„Vzpomínka na Karpatsko-dukelskou operaci je památka na skutečnou historii, kterou se může pyšnit český národ. Ale ve skutečnosti se dnes na největší bitvu, které se účastnila Československá armáda, v Česku oficiálně nějak nevzpomíná," řekla Sputniku účastnice setkání a předsedkyně Českého mírového hnutí Vladimíra Vítová.

Účastníci slavnostního setkání si ve svých vystoupení připomínali průběh operace, ve které Rudá armáda započala pomoc Slovenskému národnímu povstání. Od 3. září do 27. listopadu v roce 1944 v Karpatech 80 dní místo plánovaných pěti dnů probíhaly krvavé boje, které svojí intenzivností a dramatičností připomínaly nejkrutější bitvy na sovětsko-německé frontě během 2. světové války. Společně se sovětskou armádu se jich účastnil 1. československý armádní sbor. 6. října roku 1944 společně se sovětskou armádou ovládl Dukelský průsmyk a osvobozením vesnice Vyšný Komárnik se dostal na rodnou zemi. Do konce října v horách probíhaly tuhé boje, ale s povstalci se Rusům a Čechoslovákům spojit nepodařilo, povstání bylo potlačeno. Jak oznámili účastníci, přece jen Karpatsko-dukelská operace byla strategickým vítězstvím Rudé armády. Při sledování nacistického protivníka vstoupila na území Československa, osvobodila Zakarpatskou Ukrajinu. Z celkového počtu obětí patří 1 800 lidských životů vojákům 1. československého armádního sboru, který se během války vytvořil v SSSR. 27 000 vojáků a důstojníků ztratila Rudá armáda.

Proč se dnes o operaci málo mluví?

Vladimíra Vítová sdělila Sputniku svůj názor. „Zřejmě je to proto, že zahájila po vojenskou bojovou spolupráci Sovětského svazu a Československa. Den 6. říjen, kdy v roce 1944 části 1. československého armádního sboru poprvé vstoupily na rodnou zemi, se do roku 1990 oslavoval jako Den Československé lidové armády. Armáda dlouho neměla svůj svátek. Až v roce 2002 určili Dnem armády 30. červen, jako připomínku na přehlídku a slavnostní přísahu zástupců československých legií na konci června roku 1918 v Darney ve spojenecké Francii, která jako první přiznala právo Čechů a Slováků na nezávislost a vlastní stát. Ale není to den nějaké bitvy, jakou v historii zůstává bitva o Dukelský průsmyk… O tom současní školáci zřejmě už nic neví. Myslím si, že po roce 1989 se pravá historie u nás v zemi systematický ničí. Vždyť dříve Češi byli jedním z nejvzdělanějších světových národů. Ale dnes to vypadá, že se ztrácí historické kořeny, bez kterých není možná samotná existence národa. To je důvod, proč jsou tak důležitá svědectví účastníků vojenských operací a jejich potomků. Nesmíme ztratit pravdu, kterou oni přenáší."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.