a na nich stavět svůj další osud.